Komplikovanou situací některých cizinců a jejich dětí narozených v ČR se v roce 2017 zabýval Ústavní soud Foto: pxhere

Nemocnice neuspěla ve sporu s cizinkou, šlo o náklady na péči o novorozence

Nejvyšší soud zamítl dovolání Fakutní nemocnice Brno, která žádala více než 500.000 korun od ukrajinské matky za neodkladnou péči o její předčasně narozené dítě. Dcerka se narodila v roce 2012, jako dítě cizinky ze státu mimo EU nebyla účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění a vzhledem k okolnostem neměla ani komerční pojistku. Náklady na péči proto nemocnice posléze žádala od matky. Podle soudu ale zákon na podobné situace nepamatoval. Nelze uložit povinnost k plnění, kterou nezakládá zákon, stojí v rozsudku, který je dostupný na úřední desce.

Podle Nejvyššího soudu matka ani její manžel nic neporušili, žili v Česku legálně, pracovali a přispívali do systému zdravotního pojištění. Předčasnému porodu nemohli zabranit. Navíc bylo podle soudu „fakticky vyloučeno“, aby dítě ihned komerčně pojistili, a to vzhledem k předčasnosti porodu, souvisejícím zdravotním komplikacím a zdrženlivému postoji komerčních zdravotních pojišťoven k pojišťování nemocných cizinců.

Soudní spor trvá od roku 2016. Městský soud v Brně původně uložil matce povinnost zaplatit nemocnici více než půlmilionové náklady na péči. Krajský soud v Brně ale rozhodnutí později změnil, upozornil na mezeru v právní úpravě, žalobu zamítl a jeho verdikt nyní potvrdil také Nejvyšší soud. Předčasně narozené dítě mělo ještě dvojče, kvůli kterému je veden další spor.

Komplikovanou situací některých cizinců a jejich dětí narozených v ČR se v roce 2017 zabýval Ústavní soud. Zamítl tehdy návrhy na zrušení části zákona o veřejném zdravotním pojištění. Návrhy podaly pražské soudy na základě komplikované situace matek z Ukrajiny. Jedna si musela zaplatit náklady spjaté s porodem, druhá měla hradit lékařskou péči o dítě.

Podle ústavních soudců není neobvyklé ani podezřelé, pokud se úroveň sociálních práv u různých skupin obyvatelstva liší podle těsnosti jejich vazby ke konkrétnímu státu. Je úlohou zákonodárců, aby stanovili vhodný rozsah veřejného zdravotního pojištění a bezplatné péče. Do politické diskuse o rozsahu zdravotního pojištění nechtěl Ústavní soud zasahovat.

Soud však tehdy nebyl jednotný, nález přijal jen těsně. Sedm soudců mělo odlišné stanovisko. „Konkrétní zájem na ochraně finančních prostředků státu nelze považovat za natolik závažný, aby mohl ospravedlnit takové omezení finanční dostupnosti zdravotní péče pro děti,“ stálo v odlišném stanovisku podepsaném také předsedou soudu Pavlem Rychetským a místopředsedou Jaroslavem Fenykem.

(čtk)