Založení společnosti v zahraničí je dnes položka v ceníku. Poradenské firmy v Česku nabízejí registraci od zhruba 1 390 eur za britskou nebo seychelskou společnost po necelých 19 000 eur za švýcarskou. Dražší než samotná registrace ale bývá to, co přijde potom: obhájit celou konstrukci před českým správcem daně.

Proč podnikatelé sahají po zahraniční společnosti

Důvody bývají především obchodní. Firma může vstupovat na zahraniční trh, zaměstnávat místní pracovníky, spolupracovat s investory nebo oddělit rizikové aktivity od ostatního majetku.

Zahraniční společnost může být také součástí holdingové nebo investiční struktury. U transakcí mezi propojenými firmami je však nutné dodržovat pravidla převodních cen. Ceny za služby, půjčky nebo licence musí odpovídat podmínkám, které by byly sjednány mezi nezávislými subjekty.

Výrazně se omezily také možnosti skrývat skutečné vlastníky a finanční toky. Zcela však nezmizely.

Offshore firma versus běžná firma v zahraničí

Pojem offshore společnost nemá jednotnou právní definici. Obvykle se jím označuje společnost založená v zahraniční jurisdikci, která často nabízí výhodnější daňové, administrativní nebo korporátní podmínky. Taková společnost může podnikat převážně mimo zemi své registrace a nemusí v ní mít významnou kancelář, zaměstnance ani výrobní kapacity. Samotné označení „offshore společnost“ přitom neznamená, že její činnost je automaticky nezákonná nebo zaměřená na vyhýbání se daňovým povinnostem.

Mezi výhody offshore společnosti může patřit snazší vstup na mezinárodní trhy, možnost spolupracovat se zahraničními partnery a investory, jednodušší správa mezinárodních aktiv nebo oddělení jednotlivých oblastí podnikání a souvisejících rizik. Taková struktura může sloužit například k vytvoření holdingu, držení podílů v jiných společnostech nebo ke správě investic, licencí či duševního vlastnictví.

Rozhodující však není adresa uvedená v rejstříku. Pokud je společnost fakticky řízena z České republiky, může být považována za českého daňového rezidenta a zdaňovat zde své celosvětové příjmy. Právě proto je důležité znát všechny související podmínky a povinnosti, aby se předešlo případným problémům.

Mohlo by vás zajímat

Kdy to dává smysl a kdy ne

Zahraniční společnost může dávat smysl při vstupu na nový trh, najímání místního týmu, získání licence, spolupráci se zahraničními investory nebo vyčlenění samostatného projektu.

Při výběru jurisdikce je důležité zohlednit pověst dané země, dostupnost bankovních služeb, požadavky na účetnictví, transparentnost a vykazování i existenci daňových smluv. Tyto faktory přímo ovlivňují možnost otevřít bankovní účet, spolupracovat s obchodními partnery, plnit zákonné povinnosti a vyhnout se dodatečným daňovým a administrativním rizikům po založení společnosti.

Jak probíhá založení zahraniční společnosti

Při zakládání zahraniční společnosti nevyhnutelně vyvstává otázka, jak celou strukturu nastavit správně, efektivně a v plném souladu s příslušnými právními předpisy. O procesu založení zahraniční společnosti jsme hovořili s Mgr. Michalem Šrámkem, zástupcem společnosti Salvus.

Celý proces se skládá ze šesti základních etap a nezačíná výběrem konkrétní země, ale důkladnou analýzou podnikatelského záměru klienta.

„Jednou z nejčastějších chyb je, že si klient předem zvolí konkrétní jurisdikci. Slyšel například o výhodách Dubaje nebo Seychel a od začátku trvá na založení společnosti právě tam. My postupujeme opačně. Nejprve určujeme předpokládaný předmět činnosti, geografické zaměření podnikání, strukturu klientů a obchodních partnerů, očekávané finanční toky a požadavky na bankovní služby. Teprve na základě těchto informací lze objektivně posoudit, zda je vhodná evropská či asijská jurisdikce, nebo zda je účelnější realizovat projekt v zemi daňové rezidence klienta.“

Po úvodní analýze následuje výběr vhodné jurisdikce. Při rozhodování se neposuzuje pouze výše daňového zatížení, ale také mezinárodní reputace dané země, požadavky na ekonomickou přítomnost, dostupnost bankovních a platebních služeb, rozsah regulatorních povinností a náklady na následnou správu společnosti.

Následně se připravuje korporátní dokumentace, zajišťuje registrované sídlo a v případě potřeby se ustanovují statutární nebo jiné řídicí orgány. Po dokončení identifikace skutečných majitelů a ověření původu finančních prostředků je podána žádost o registraci společnosti. V závislosti na zvolené jurisdikci může proces trvat od několika pracovních dnů do několika týdnů.

Podle Mgr. Michala Šrámka však bývá nejnáročnější etapou nikoli samotná registrace právnické osoby, ale otevření firemního bankovního účtu.

„V praxi se klienti podstatně častěji setkávají s komplikacemi při bankovním compliance procesu než při samotné registraci společnosti. Pokud klient nedokáže požadované skutečnosti přesvědčivě a dokumentačně doložit, může banka otevření účtu odmítnout. Společnost bez funkčního bankovního nebo platebního účtu fakticky nemůže plnohodnotně vykonávat podnikatelskou činnost.“

Závěrečnou etapou je průběžná korporátní a administrativní správa společnosti. Ta zahrnuje vedení účetnictví, přípravu a podávání povinných výkazů a hlášení, plnění daňových povinností, obnovování registrovaného sídla, aktualizaci údajů o společnosti a sledování legislativních změn v příslušné jurisdikci.

„Založení společnosti je jednorázový proces. Její další fungování však vyžaduje systematickou správu po celou dobu existence struktury. Právě tento aspekt klienti často podceňují. Společnost, u níž není řádně vedeno účetnictví a reporting, nejsou aktualizovány korporátní údaje a není průběžně kontrolován soulad s novými legislativními požadavky, zpravidla začne vytvářet významná právní a finanční rizika již ve druhém nebo třetím roce fungování.“