Více než dvouleté „faktické vyčkávání“ trestního soudu na rozhodnutí Ústavního soudu o zákonnosti důkazů představovalo nesprávný úřední postup a porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Zároveň ale nelze stejnou újmu odškodnit dvakrát. Těmito závěry se řídil Nejvyšší soud, když částečně vyhověl dovolání státu ve sporu bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové o náhradu škody a nemajetkové újmy v řádu desítek milionů korun.

Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městský soud v Praze v části, v níž byla žalobkyni přiznána náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 51 750 korun, a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku dovolání odmítl.

Spor o desítky milionů korun

Vitásková se u civilních soudů domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši přes 40 milionů korun v souvislosti s trestním stíháním, které skončilo jejím pravomocným zproštěním obžaloby. V řízení uplatnila nárok na náhradu nákladů obhajoby, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání i zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.

Trestní řízení se týkalo jejího působení v čele Energetický regulační úřad. Vitásková čelila obžalobě ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku v souvislosti s kauzou chomutovských solárních elektráren. Hrozil jí nepodmíněný trest 8,5 roku, nakonec však byla obžaloby pravomocně zproštěna.

Dvouleté vyčkávání jako nesprávný úřední postup

Nejvyšší soud potvrdil závěr nižších soudů, že více než dvouleté „faktické vyčkávání“ trestního soudu na rozhodnutí Ústavní soud o zákonnosti důkazů představovalo nesprávný úřední postup.

Trestní soud je podle Nejvyššího soudu povinen posuzovat předběžné otázky samostatně a nemůže řízení neformálně odkládat s odkazem na procesní ekonomii. Takový postup je v rozporu se zásadou rychlosti trestního řízení a může zakládat odpovědnost státu za průtahy.

Mohlo by vás zajímat

Zákaz dvojího odškodnění téže újmy

Dovolání ministerstva spravedlnosti bylo úspěšné v části týkající se výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Podle Nejvyššího soudu odvolací soud pochybil, když zvýšil náhradu s poukazem na zvýšený význam trestní věci pro žalobkyni, přestože již byla samostatně částečně odškodněna za nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním.

Takový postup podle ustálené judikatury vede k nepřípustné duplicitě v odškodnění téže újmy. Odvolací soud proto bude muset znovu posoudit pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a je přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu.

Městský soud v Praze se bude v dalším řízení znovu zabývat otázkou výše zadostiučinění za průtahy v trestním řízení, nikoli celým nárokem uplatněným Vitáskovou. Spor o desítky milionů korun tak pokračuje, avšak v užším procesním rámci, který vymezil Nejvyšší soud.