Bodná rána mířila na otce, zasáhla však čtyřletého chlapce, který mu seděl v náručí. Dítě na místě zemřelo. Muž odsouzený za vraždu nyní neuspěl ani u Ústavního soudu. Ten odmítl jeho argumentaci, že šlo pouze o tragickou nedbalost, a potvrdil závěry obecných soudů o nepřímém úmyslu.
Ústavní soud odmítl stížnost Michala Pokuty, který si tak definitivně odpyká 17 let vězení za smrt čtyřletého dítěte při konfliktu na parkovišti v Mostě. Ústavní soudci dospěli k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem a své rozhodnutí dostatečně odůvodnily.
Soudy změnily právní kvalifikaci z nedbalosti na vraždu
Případ byl od počátku výjimečný i tím, že státní zastupitelství původně skutek kvalifikovalo jako usmrcení z nedbalosti. Krajský soud v Ústí nad Labem však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jednání naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 trestního zákoníku.
Pokutu uznal vinným z výtržnictví, pokusu o ublížení na zdraví otci dítěte a vraždy čtyřletého chlapce. Uložil mu trest odnětí svobody na 17 let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Verdikt následně potvrdily Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud.
Stěžovatel u Ústavního soudu namítal, že soudy porušily zásadu obžalovací a svévolně změnily právní kvalifikaci skutku. Tvrdil, že jeho útok směřoval výhradně proti otci dítěte a že nebylo prokázáno jeho srozumění s možností usmrcení chlapce. Argumentoval také tím, že byl pod vlivem pervitinu a marihuany.
Útok vedl proti muži, dítě ale viděl
Podle zjištění soudů se konflikt odehrál 27. května 2023 na parkovišti v Mostě. Ital přijel za bývalou partnerkou a jejich společným synem. Když spatřil Pokutu, mezi muži vznikla hádka. Poškozený jej podle soudů pronásledoval a vyhrožoval mu dřevěnou latí.
Pokuta nejprve z místa utekl. Poté se však vrátil a zaútočil nožem. V okamžiku útoku držel muž svého čtyřletého syna v náručí. Pokuta jej škrábl do ruky, ale dítě zasáhl do krku. Chlapec utrpěl přeťatí krční tepny i žíly a na místě zemřel.
Klíčovou otázkou bylo, zda šlo o nedbalost, nebo o nepřímý úmysl. Krajský soud vyloučil, že by chtěl dítě zabít přímo. Dospěl však k závěru, že si musel být vědom možnosti fatálního následku. „V případě nepřímého úmyslu je tedy volní složka dána v nižší intenzitě, kdy pachatel o následek neusiluje, ale s jeho možným způsobením je srozuměn,“ uvedl krajský soud.
Spoléhal jen na šťastnou náhodu, uvedl vrchní soud
Vrchní soud zdůraznil, že obžalovaný viděl dítě v náručí svého otce ještě před útokem. „Obžalovaný však věděl, za situace kdy dítě v náručí otce zakrývá takřka celou jeho horní část, že výpadem nožem může usmrtit dítě. Usmrtit jej sice nechtěl, neboť výpadem nožem sledoval realizaci jiného cíle, ale spoléhal jen na šťastnou náhodu.“
Podle odvolacího soudu nebyla zjištěna žádná konkrétní okolnost, která by mohla zabránit následku. Muž pouze spoléhal na náhodu, zda zasáhne otce, nebo dítě. Takové jednání podle soudů naplňuje znaky eventuálního úmyslu, nikoli vědomé nedbalosti.
Mohlo by vás zajímat
Ústavní soud: Odůvodnění soudů je logické a srozumitelné
Ústavní soud připomněl, že není další odvolací instancí a zasahuje pouze tehdy, pokud obecné soudy poruší ústavně zaručená práva. „Změna právního posouzení je možná, musí však být řádně odůvodněna, což se zde stalo. Odůvodnění napadených rozhodnutí je dostatečné logické a srozumitelné,“ uvedl Ústavní soud.
Soudci odmítli také argument, že drogy výrazně ovlivnily pachatelovy schopnosti. Znalecké posudky podle nich prokázaly, že vliv návykových látek nebyl forenzně významný a muž si byl schopen uvědomit možné následky svého jednání.
Ústavní soud neshledal pochybení ani ve výši uloženého trestu. Připomněl, že za vraždu dítěte hrozilo 15 až 20 let vězení a uložených 17 let se nachází ve spodní polovině zákonné sazby. „Situace, kdy stěžovatel zaujímá jiný právní závěr než obecné soudy, neznamená, že odůvodnění jejich rozhodnutí nejsou přesvědčivá,“ uzavřel Ústavní soud.
