Děti mohou mít dva domovy, dvě školy a dokonce vyrůstat ve dvou státech. Ukazuje to případ, v němž dětský ombudsman podpořil péči střídající se mezi Českem a Slovenskem. Rozhodnutí může být vodítkem pro úřady i soudy, jak po změně zákona nastavovat péči, aby co nejlépe odpovídala nejlepším zájmům dítěte.
Jeden domov u matky na Slovensku, druhý u otce v Česku. Tak několik let vypadal život sourozenců, kteří střídali oba rodiče. Děti navštěvovaly dvě mateřské školy a v obou zemích měly kamarády i kroužky. Když se blížil jejich nástup do první třídy, mezi rodiči se však vyostřil spor o to, zda mohou děti pokračovat v dosavadním režimu.
Matka chtěla zachovat střídání mezi Českem a Slovenskem i po zahájení školní docházky. Otec naopak prosazoval, aby děti navštěvovaly pouze jednu školu. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) se přiklonil k jeho názoru. Střídání mezi dvěma státy považoval za extrémně zatěžující a soudu doporučil, aby děti docházely jen do jedné školy.
Děti zvyklé na dva domovy
Samotné děti ale situaci vnímaly jinak. Obě uvedly, že chtějí trávit čas s oběma rodiči, mají rády oba domovy a po návštěvě obou základních škol se jim líbily obě. Dlouhé cesty autem mezi Českem a Slovenskem sice nepovažovaly za příjemné, ale byly na ně zvyklé. Dosavadní způsob života si nepřály si měnit.
Matka se proto obrátila na dětského ombudsmana Martina Beneše. Ten při prošetření případu dospěl k závěru, že OSPOD v počátku řízení dostatečně nezjišťoval nejlepší zájem dětí ani jejich vlastní názor.
„Každá rodina se nachází v jiné situaci. Z toho by měl OSPOD vycházet, když se snaží najít pro konkrétní dítě nejlepší možné řešení. Přitom by měl vzít v úvahu i názor dětí samotných, pokud jsou dost staré na to, aby dokázaly říct, co a proč si přejí. A v tomto případě se oba sourozenci vyjádřili jasně,“ uvedl dětský ombudsman Martin Beneš.
Zároveň upozornil, že úřady by neměly vycházet z předem vytvořených představ o tom, jak má péče po rozchodu rodičů vypadat. OSPOD měl nejlepší zájem dětí posuzovat více individuálně a zohledňovat celkový kontext situace s ohledem na již zažitou střídavou péči.
Mohlo by vás zajímat
Po několika měsících se nakonec podařilo najít kompromis. Matka navrhla, že děti budou rodiče střídat ve čtrnáctidenních intervalech a během pobytu na Slovensku budou vzdělávány individuálně. S tímto řešením nakonec souhlasil i OSPOD, podle kterého děti potřebují oba rodiče a střídání po dvou týdnech zvládnou bez újmy.
Novela opustila pojem střídavá péče
Případ přichází několik měsíců poté, co vstoupila v účinnost rozsáhlá novela rodinného práva. Od ledna 2026 už občanský zákoník nezná dřívější rozdělení péče na výlučnou, střídavou a společnou. Soudy nově nerozhodují o „typu“ péče, ale určují rozsah péče každého z rodičů podle konkrétních okolností případu.
Cílem změny bylo odklonit se od formálních kategorií, které byly v praxi často zdrojem sporů mezi rodiči, a soustředit se více na potřeby dítěte. Novela zároveň vychází z předpokladu, že dítě má mít, pokud tomu nebrání závažné důvody, možnost udržovat plnohodnotný vztah s oběma rodiči.
Jak už dříve informovala Česká justice, smyslem novely není prosazovat jednotný model péče. Ani by neměly automaticky stanovovat péči v rozsahu 50:50. „Rovnocenná péče znamená, že oba rodiče mají v plném rozsahu rodičovskou odpovědnost i po rozvodu,“ vysvětluje bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS). Třeba školy by proto měly komunikovat s oběma rodiči, ne jen s jedním. Decroix stála u zrodu novely.
Nová právní úprava dává soudům větší prostor nastavit péči flexibilněji a bez ohledu na dřívější formální označení. A právě případ řešený dětským ombudsmanem ukazuje, že ani dvě školy nebo dva státy samy o sobě nemusí být překážkou. Rozhodující je, zda zvolené uspořádání odpovídá nejlepšímu zájmu dítěte, respektuje jeho vazby k oběma rodičům a zohledňuje také jeho vlastní přání.
