Ústavní soud odmítl čtyři stížnosti společnosti Albert proti pokutám za klamavé slevy, které dohromady dosáhly 490 000 korun. Pokuty vyměřila Česká obchodní inspekce a postupně je potvrdily krajské soudy i Nejvyšší správní soud. Důvodem odmítnutí je zjevná neopodstatněnost.
Podle ústavních soudců jsou rozhodnutí o pokutách řádně a pečlivě odůvodněná. „To, že stěžovatelka nesouhlasí s vyzněním či koncepcí odůvodnění napadených soudních rozhodnutí, nelze zaměňovat s jejich nedostatečným odůvodněním či snad dokonce nepřezkoumatelností,“ stojí v usnesení soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské. Stěžovatelkou byla v řízení před Ústavním soudem společnost Albert.
V čem podle inspekce spočívalo porušení
Řetězec podle inspekce a správních soudů porušil nová pravidla na ochranu spotřebitele. Namísto toho, aby slevu vypočítal z nejnižší ceny, za kterou zboží prodával v posledních 30 dnech, odvozoval ji často z vyšších hodnot, aby vypadala lákavěji. Případně povinný údaj o nejnižší ceně uváděl na slevové tabulce jen na okraji, drobným a hůře čitelným písmem.
Káva, lotusky, olivy i Kinder čokoláda v minulosti při kontrolních nákupech v několik královéhradeckých prodejnách Albertu stály v akci víc nebo stejně jako v předchozích čtyřech týdnech. K nákupu ale zákazníky lákaly cedule s přeškrtnutou až dvojnásobnou cenou, z níž řetězec výši zobrazované slevy počítal.
„Takový postup je ve zjevném rozporu se smyslem právní úpravy, která má zamezit právě tomu, aby prodávající klamal spotřebitele ohledně skutečné výši slevy,“ uvedl dříve královéhradecký krajský soud do odůvodnění zamítavých rozsudků (31 A 43/2024 a 31 A 44/2024). Stejný závěr potvrdil i Nejvyšší správní soud ve dvojici rozsudků (6 As 36/2025 a 7 As 50/2025).
V řízeních před správními soudy Albert uváděl, že zákon sice ukládá povinnost informovat o nejnižší ceně, ale nespecifikuje formu. Inspekce prý k tomu nedala jasný návod. Řetězec poukazoval také na to, že spotřebitelé slevové komunikaci rozumí, což dokládal i vlastním průzkumem. Případ sleduje Česká justice dlouhodobě.
Argumentace správních soudů
Správní soudy vycházely zejména z rozsudku Soudního dvora EU, podle kterého prodejní cena zboží nabízeného spotřebitelům musí být jednoznačná, snadno rozpoznatelná a dobře čitelná. Společnost Albert podle NSS této povinnosti nedostála. Pro průměrného spotřebitele je podle NSS klíčové, aby „poskytované informace o slevě byly srozumitelné, transparentní, věrohodné, a současně aby nezkreslovaly jeho vnímání slevové výhody“.
V ústavních stížnostech firma také tvrdila, že byla vícekrát potrestána za stejný skutek. Cenová komunikace totiž byla centrálně nastavená pro všechny prodejny. Přesto jednotlivé oblastní inspektoráty ČOI vyměřily více pokut, a to na základě kontrol v různých prodejnách. Ani v tom však ústavní soudci nespatřovali porušení základních práv.
Odlišné skupiny spotřebitelů v jednotlivých prodejnách
Inspekce podle Ústavního soudu nepokutovala samotné centralizované rozhodnutí, ale způsob komunikace se spotřebiteli v konkrétních prodejnách a na konkrétních územích. Dopad měl na konkrétní a vzájemně odlišný okruh spotřebitelů.
„Jednoduše řečeno, prodejny stěžovatelky v různých oblastech mají odlišné spádové oblasti a skupiny spotřebitelů, kteří v nich nakupují, se typicky podstatně nepřekrývají. Informování spotřebitelů o slevách v jednotlivých prodejnách má proto specifický dopad na odlišné skupiny spotřebitelů,“ konstatoval Ústavní soud.
