Ilustrační foto: archiv

Kauza exmístostarosty Brna-Židenic: Soud prodloužil odposlech z neexistujícího čísla

Lze z neexistujícího čísla zjistit okolnosti odůvodňující prodloužení nařízeného odposlechu? Podle Krajského soudu v Brně zřejmě ano. Zmíněný soud totiž vydal příslušné usnesení na základě nefunkčního čísla, jehož číslice spletla písařka soudu prvního stupně.

Případ se stal v souvislosti s vyšetřováním údajné trestné činnosti bývalého místostarosty obce Brno – Židenice Jiřího Nesiby. O jeho případu již Česká justice informovala. Z doplnění odvolání po nepravomocném odsuzujícím rozsudku, které nyní míří na brněnský krajský soud dále plyne, že počáteční odposlechy nařídil Městský soud v Brně zcela formálně, bez zákonných podmínek a patřičného zdůvodnění.

Jak vyplývá z doplněného odvolání, v příkazu k odposlechu vydaném Městským soudem v Brně absentuje údaj o uživateli odposlouchávaného telefonního čísla a ani není uvedeno, že by uživatel nebyl znám. Příkaz tak nesplňuje podmínky vyžadované ust. § 88 odst. 2) trestního řádu, neboť u každého telefonního čísla musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele pokud je známa. V odůvodnění příkazu navíc zcela absentuje jakékoli odůvodnění, jež by vysvětlovalo, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztíženo. Stejně tak samotný účel je specifikován velmi obecně nelze z odůvodnění dovodit, jaké významné skutečnosti pro trestní řízení mají být provedeným odposlechem získány. V závěru odůvodnění se pak soud omezil pouze na obecné konstatování, že je možné odposlech povolit, jelikož je důvodné podezření, že telefonicky budou sdělovány skutečnosti důležité pro uvedenou trestnou činnost, a jsou tak splněny podmínky dle ust. § 88 trestního řádu.

Absence podkladů

Samotný skutek, v němž je spatřována trestná činnost, je pak dle tohoto odůvodnění založen pouze na informacích získaných od informátora, v odůvodnění však není uvedeno, z jakých konkrétních podkladů soud při svém rozhodování čerpal, vyjma obecného odkazu na trestní spis. V trestním spisu se však žádné úřední záznamy pořízené s informátorem, v nichž by bylo možné dohledat popis skutku, tak jak je popsán v příkazu, nenachází. Zcela rovněž absentuje jakékoli odůvodnění vztahující se k délce trvání odposlechu, který byl nařízen na dobu tří měsíců, tedy z jakého důvodu a proč má být odposlech pořizován po tuto povolenou dobu a jaké skutečnosti významné pro trestní řízení by v této době měly být odposlechem získány. „Nutno podotknout, že ve svém Návrhu ze dne 12.4.2012 státní zástupce jako na pramen informací obsažených v návrhu odkazuje na Úřední záznam policejního orgánu ze dne 20.3.2012, v trestním spisu se však žádný takovýto úřední záznam, který by obsahoval informace prezentované státním zástupcem, nenachází! V samotném příkazu již tento úřední záznam není rozhodujícím soudem zmíněn a je tak otázkou, co vlastně bylo jeho obsahem,“ konstatuje v odvolání Nesibův advokát Robert Rotrekl.

Stejně tak má obhajoba problém s prodloužením odposlechu. Odůvodnění příkazu je totiž velmi strohé a důvod prodloužení odposlechu je odůvodněn tak, že z předložených, doposud přepsaných odposlechnutých hovorů mezi zúčastěnými a dalšími osobami soud zjistil, že se přinejmenším chystá další „veřejná soutěž“ a že ze strany podezřelých, tedy i obžalovaného, jsou činěny kroky k tomu, aby vyhrála předem dohodnutá firma a to za předem domluvený úplatek. Ze samotného odůvodnění ale není patrné, jaké konkrétní přepisy hovorů uskutečněných z kterých konkrétních telefonních čísel byly soudu při rozhodování o prodloužení předloženy, a z jakých podkladů soud při svém rozhodování vycházel. Zcela tak opět absentuje jakékoli odůvodnění konkrétních skutečností, které by odůvodňovaly prodloužení odposlechů. V trestním spisu se podle obhajoby navíc nenacházejí žádné důkazní hovory, které by byly pořízeny odposlechem Nesibových telefonních čísel, a jež by poskytovaly nějaké informace k tehdy prověřované trestné činnosti, tak jak je specifikována ve výroku tohoto příkazu. Logicky tedy ani v době, kdy soud rozhodoval o prodloužení těchto odposlechů, nemohl mít a neměl takovéto přepisy či důkazy k dispozici. Je zřejmé, že i z tohoto důvodu nejsou v odůvodnění příkazu tyto konkrétní hovory specifikovány a soud se omezil pouze na obecné konstatování. Opětovně tak nebyly splněny podmínky vyžadované ust. § 88 odst. 1, odst. 2) trestního řádu. V odůvodnění tak není vysvětleno a odůvodněno proč a z jakého důvodu je nutno odposlechy prodloužit. Stejně tak absentuje jakékoli odvodnění délky prodloužení odposlechů a to v maximální možné době umožněné trestním řádem, tedy na čtyři měsíce, namítá dále obhajoba.

Neexistující číslo

Naprosto neuvěřitelně pak zní historie dalšího z nařízených odposlechů. MS v Brně v odůvodnění příkazu uvedl, že původně odposlouchávané telefonní číslo, které měl zřejmě obžalovaný užívat je nefunkční, přičemž následně zpětnou kontrolou bylo zjištěno, že při vyhotovení žádosti došlo k písařské chybě, a toto číslo bylo jiné. Jenže toto odůvodnění soudu je ale jaksi v rozporu s odůvodněním Krajského soudu v Brně při prodloužení odposlechu, kdy Krajský soud prodloužil odposlech z tohoto nefunkčního telefonního čísla s odůvodněním, že na základě předložených, doposud přepsaných hovorů mezi zúčastěnými a dalšími osobami soud zjistil, že se přinejmenším chystá další „veřejná soutěž“ a že ze strany podezřelých, tedy i obžalovaného, jsou činěny kroky k tomu, aby vyhrála předem dohodnutá firma a to za předem domluvený úplatek. Současně však o zhruba dva týdny později Městský soud v Brně v odůvodnění tohoto příkazu konstatuje, že dané telefonní číslo je nefunkční. A opět ke slovu přichází soudcovský formalismus. „Opětovně nutno konstatovat, že zcela absentuje jakékoli odůvodnění, jež by vysvětlovalo, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztíženo, stejně tak samotný účel je specifikován velmi obecně a nelze z odůvodnění dovodit, jaké významné skutečnosti pro trestní řízení mají být provedeným odposlechem získány. V závěru odůvodnění se pak soud omezil pouze na obecné konstatování, že je možné odposlech povolit, jelikož je důvodné podezření, že telefonicky budou sdělovány skutečnosti důležité pro uvedenou trestnou činnost, a jsou tak splněny podmínky dle ust. § 88 trestního řádu,“ konstatuje advokát. V odvolání pak argumentuje usnesením Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 4 Pzo 10/2015 ze dne 20.1.2016, kde je mimo jiné konstatováno, že odůvodnění příkazu musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání příkazu odůvodňují, včetně doby jeho trvání, dále musí být v příkazu uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také musí být vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo proč by bylo jeho dosažení podstatně ztíženo, případně odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

V závěru pak Rotrekl uvádí, že nalézací soud se v odůvodnění napadeném rozsudku zabýval pouze částí příkazů a jejich zákonností a nikoli všemi. Vyčítá rovněž nalézacímu soudu, že při svém hodnocení zákonnosti příkazů zcela ignoroval dosavadní judikaturu a zejména zcela rezignoval na důsledné přezkoumání všech náležitostí příkazů ve smyslu ust. § 88 odst. 2) trestního řádu a s námitkami, byť jiného obžalovaného, se vypořádal pouze v obecné rovině. „Na základě všeho shora uvedeného má obžalovaný za to, že jím rozporované a namítané příkazy, ale i všechny další příkazy založené v trestním spisu jsou nezákonné a důkazy z nich pořízené jsou procesně nepoužitelné a současně tedy veškeré odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, které byly provedeny v průběhu hlavního líčení, nemohou sloužit jako důkaz a tudíž nemohou být ani hodnoceny jako důkaz v napadeném Rozsudku,“ uzavírá advokát v příslušném odvolání ke KS v Brně.

Dušan Šrámek