Bývalá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS) Adriana Pilařová neuspěla s ústavní stížností proti rozhodnutí kárného senátu, který ji zbavil funkce soudkyně. Pilařová měla využít funkci opatrovnice bratrance ke svému obohacení. Podle Pilařové kárný senát nezohlednil dostatečně specifické vztahy v rodině a namítala i nemožnost podat odvolání proti rozhodnutí kárného senátu.
Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) nepochybil, když shledal někdejší soudkyni OS pro Prahu 8 Adrianu Pilařovou vinnou z toho, jakým způsobem vykonávala funkci opatrovnice svého bratrance a uložil jí nejpřísnější kárné opatření, tedy zbavení funkce soudkyně.
Podle třetího senátu Ústavního soudu (ÚS) v čele s Danielou Zemanovou nelze postupu ani rozhodnutí kárného senátu pod vedením Tomáše Langáška z pohledu ústavnosti nic vytknout. Možnou neústavnost nespatřují ústavní soudci ani v nemožnosti podat proti rozhodnutí kárného senátu standardní odvolání.
Pilařová v ústavní stížnosti mj. namítala, že kárný senát nedostatečně zhodnotil vztahy v rodině a vyšel pouze z objektivního pojetí střetu zájmů, kterému ovšem chyběla subjektivní stránka.
„Stěžovatelka spatřuje zásah do svého práva podle č. 10 Listiny, je-li v rámci kárného řízení pouze z vnějšku, bez hlubší znalosti vnitřních rodinných vztahů, podsouván jako jediný uměle konstruovaný etický model chování v rámci vztahů v širší rodině bez přihlédnutí k aspektům jako láska, soudržnost, sounáležitost, pomoc, vzájemná úcta, důvěra a vděk, a dochází-li naopak k uplatnění presumpce chamtivosti, ziskuchtivosti a zlých úmyslů, připomínající metody předlistopadového kádrování,“ shrnuje se v aktuálním usnesení třetího senátu ÚS.
ESLP problém nespatřuje
„V tomto kontextu Ústavní soud k výše uvedeným skutkům, které stěžovatelka ani nerozporuje, konstatuje, že plní-li soudce svou občanskou povinnost, ať uloženou zákonem nebo převzatou dobrovolně, očekává se od něj, že ji bude vykonávat příkladně. Obzvláště to platí tehdy, jde-li o plnění povinností souvisejících s poskytováním ochrany právům druhých a s prosazováním práva a spravedlnosti. Nelze opomenout ani to, že v nyní posuzovaném případě se jedná o soudkyni civilního úseku soudu, u které se vzhledem k jejímu profesnímu směřování předpokládá precizní znalost právní úpravy opatrovnictví,“ poznamenal k této argumentaci ÚS.
Ohledně absence možnosti podat odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení ústavní soudci připomněli vedle setrvalého názoru ÚS i to, že ani Evropský soud pro lidská práva nespatřuje v jednoistančním kárném řízení problém.
„Také Evropský soud pro lidská práva nepovažuje absenci odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného, v rozporu s ústavním pořádkem či mezinárodními závazky České republiky. Kárné řízení se soudcem, které vede k jeho propuštění nebo má jiné závažné důsledky, je civilním řízením, na něž se vztahuje civilní část čl. 6 Úmluvy. Článek 6 Úmluvy, nenutí smluvní státy zřizovat odvolací nebo kasační soudy,“ uvádí se v aktuálním usnesení ÚS.
Adrianu Pilařovou zbavil kárný senát funkce soudkyně v listopadu minulého roku. Kárný senát dospěl k závěru, že zneužila postavení opatrovnice svého bratrance, když v rozporu s jeho zájmy nakládala s jeho majetkem. Pilařová se bránila tím, že se ničeho, co je v kárné žalobě uvedeno, nedopustila. Opatrovanec je podle ní plně svéprávný a byl o všech majetkových operacích informován. Navíc se měl jeho majetek během doby, co mu se správou jmění pomáhala, zvětšit. Způsob nakládání s jeho majetkem měl být navíc určen dlouho dopředu, ještě před smrtí jeho rodičů, o čemž byl podrobně zpraven opatrovnický soud.
Petr Dimun
