Možná už za čtvrt roku budou na Nejvyšším soudu ČR po mnohaleté pauze opět působit soudci, kteří do této prestižní justiční funkce přišli ze zcela jiné právnické profese. Dnešním vystoupením prvních dvou kandidátů z řad státních zástupců před trestním kolegiem totiž odstartoval proces jejich jmenování soudci a předělení k výkonu funkce soudce u NS ČR. Předseda Pavel Šámal tento u nás méně obvyklý postup dlouhodobě prosazuje s tím, že pomůže nejen personálnímu naplnění, ale především lepšímu fungování justice. Stejný názor zastává i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.
Česká justice už dříve o kandidátech jako první informovala. Trestní kolegium by měl doplnit ředitel odboru mimořádných opravných prostředků Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Radek Doležel a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Petr Škvain. Přijít by mohli příští rok, možná už od 1. ledna, řekli dnes novinářům představitelé soudu.
Podle Zemana je propustnost právnických profesí přínosná. „Do nové profese si přinesete zkušenosti z té předchozí a současně se naučíte jednotlivé profese více respektovat. A také se tím částečně odbourává formalismus, který je v tuzemské justici stále docela silný. Zatím je u nás přechod z jedné právnické profese do jiné velmi výjimečný – třeba bývalých advokátů je v řadách státních zástupců maximálně deset procent, a pokud jde o přestupy mezi soudy a státními zastupitelstvím, tak jde ročně jen o jednotlivce. V zahraničí k tomuto střídání dochází mnohem častěji a já věřím, že i u nás přestupů přibude a to oběma směry. Závěrem už jen dodávám, že Nejvyšší soud si vybral skutečně kvalitní a zkušené státní zástupce.“
Oba adepty vybral a vedení NS navrhl předseda trestního kolegia František Púry. Podle něho splňují veškeré podmínky stanovené v Pravidlech pro výběr kandidátů na soudce Nejvyššího soudu.
Přítomným členům kolegia objasnili své představy, například volbu odbornosti a specializace, ve kterých by se mohli nejlépe uplatnit, nebo jak si představují svůj další odborný a kariérní růst. Přítomní soudci pak jednomyslně odhlasovali, aby proces vedoucí ke jmenování obou státních zástupců soudci Nejvyššího soudu řádně pokračoval, neboť tito státní zástupci jsou vhodnými kandidáty.
Ani jeden z adeptů přitom nemusí skládat soudcovskou zkoušku – tu (případně srovnatelnou advokátní zkoušku) už totiž mají z dřívějška. Předseda Pavel Šámal nyní požádá o stanovisko soudcovskou radu, sám pak rozhodne „podle písemných podkladů, různých hodnocení, jazykových a komunikačních schopností, publikační činnosti, účastí na seminářích, zahraničních aktivitách atd.“ Zatím prý nejsou známy žádné formální či věcné překážky a návrh na jmenování by tak prof. Šámal mohl podat Ministerstvu spravedlnosti už začátkem příštího roku. Podobný proces prý probíhá také v občanskoprávním a obchodním kolegiu, tam ale do finále zřejmě hned tak nedospěje: „Zatím se o žádných kandidátech nemluví. Nějaké sondáže probíhají, ale v nejbližších měsících podobný proces zřejmě nezahájí.“
Šámal opět zdůraznil, že rozhodně nejde o zásadní změnu dosavadní praxe – jádro Nejvyššího soudu mají i v budoucnu tvořit kariérní soudci, jejich řady budou pouze doplňovány těmi nejkvalitnějšími kandidáty odjinud: „Nejvyšší soud nesmí být uzavřenou institucí, kam by nemohli vstupovat i odborníci z jiných sfér práva. Chceme tím odstranit bariéry v justici mezi soudci a státními zástupci či soudci a advokáty. Tato praxe je obvyklá ve většině evropských zemí, v některých dokonce potřebu zastoupení tzv. nesoudců při rozhodování nejvyšších soudů zdůrazňují. I Nejvyšší soud ČR tento přístup akceptoval v 90. letech, kdy „zvenčí“ přišli například Eliška Wagnerová, která se stala i jeho předsedkyni a později místopředsedkyní Ústavního soudu, nebo Karel Jungwirth, který pak skoro dvě desítky let úspěšně působil jako soudce Evropského soudu pro lidská práva. Proto jsem o obnovení této praxe usiloval prakticky od chvíle, kdy jsem stanul v čele Nejvyššího soudu a jsem rád, že nyní už můžeme posuzovat první konkrétní kandidáty.“
Ivan Holas
