I dětským nožíkem „rybičkou“ lze způsobit újmu, za kterou mohou nést organizátoři dětských táborů odpovědnost a platit nemalé částky na bolestném a za ztížení společenského uplatnění. Nejvyšší soud (NS) v nedávném rozhodnutí 25 Cdo 1091/2020 vyložil, že je nutné výslovně děti na možná rizika upozornit a alespoň zběžně pak počínání dětí kontrolovat.
Žalobce, nezletilý chlapec, byl na dětském táboře neúmyslně zraněn devítiletým hochem nožíkem, tzv. rybičkou. Zranění oka má trvalé následky. Stalo se tak večer před odjezdem z tábora, kdy vedoucí oddílu vrátil dětem dosud uschované nože, zkontroloval jejich uložení do zavazadel a vydal pokyn je nepoužívat. Vedoucí byl soudem shledán vinným a potrestán za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
Soud shledal, že u pořadatelky tábora jsou splněny všechny předpoklady pro uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), neboť nezajistila náležitý dohled nad dětmi. Žalobci měla na bolestném zaplatit bezmála 54 tisíc Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 545 tisíc Kč.
Soud naopak neshledal spoluzavinění chlapce, který zranění způsobil, neboť podle posudku znalkyně dokáže sice obecně devítileté dítě předvídat, že se může nožíkem říznout, není ale schopno předvídat způsobení tak závažné újmy, jaká nastala v projednávaném případě.
Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť vedoucí oddílu nejednal podle něj v souladu s požadavkem náležité opatrnosti a jeho jednání se organizátorce tábora přičetlo podle § 2914 OZ.
Pořadatelka tak porušila podle soudu prevenční povinnost podle ustanovení § 2900 OZ. To vyžaduje zachovávat takový stupeň opatrnosti, jaký lze po žalované vyžadovat, zejména s ohledem na to, že byla pořadatelkou dětského tábora, u níž je rozumný předpoklad, že při své činnosti vytvoří podmínky pro bezpečné aktivity dětí. I když takový dohled nelze vykonávat dvacet čtyři hodin denně, měla být věnována zvýšená pozornost tomu, zda děti respektují pokyn nenakládat s vydanými nožíky.
V dovolání pořadatelka namítala, že soudy nesprávně posoudily otázku, zda je kapesní nožík předmětem, který na dětském táboře může či nemůže mít devítileté dítě při sobě. Kapesní nožík totiž není podle ní nebezpečnou zbraní. Naopak je běžné, že děti jsou na táborech vybaveny ostrým předmětem, přičemž neexistuje žádný předpis, který by zakazoval užívání kapesních nožíků na dětských táborech.
Coby pořadatelka tábora nic neopomenula, ani aktivně nejednala tak, aby došlo k porušení právní povinnosti, a ani nezanedbala dohled. Nic výjimečného ani zakázaného nedělal ani chlapec a ke zranění došlo náhodou, které by nezabránila ani fyzická přítomnost dohlížející osoby. Požadavek nepřetržitého dohledu je podle ní projevem absolutního nepochopení a neznalosti situace na letních táborech.
Náležitý dohled
NS dovolání připustil, neboť otázka náležitého dohledu nad nezletilým podle § 2921 OZ doposud nebyla dovolacím soudem řešena, avšak shledal je nedůvodným.
V rozhodnutí senát Petra Vojtka upozornil, že na rozdíl od předchozí úpravy, která spojovala odpovědnost již se samotnou povinností dohledu a dávala možnost se odpovědnosti zprostit, prokázala-li osoba dohledu, že jej nezanedbala, nyní pouhá existence dohledové povinnosti sama o sobě nezakládá povinnost k náhradě škody.
Je to poškozený, který musí v soudním sporu prokázat zanedbání náležitého dohledu, aby povinnost dohledové osoby k náhradě škody nastoupila.
Pojem náležitý dohled je pak podle soudců NS potřeba chápat v širším smyslu, tedy nejenom jako bezprostřední dozor vykonávaný nad dítětem, resp. osobou stiženou duševní poruchou, ale i jako určitý soubor obecnějších opatření, které jsou vůči osobě podléhající dohledu činěna. „Náležitý dohled tedy neznamená jen bezprostřední zabránění či zákaz určitého škodlivého jednání, ale i celkový přístup k výchově nezletilého a výchovné působení k tomu, aby závadné jevy v jeho chování byly odstraněny (ohledně dohledu rodičů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1333/2001),“ uvádí se v odůvodnění.
V případě školních či zájmových aktivit může náležitý dohled organizátora akcí znamenat i vytvoření podmínek, za nichž lze co nejlépe předejít možnému vzniku rizika plynoucí z činnosti deliktně nezpůsobilé osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4507/2010). „Na druhou stranu však náležitým dohledem není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně („na každém kroku“), neboť v takovém případě by byla zákonem předpokládaná možnost zproštění odpovědnosti těchto osob prakticky vyloučena (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1968, sp. zn. 3 Cz 57/68). Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako například věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte,“ upozorňují soudci v rozhodnutí.
Soudy v tomto řízení podle NS nijak nezpochybnily, že by na letních táborech děti měl mít přístup ke kapesnímu nožíku. Naopak v souladu s dosavadní judikaturou dovodily, že je-li potenciálně nebezpečný předmět svěřen dítěti ve věku, v němž není schopno předvídat v celém rozsahu následky svého jednání při zacházení s věcí, byť si její rizikový potenciál může uvědomit, „musí tomu být uzpůsoben dohled tak, aby k použití nožíku nedošlo zcela mimo kontrolu dospělého a mimo dosah jeho návodu na bezpečné nakládání s ním“.
V tomto případě však k takovému uzpůsobení dohledu podle NS nedošlo. „Vydání nožíků den před odjezdem poté, co celou dobu byly uloženy odděleně od dětí, a pouhé upozornění vedoucího, že je děti nemají vyndávat ze zavazadel, kam je předtím s nimi uložil, nelze považovat za dostatečné opatření způsobilé předejít riziku vzniku újmy, jestliže nebylo doprovozeno výslovným upozorněním na nebezpečnost nakládání s nimi či alespoň zběžnou následnou kontrolou, zda je pokyn respektován,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NS.
Petr Dimun
