Ministerstvo vnitra definitivně upustilo od plánu, že by lidé museli povinně v zákonné lhůtě hlásit úřadům místo svého reálného pobytu. Vyplývá to z materiálu, který rezort navrhuje vládě. Problémy s lidmi zapsanými na úřadech jsou prý už vyřešené. A na dalších úpravách chybí shoda.
Skoro čtyři sta tisíc občanů s trvalým pobytem na ohlašovnách a další zástupy lidí fakticky žijící úplně jinde, než kde je vedou úřady. To byly důvody, proč chtělo ministerstvo vnitra výrazně zpřísnit pravidla evidence obyvatel. Obnovit se měl třeba institut přechodného bydliště. Za neohlášení místa, kde se reálně zdržují, chtěl stát lidem rozdávat pokuty.
Po dvou letech příprav však ministerstvo vnitra poslalo na vládu rozbor východisek legislativního řešení, ze kterého je jasné, že se žádná revoluce ve sledování trvalého pobytu konat nebude. „Změna evidenčního charakteru trvalého pobytu na ohlašovací princip není z hlediska ministerstva vnitra v současné době odůvodněná,“ stojí v materiálu, který má Česká justice k dispozici.
Papírování navíc
Důvody pro takový krok uvádí ministerstvo vnitra v závěru materiálu dva. Zaprvé prý nejpalčivější problémy – jako třeba obtížné doručování úředních dopisů lidem vedeným na ohlašovnách –, už vyřešilo dílčími novelami. Zadruhé prý bude s rozvojem e-Governmentu znalost místa faktického pobytu občana dál ztrácet na významu. „Zavedení ohlašovacího principu by bylo spojeno nejen s další neúměrnou regulací, ale i velkou administrativní zátěží,“ vysvětluje rezort.
Především se ale ukázalo, že si ministerstvo vzalo příliš velké sousto. „Vzhledem k tomu, že v současné době občané více než dříve mění adresu svého pobytu a stěhují se, byla by kontrola každého jednotlivého občana v tomto směru, i s ohledem na problematické určení přesného počátku běhu stanovené lhůty, v praxi velmi těžko realizovatelná,“ uvádí materiál.
Peníze pro nesprávné obce
Trvalý pobyt určuje místní příslušnost k orgánům státní správy, místo placení daní, vyplácení sociálních dávek, ale roli hraje třeba i ve školství, kde řeší spádovost škol. Úřad jako bydliště v občanském průkazu má přitom podle ministerstva zapsaný neúměrně vysoký počet občanů – zhruba 386 tisíc. A fakt, že se lidé hojně stěhují za prací či studiem jinam, aniž by to hlásili úřadům, komplikuje i „efektivní a spravedlivé rozdělování příspěvku na státní správu a výnosů daní, které směřují k obci trvalého pobytu na úkor obce“.
Dva roky dohadů nicméně podle rezortu vnitra ukázaly, že výraznější změnu by mohl přinést jen zcela nový právní předpis, na kterém by byla shoda nejen napříč rezorty, ale i s územními samosprávnými celky. „Povinnost hlásit se k trvalému pobytu podle místa faktického pobytu přináší řadu závažných problémů,“ přiznává ministerský materiál.
Otazníky zůstaly viset třeba nad lidmi žijícími v ateliérech a jiných nebytových prostorech, kde se nyní nelze k trvalému pobytu přihlásit, nebo nad lidmi skutečně bez domova. Diskuze se vedla o zavedení přechodného pobytu, který by občané využívali při dlouhodobých pracovních, rekreačních, studijních či léčebných pobytech. A v neposlední řadě se nepodařilo vyřešit ani otázky spojené s procesem přihlášení se k trvalému pobytu, kontrolou uložené povinnosti a s počátkem běhu a délkou lhůt. Přestěhuje se člověk podpisem nové nájemní smlouvy, nebo až převezením nábytku?
Fikce doručení
Doručování úředních písemností lidem vedeným na ohlašovnách vyřešilo ministerstvo vnitra stanovením speciálních míst, kde je možné uložit oznámení o uložení zásilky a výzvu s poučením. „Tato změna umožnila použití fikce doručení, čímž se zefektivnilo procesní řízení,“ uvádí materiál.
Trvalé bydliště na ohlašovně je pak také nově vedené jako tzv. adresa úřadu, a to nejen v registru obyvatel a dalších informačních systémech, ale i v občanském průkazu.
Lucie Nekvasilová
