Soudy se připravují na éru umělé inteligence, jenže jejich současné technologie mají někdy problém vůbec fungovat. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc neskrýval na sněmu Soudcovské unie na Lipně rozčarování. „Jsem zděšen, v jakém stavu je resort justice ve všech oblastech, které se týkají IT,“ prohlásil. Soudcům navíc vyčetl, že někteří před novináři raději utíkají, než aby vysvětlili své rozsudky.
Umělá inteligence má soudcům usnadnit práci. Jenže ministerstvo spravedlnosti musí prakticky každý týden řešit výpadky rejstříků nebo systému InfoSoud. Elektronický spis, který měl soudům přinést zásadní změnu, stále není hotový. Digitalizace justice podle ministra Jeronýma Tejce (za ANO) zaostává celé roky a v poslední době se situace ještě zhoršovala.
Tejc proto nechce začínat velkými technologickými sliby. Nejdřív chce zajistit, aby spolehlivě fungovaly současné systémy. U elektronického spisu navíc připustil, že kdyby měl o jeho realizaci rozhodovat znovu, stejnou cestou by se už nevydal. Ani dokončení projektu podle něj neznamená konec problémů.
Umělá inteligence může soudy zahltit
Nové technologie mohou soudcům paradoxně přidat práci. Umělá inteligence totiž usnadní také vytváření žalob a dalších podání. Pokud jejich počet výrazně vzroste, soudy budou potřebovat vlastní nástroje, aby je dokázaly zpracovat.
Tejc upozornil i na bezpečnostní rizika. Vyvinout nástroj, který pracuje s dokumenty, je podle něj něco jiného než jej bezpečně provozovat v prostředí s citlivými údaji. „Jedna věc je naprogramovat si AI agenta, druhá vyhovět bezpečnosti,“ poznamenal.
Soudci se nemají schovávat
Ministr se na Lipně pustil také do způsobu, jakým některé soudy komunikují s veřejností. Vadí mu, když soudce po kontroverzním rozsudku odmítne odpovídat na otázky a odkáže novináře na tiskového mluvčího.
Důvěru v soudnictví podle Tejce neurčuje jen kvalita rozhodnutí. Záleží také na tom, zda soudce dokáže veřejnosti vysvětlit své důvody. Ministr proto kritizoval kolegy, kteří se po mediálně sledovaném verdiktu raději zavřou v kanceláři. „S nelibostí sleduji soudce, kteří utíkají před novinářem,“ uvedl.
Tejc zároveň zdůraznil, že soudci nemusí snášet obtěžování samozvanými reportéry. U standardních médií však očekává ochotu odpovídat. Připustil také, že jde o výjimky a řada soudců dokáže veřejně obhájit i velmi nepopulární rozhodnutí.
Někteří soudci by zvládli dvojnásobek práce
Jednou z největších změn, které ministerstvo připravuje, je reforma soudní mapy. Tejc odmítl, že by jejím hlavním cílem byly úspory. Chce především odstranit výrazné rozdíly v zatížení soudů.
Zatímco někteří soudci podle něj pracují na hranici možností, jiní mají podstatně méně případů. Část z nich by při jiném rozdělení agendy zvládla i dvojnásobek současné práce. Větší soudy by navíc mohly nabídnout širší specializaci a lepší zastupitelnost. Tejc upozornil, že se stále častější specializaci justice nevyhne.
Ministerstvo přitom nepočítá s automatickým zachováním všech okresních soudů jako poboček. O jejich budoucnosti chce rozhodovat podle dostupnosti, personálních možností a dalších podmínek. Výsledky reformy se však projeví až za mnoho let.
Nejistota při výběru soudců
Ministr plánuje také změny ve výběru soudců. Současný systém justičních kandidátů podle něj přináší příliš velkou nejistotu. Uchazeč totiž po absolvování přípravy nemusí získat soudcovské místo ani jistotu návratu na původní pozici asistenta. Nová pravidla by podle Tejce měla vydržet patnáct až dvacet let.
Kriticky se vyjádřil také ke kárnému případu soudce Pavla Vrchy, který nahlížel do cizích spisů. Ministrovi vadí argument, že nebylo prokázáno úmyslné zneužití získaných informací. Samotné neoprávněné prohlížení spisů považuje za závažný problém. Předsedy soudů zároveň vyzval k větší aktivitě při řešení průtahů.
Klín mezi soudci?
Končící prezident Soudcovské unie Libor Vávra varoval, že připravované změny v justici mohou mezi soudce vrazit klín. Největší obavy má z dopadů nové soudní mapy a případného snižování počtu soudců.
Reforma podle něj nezasáhne všechny stejně. Velká pracoviště se změnám přizpůsobí snáze, pro malé okresní soudy ale mohou znamenat zásadní zásah do fungování. Vávra připomněl, že současná síť soudů vznikala za jiných dopravních podmínek. Debata o její proměně proto podle něj nezmizí. „Otázka soudní mapy je nesmírně citlivá v řadě regionů,“ upozornil.
Okresy závisí na krajích
Soudcovská unie podle něj musí hledat řešení, která soudce nepostaví proti sobě. Připomněl nerovnoměrné rozložení agendy i přesun obyvatel do větších měst. Právě tyto změny budou dál zvyšovat tlak na reorganizaci soudů.
Vávra kritizoval také vztahy uvnitř soudní soustavy. Okresní soudy podle něj příliš závisejí na krajských, které mají silné organizační a kontrolní pravomoci. Současné rozdělení pravomocí považuje za problematické. „Já si myslím, že ta míra intenzity pravomocí krajských soudů vůči okresním soudům je nezdravá,“ řekl.
Mají soudci odpovídat Babišovi a Okamurovi?
Vávra se věnoval také otázce, jak mají soudci reagovat na útoky politiků. Sociální sítě podle něj zásadně změnily veřejnou debatu. Zatímco dříve mohla unie odpovědět na kritický novinový článek, dnes se informace šíří během minut. Každý navíc sleduje jiné zdroje.
Připomněl výroky předsedy SPD Tomia Okamury, který zpochybňoval zákonnost rozhodování soudů. Unie tehdy řešila, zda reakcí nepřitáhne k jeho slovům ještě větší pozornost. Nakonec odpověděla.
Jiná situace nastala po útoku premiéra Andreje Babiše na soudce v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Vávra jeho výroky považoval za zásah do důvěry v soudnictví jako celek. Ocenil proto reakci státních zástupců a České advokátní komory. Zvlášť si vážil toho, že advokáti vystoupili sami, bez předchozí koordinace s unií.
Nový styl komunikace
Veřejné reakce však podle Vávry přinášejí také riziko. Soudci sami rozhodují kauzy spojené s politickými výroky a svobodou projevu. Pokud se jejich profesní organizace příliš zapojí do politických sporů, může část veřejnosti začít pochybovat o jejich nestrannosti.
Právě proto chce Vávra, aby unie přehodnotila způsob komunikace. Rychlá odpověď už podle něj nestačí. Rozhoduje také to, zda se vůbec dostane k lidem, kterým je určena.
Šimka: Žijeme v době, kdy je odvaha levná
Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka připomněl, že soudci musí někdy rozhodnout i proti očekávání veřejnosti. Jako příklad uvedl rušení povolení důležitých dálnic. Soudci přitom vědí, že jejich verdikt vyvolá odpor politiků i obyvatel. Přesto musí dát přednost zákonu.
Šimka soudcovskou odvahu zasadil do širšího kontextu. Dnešní společnost podle něj nabízí lidem svobodu, o které se před padesáti lety mohlo jen zdát. „Žijeme v krásné době, kdy je odvaha relativně levná,“ poznamenal.
Odvahu podle něj potřebují i soudci, kteří rozhodují mediálně sledované kauzy. Zmínil například případ podnikatele Zdeňka Pelce, který pod vlivem alkoholu způsobil smrt člověka, nebo spor o předvolební plakáty SPD Tomia Okamury s motivem „chirurgů z dovozu“.
Právě druhý případ podle Šimky ukázal, že odvahu mohou projevit i soudci, kteří dospějí ke zcela opačným závěrům. První instance zvolila přísnější přístup k hranicím svobody projevu a rozhodla o potrestání. Odvolací soud naopak zdůraznil ochranu i velmi ostrých politických projevů a dospěl ke zprošťujícímu verdiktu.
Šimka nehodnotil, který přístup byl správný. Ocenil, že soudci obou instancí rozhodli podle svého přesvědčení, přestože museli počítat s kritikou. „Já mám hroznou radost, že mezi námi máme soudce, kteří dokážou tu odvahu projevit,“ uvedl.
Odvaha ale podle něj nesmí být samoúčelná. Soudce má rozhodovat zdrženlivě, racionálně a své závěry přesvědčivě vysvětlit. V tom se Šimka shodl s Tejcem: i nepopulární rozsudek potřebuje srozumitelné odůvodnění, kterému porozumějí lidé mimo soudní síň.
Angyalossy: Chyba ještě neznamená kárné provinění
Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy se zaměřil na hranici mezi nezávislostí soudce a jeho odpovědností. Připomněl, že soudce nemůže čelit kárnému postihu jen proto, že vyšší soud zruší jeho rozhodnutí nebo nesouhlasí s jeho právním názorem.
Jiná situace nastává při závažném porušení profesních povinností nebo při právním výkladu, který nelze racionálně obhájit. Soudcovská nezávislost podle Angyalossyho nesmí znamenat neodpovědnost, příliš snadné trestání soudců by však mohlo ohrozit jejich svobodné rozhodování.
O vedení unie se utkají Flanderová a Rychlý
Dvoudenní volební sněm Soudcovské unie se koná 16. a 17. října v hotelu Element v Lipně nad Vltavou. O prezidentskou funkci se ucházejí předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová a soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Rychlý. Ve vedení organizace končí Libor Vávra.
Delegáti volí také členy Republikové rady a Kontrolní komise na další tříleté období. Odborné pracovní skupiny se věnují výběru budoucích soudců, využívání umělé inteligence a mediální strategii Soudcovské unie.
Nové vedení se má představit v sobotu dopoledne. Spolu s výsledky voleb organizace zveřejní také závěry odborných debat.
