Útok ministerstva spravedlnosti na práva člověka

    Ministerstvo spravedlnosti zaútočilo na generála Vězeňské služby Petra Dohnala za to, že si dovolil napsat dopis prezidentovi a premiérovi, kde kritizuje okolnost svého odvolání z pozice ředitele Vězeňské služby a že tyto názory vyjadřuje i jinde. Ministerstvo spravedlnosti, které řídí Helena Válková z ANO, prohlásilo: „Příslušník bezpečnostního sboru nemůže veřejně a v rozporu se služebními předpisy hodnotit oprávněnost svého odvolání.“.

    Ministerstvo a ministryně vystupují jako představitelé státu a tedy je nutné jejich akty hodnotit jako akt útoku výkonné moci na ústavní právo člověka šířit své názory. Jde o ústavně zaručenou svobodu projevu, kam patří i svoboda kritiky státních orgánů. Tato práva jsou právy všech lidí včetně zaměstnanců a představitelů státu. Ministerstvo spravedlnosti ukázalo, že neví, že ústava platí i pro něj a ústavní práva člověka nemůže omezit.

    Jednání ministerstva je příkladem, že i 25 let po listopadu 1989 jsou ohroženy základní hodnoty, z kterých studentská vzpoura vznikla. Jedním ze studentských požadavků byl požadavek svobody slova. Útok ministerstva na Dohnala za jeho veřejně vyslovené názorové hodnocení nezákonného rozhodnutí ministryně spravedlnosti je útokem na možnost vyjadřovat jiné názory, než názory držitelů moci. Prohlášení ministerstva, o kterém musela Válková vědět, je projevem toho, že názorové oponenty vnímá jako nepřátele. Můžeme být rádi, že Válková nepůsobí v době protektorátu či 50. let 20. století. Ale skutečně se tato doba nemůže vrátit?

    Útok na generála Petra Dohnala ve spojení s nedávným nízkým útokem Jiřího Zlatušky z ANO na Václava Klause za jeho názorové hodnocení ukrajinské krize v textu „Zabraňme zplošťování debaty o Ukrajině“ z 15. 4. 2014 otevírá otázku, zda jde o náhodu či tito dva poslanci reprezentující politickou divizi firmy Agrofert – ANO nejsou důkazem o tom, že toto uskupení útočí na ústavní práva lidí jako taková.

    Chce-li někdo stát řídit jako podnik, je logické, že mu práva lidí nemusí být po chuti. Vždyť v podniku se o rozhodnutí nehlasuje a rovněž svobodná kritika šéfů či majitelů není vítána. Je katastrofou pro sociální demokracii a lidovou stranu jako pro strany, které si ideově váží práv člověka, že přijaly vládnutí s takovýmto subjektem a takovými politiky. Svoboda projevu a svoboda kritiky držitelů moci není pouhou teoretickou hodnotou, o které se debatuje na lidskoprávních konferencích, ale je součástí práv každého člověka, nejen novinářů. A každému člověku, včetně Petra Dohnala, musí být přiznána a v jeho prospěch hájena.

    Sdílejte
    Předchozí článekMediální lobbisté Dobra
    Další článekRozkrádání státního majetku jako kulturní fenomén
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.