Kauza zkrachovalé vagónky: Ředitel o fiktivních obchodech podle soudu nevěděl, koncovým majitelem byl podle svědků podnikatel Savov

Případ, v němž jde o úniky informací od policie směrem k podsvětí a podnikatelům, rozjel 13. října 2015 protimafiánský útvar tehdy ještě pod vedením Roberta Šlachty Foto: archiv

Městský soud v Praze rozhodl, že za fiktivní faktury a podvody s DPH v kauze bývalé vagónky Lostr, později přejmenované na Heavy Machinery services, jsou trestně odpovědní Milan Matoušek a Dalibor Prokeš. Předseda představenstva Legios Radek Rybáček byl zproštěn obžaloby. Podle soudu jednal v dobré víře a šlo maximálně o nevědomou nedbalost. Před soudem zaznělo, že na pravidelných poradách byly předkládány smlouvy, u nichž bylo ze strany podnikatele Františka Savova prezentováno, že jsou dojednány. Podle výpovědí svědků se Savov prezentoval jako koncový vlastník společnosti Lostr.

Ve věci rozhodl na začátku května  soudce Tomáš Durdík a zbývající dva členové senátu. Podle rozhodnutí společnost Legios a další spřízněné společnosti krátily daně a připravily tím stát o zhruba sto milionů korun. Daňové úniky se podle obžaloby děly mimo jiné prostřednictvím falešných faktur vystavených dalšími firmami, které s Legiosem obchodovaly s komponenty pro rekonstrukci vagonů. „Obžalovaný Matoušek se na uvedeném jednání podílel jednak podepisováním kupních smluv za společnost OneTrade podle informací a pokynů od dalších dosud neustanovených osob na základě kterých byly vystavovány faktury za zboží fiktivně odebrané společností LOSTR, jednak tím, že do uvedené činnosti zapojil Dalibora Prokeše, který jednal podle jeho pokynů,“ uvedl soudce v rozhodnutí.

Rybáček firmu řídil v letech 2009 až 2013. Při čtení verdiktu soudce uvedl, že ve všech dvanácti případech fiktivních obchodů, na kterých stála obžaloba, se podvod skutečně stal. Zatímco ale u jednání Prokeše a Matouška shledal soud znaky trestného činu, protože oba museli vědět, že firmy, se kterými obchodují, jsou ve skutečnosti jen prázdné skořápky, u Rybáčka se takové jednání neprokázalo.

„Ve vztahu k osobě obžalovaného Rybáčka soud po pečlivé analýze provedených důkazů dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že ve vztahu k jeho osobě žalované jednání vykazuje všechny zákonné znaky trestného činu,“ uvedl předseda Senátu.

Dalibor Prokeš nakonec dostal trest 3 roky odnětí svobody s odkladem na pět let a peněžitý trest 200 tisíc korun. Manažer Matoušek pak dostal stejný trest s tím rozdílem, že jeho peněžitý trest se vyšplhal na půl milionu korun. Podle soudu oba jednali minimálně s nepřímým úmyslem.

Podle soudu Rybáček firmu reálně řídil a mezi skutečné  obchody se “připletly” obchody s dvěma takovými podvodnými firmami ONEtrade a UJItrade. Podle soudu se Rybáček choval narozdíl od dalších dvou obžalovaných jako řádný hospodář, což stvrdila i výpověď účetní podniku Hany Týcové.

I když nebylo prokázáno, že by se potrestaní oba na fiktivních obchodech domlouvali, museli si být vědomi následků a jejich podíl je podle soudu nepopiratelný.

Soudce také uvedl, že z výpovědi svědků vyplynulo, že v předmětnou dobu byl koncovým majitelem společnosti František Savov. „Jak vyplynulo z výsledků provedeného dokazování, byl tím konečným vlastníkem společnosti LOSTR přes společnost Alia Print, kde nelze odhlédnout, že v představenstvu této společnosti seděl, jak sám se prezentuje do role toliko personalisty, jako osoba odborně neerudovaná, pan obžalovaný Matoušek,“ uvedl soudce s tím, že Rybáček žádné blízké vztahy se Savovem neměl, což potvrdili i svědci. Milan Matoušek uvedl, že Rybáček byl do čela představenstva vagonky vybrán na základě standardního výběrového řízení.

Na celý případ měla podle soudu dopad i Rybáčkova strategie, když se rozhodl nevypovídat v rámci přípravného řízení.

Společnost je od podzimu 2013 ve složité ekonomické situaci, tehdy se proti ní rozběhlo insolvenční řízení. Podnět k němu dala slovenská banka VÚB. Od února 2014 je Legios v úpadku, věřitelům dluží více než tři miliardy korun. Mezitím si firma změnila název, místo Legios se jmenuje Heavy machinery services.


Kdo je František Savov:

František Savov spoluvlastnil budějovický Pivovar Samson, který v roce 2014 ovládla pivovarnická skupina Anheuser-Busch InBev (ABI). ABI v červenci téhož roku odkoupila sto procent akcií a dokončila tak transakci započatou v roce 2011, kdy koupila duševní vlastnictví pivovaru. Savovova společnost Maraflex v roce 2012 koupila Hotel Praha v pražských Dejvicích. V roce 2013 areál hotelu prodala skupině PPF, která hotel zbourala a jeho zahradu plánuje využít pro projekt nové základní a střední školy Open Gate. V 90. letech vybudoval odborné vydavatelství, které v roce 2001 prodal mezinárodnímu konglomerátu Wolters Kluver. Nejznámějším produktem vydavatelství byly časopisy jako Daně a právo v praxi a Účetnictví v praxi. Stejně tak vybudoval a v roce 2003 prodal rozsáhlý provoz zabývající se polygrafickou výrobou. Vlastní také vydavatelství Mladá fronta.

František Savov v současné době žije v Londýně, odkud vede soudní spor proti České republice o vydání do České republiky.

V květnu 2014 bylo v ČR proti podnikateli zahájeno trestní stíhání, česká policie ho spolu s dalšími deseti lidmi obvinila z daňových úniků. Podle vyšetřovatelů měl údajně způsobit škodu 648 miliónů korun, které zajistili na jeho účtě. Ve snaze vyhnout se trestnímu stíhání se Savov přestěhoval do Spojeného království. V březnu 2014 na něj byl vydán Evropský zatýkací rozkaz a v říjnu 2014 byl zatčen anglickou policií v Londýně.

Česká republika požádala o jeho vydání, v listopadu 2014 ale londýnský soud věc odročil; Savov z Velké Británie zatím nevycestoval. Soud v srpnu 2016 rozhodl o vydání, nicméně věc zatím není pravomocně ukončena. Po různých průtazích věc projednal nižší soud Westminster Magistrates’ Court a v červenci 2015 nařídil vydání Savova do ČR. Savov se podle očekávání odvolal k Vrchnímu soudu v Londýně, který rozhodl v červenci 2016

Zdroj: Wikipedia


Reakce mediálního zástupce Františka Savova Jana Hrubeše:

Ohrazujeme se proti vyznění článku na severu Česká justice (19. 7. 2018). Podnikatel František Savov už v minulosti opakovaně odmítl, že by vlastnil společnost Heavy Machinery Services nebo firmy s touto společností propojené, jak je v textu naznačováno. František Savov se zmiňovaného soudního řízení nijak neúčastnil a ani se ho žádným způsobem netýkalo. Stejně tak soud nerozhodoval o vlastnictví společnosti Heavy Machinery Services. Přesto bylo jeho jméno citováno z výpovědi některých obžalovaných či svědků. Tyto výpovědi nejsou a nemohou být podloženy žádnými hodnověrnými důkazy. Proto je lze je považovat jen za manipulativní a zcela vyfabulovaný způsob vlastní obhajoby s cílem ovlivnit insolvenční řízení se společností Heavy Machinery Services ve prospěch některých zájmových skupin.


Eva Paseková