Když dítě spáchá čin, který by se u dospělého stal trestným, nově musí mít povinně advokáta. Podle Nejvyššího státního zastupitelství ale část obhájců dětem automaticky radí, aby mlčely a nespolupracovaly. Takový postup podle žalobců ale nejen komplikuje zjišťování, proč tak dítě jednalo, může být i proti jeho vlastním zájmům.
Na to, že povinně ustanovení obhájci dětí se mnohdy chovají „nevhodně“, upozornila letošní Výroční zpráva o činnosti státního zastupitelství. Novou úpravu, podle které musí být při vyšetřování deliktu dítě mladší 15 let právně zastoupené, má za rozporuplnou.
Obhájci uchopili povinnou obhajobu dětí nevhodně
Advokáti i obhájci „nevhodně uchopili“ povinné zastoupení dětí, poukázala většina státních zastupitelství. V objasňovací fázi automaticky doporučí dítěti nevypovídat. S tím ovšem legislativci nepočítali, jak vyplývá z důvodové zprávy k novele zákona z roku 2024.
„Jako nejednoznačná je hodnocená i úprava obligatorního právního zastoupení dítěte mladšího 15 let v objasňovací fázi řízení,“ uvádí zpráva. Aktuálně ji vydalo Nejvyšší státní zastupitelství. Nejasný je podle ní okamžik vzniku povinného zastoupení stejně jako oprávnění právního zástupce dítěte.
Povinné zastoupení dětí advokátem musela Česká republika zavést po kritice Evropského sociálního výboru. Česká justice o tomto návrhu už dříve informovala. Osoby mladší 15 let musí mít obhájce už ve fázi vyšetřování, ačkoli nejsou trestně odpovědné. Nemajetným platí právního zástupce stát.
Mysleli to jinak, obhájce měl být opatrovník
Představa zákonodárce podle státního zastupitelství spočívala v tom, že „právní zástupce se nebude soustředit výlučně na vyvrácení závěru, že se dítě dopustilo činu jinak trestného“. Nebude ani pouze usilovat o co nejmírnější opatření vůči dítěti beze změny jeho dosavadního životního stylu. Protože hájení zájmů dítěte se „dotýká širších společenských souvislostí“. Má nalézat dlouhodobé řešení, aby se protiprávní jednání dítěte neopakovalo.
„Toto pojetí spíše odpovídá pozici opatrovníka dítěte, nikoliv jeho obhájce,“ uznává státní zastupitelství. Minimálně v objasňovací fázi řízení není toto postavení dobře vymezeno, podotýká k tomu.
V aplikační praxi státní zástupci ale zaznamenaly případy „ryze nevhodného vedení obhajoby“. Kvůli odmítnutí výpovědi a sdělení motivace, dovozovaly pohnutku samy orgány činné v trestním řízení na základě ostatních nepřímých důkazů. Konkrétně například u sexuálních trestných činů.
U dětí postup obhájce vyvolá mylný dojem
Na vině je podle státního zastupitelství nejasné postavení advokátů nezletilých. „Ti v některých situacích setrvávali (z objasňovací fáze řízení) v neměnných rolích obhájců usilujících o zamezení prokázání činu jinak trestného, a to i například tím, že dítěti doporučovali nevypovídat a odmítat spolupráci se zúčastněnými orgány,“ stojí doslova ve zprávě.
Takový přístup není v souladu se zájmem dítěte, upozorňuje Nejvyšší státní zastupitelství. Smyslem návrhové fáze řízení je především odhalení příčin protiprávního jednání dítěte. Dále obnovení jeho rodinných a sociálních vztahů s převzetím odpovědnosti vůči poškozené oběti. A poté volba individuálních opatření a jeho další výchovné usměrnění.
„Popsaná obhajovací pozice advokátů jednak působí nevýchovně a může u nezletilého pachatele vyvolávat mylný dojem relativizace a bagatelizace jeho závadového jednání,“ varuje státní zastupitelství ve zprávě.
Mohlo by vás zajímat
Činů jinak trestných mírně ubylo
Trestná činnost dětí mladších 15 let se loni lehce snížila. Děti se dopustily celkem 1626 činů jinak trestných. V roce 2024 toto číslo činilo 1686 činů, které by byly trestné v případě jejich zletilosti.
Nejvíce zastoupenými nadále zůstávají věkové kategorie 14 let (37 %) a 13 let. Děti ve věku 12 let a méně (35 %) k nim představují ve svém celku relativně rovnocennou kategorii, uvádí Nejvyšší státní zastupitelství.
Tato data je nutné brát v potaz při diskusi o vhodně nastavené věkové hranici trestní odpovědnosti. Přitom platí, že pro některé činy jinak trestné jsou ve střednědobém pohledu dány i specifické věkové skladby.
Například u znásilnění převládá kategorie dětí ve věku 9–12 let (48 %). Děti ve věku 14–15 let naopak převažují u těžkého ublížení na zdraví (cca 71 %) nebo u nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy (cca 49 %).
