Vyhoštění cizinců, kteří při hromadném útoku překonávají oplocení španělských enkláv v Africe, neporušuje lidská práva. Evropský soud o tom rozhodl už před šesti lety v případu útoku na enklávu Melilla, kdy se přes hraniční plot pokusilo dostat asi 600 migrantů. Maroko označil za bezpečnou zemi a uzavřel, že se migranti svým koordinovaným protiprávním jednáním sami dostali do protiprávní situace. Do samotné enklávy se tehdy nedostali.
Rozsudek je znovu aktuální kvůli současné migrační vlně do španělských enkláv. V posledních dnech pronikly z Maroka do Ceuty desetitisíce migrantů. Španělsko nasadilo armádu i posily policie a většinu příchozích začalo bezprostředně vracet zpět do Maroka. Zákonnost těchto postupů je nyní předmětem veřejné debaty.
O hromadných útocích cizinců na španělské enklávy v Africe rozhodoval Evropský soud pro lidská práva (ESLP) už v roce 2020. Migranti v roce 2014 hromadně slézali plot a enkláva Melilla je vrátila do Maroka. Afričané si následně stěžovali u evropského soudu ve Štrasburku. Velký senát Soudu dne 13. února 2020 shledal, že v případu ND a NT v. Španělsko neporušilo Úmluvu. Soud zkoumal dokumenty EU včetně Schengenského kodexu, který upravuje pohyb osob na hranicích.
Také Evropané mají práva, tvrdilo Španělsko
V souvislosti s nynějším útokem na Ceutu koluje na internetu rozsudek, který říká opak. Tedy, že Španělsko v případě porušilo lidská práva. Není tomu tak. Jde o rozsudek „malého senátu“ který byl revidovaný. Španělsko tehdy požádalo o postoupení případu k Velkému senátu. Teprve tento rozsudek je definitivní.
Nakonec Štrasburk v případu stížnosti občanů Mali a Pobřeží slonoviny na hromadné vyhoštění z Mellily a nedostatek právní pomoci vynesl tvrdý rozsudek ve prospěch Španělska.
Také o průběhu veřejného slyšení před Velkým senátem a o rozdílných stanoviscích ve prospěch Afričanů i ve prospěch Evropanů Česká justice informovala.
Komise pro lidská práva při OSN tvrdila, že hromadné vytlačování lidí od hranic je nepřijatelné. Španělská vláda naopak upozornila, že také obyvatelé Evropy mají práva. Například právo na osobní integritu a bezpečnost.
Mohlo by vás zajímat
Jde o ekonomické přistěhovalce z bezpečné země
Španělská vláda se před Velkým senátem hájila také tím, že nešlo o uprchlíky, ale o ekonomické migranty přicházející z bezpečné země. „Tito lidé nepřicházejí z nebezpečné země, což už bylo před soudem prokázáno, stejně jako skutečnost, že ani ze strany španělských, ani marockých úřadů nedošlo ke špatnému zacházení s přistěhovalci,“ uvedla.
Významným argumentem bylo také to, že Maroko v roce 2013 vytvořilo azylový a integrační systém ve spolupráci s OSN. O azyl je možné požádat přímo v Maroku nebo na konzulátech. Stěžovatelé však tyto možnosti nevyužili.
Španělsko podle soudu nenese odpovědnost
Evropský soud pro lidská práva dospěl k závěru, že absence individuálního rozhodnutí o vyhoštění byla důsledkem vlastního jednání stěžovatelů. „Soud nemůže považovat žalovaný stát za odpovědný za neexistenci opravného prostředku v Melille, který by jim umožnil vyhoštění napadnout,“ stojí v rozsudku Velkého senátu.
Podle soudu se migranti vlastním jednáním dostali do protiprávní situace, když se jako součást početné skupiny pokusili na nepovoleném místě překonat hraniční oplocení a vstoupit do Španělska. Nevyužili přitom zákonné možnosti vstupu ani podání žádosti o azyl, které byly k dispozici, a nedodrželi pravidla Schengenského hraničního kodexu.
Pejchal: Případ měl řešit africký soud
K rozsudku připojil souběžné stanovisko tehdejší český soudce ESLP Aleš Pejchal. Podle něj se Evropský soud pro lidská práva případem vůbec neměl zabývat.
Pejchal uvedl, že migranti, které Španělsko po pokusu o překonání hraničního oplocení vrátilo do Maroka, aniž vstoupili na španělské území, měli hledat ochranu u Afrického soudu pro lidská práva a národů, nikoli u Evropského soudu pro lidská práva.
Podle něj to vyplývá ze zásady férovosti v mezinárodních vztazích zakotvené ve Vídeňské úmluvě i z toho, že stěžovatelé nevyužili dostupné prostředky ochrany v africkém systému ochrany lidských práv.
Stěžovatelé se tehdy nacházeli na území Maroka, které je z pohledu mezinárodního práva bezpečnou zemí. Měli jedinečnou příležitost obrátit se na Africký soud pro lidská a práva národů, upozornil na okolnosti případu ND a NT v. Španělsko soudce Aleš Pejchal.
