Stížnosti českých stěžovatelů s dopadem na judikaturu bude letos rozhodovat Evropský soud pro lidská práva. Jde mimo jiné o stížnosti na inkluzivní vzdělávání, stíhání sexuálních trestných činů, na sterilizaci při změně pohlaví či na dohodu o vině a trestu při více spoluobviněných nebo na vyhoštění z republiky na základě utajovaných informací tajné služby. Štrasburk už s vládou komunikoval čtyřicet případů.
Uvedl to na tiskové konferenci ministerstva spravedlnosti vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva Petr Konůpka.
Nejméně dva z případů „běžících“ před ESLP v roce 2024 lze podle něho označit jako „impact case“, tedy významné případy s dopadem na judikaturu. Jde o stížnost na sterilizaci jako podmínku pro uznání změny pohlaví a rovněž o případ, který se týká dohody o vině a trestu při více spoluobviněných.
Na seznamu „letošních“ případů jsou dále stížnosti na délku vazby a délku řízení o vazbě, na zabavení elektronických dat advokátní kanceláře UNI Legal, církevní restituce a dvě mezinárodní stížnosti.
U stížnosti Lichtenštějnsko v. ČR ohledně konfiskace majetku na základě Benešových dekretů je očekáván posun v řádu týdnů.
Celkem ESLP komunikoval s českou vládou 40 stížností, přičemž potenciál projednání před soudem má celkem 80 případů. Každoročně Evropský soud pro lidská práva přijímá kolem tří set stížností proti ČR, komunikována je tak desetina z nich. O většině stížností Soud neinformuje.
Případy Janáček a V. nepůjdou před Velký senát
Stěžovatelé z ČR však obecně nejsou před Evropským soudem pro lidská práva úspěšní. Loni vyplatil český stát pouhý milión z požadovaných 162,5 miliónu korun za údajná porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Celkem loni Soud vydal 33 rozhodnutí v českých případech, avšak porušení práv konstatoval Štrasburk jen ve dvou případech.
Mohlo by vás zajímat
Prvním případem byl Janáček v. ČR, ve kterém český Ústavní soud nesdělil stěžovateli vyjádření obecných soudů v jeho věci, a proto byla zásada kontradiktornosti jakožto i práva na spravedlivý proces porušena.
Druhým případem je stížnost V. v. ČR, kde došlo ke smrti schizofrenika v psychiatrické léčebně, když se ho policisté při těžkém záchvatu agresivity pokoušeli zpacifikovat taserem.
Na dotaz České justice, zda bude český stát v uvedených případech žádat o přezkum rozhodnutí o porušení Úmluvy před Velkým senátem, odpověděl Petr Konůpka negativně. Podle jeho slov nejsou ani v jednom případě splněny podmínky tak, aby Česká republika před Velkým senátem uspěla a výsledek zvrátila.
Grosam a Fu Quan: Stát odvrátil kontroverzi i riziko
Zvrátit rozhodnutí se naopak českému státu loni podařilo v případech Grosam v. ČR a Fu Quan v. ČR. Jak na tiskové konferenci uvedl Petr Konůpka, v případu Grosam vydal senát ESLP kontroverzní rozhodnutí „malého“ senátu, totiž že kárný senát Nejvyššího správního soudu není soudem, neboť nemá znaky soudu a není tak ustaven. „Tento kontroverzní závěr se podařilo odstranit,“ uvedl na tiskové konferenci Petr Konůpka.
Velký senát nakonec prohlásil stížnost za nepřijatelnou poté, co změnil dobu podání stížnosti, a o meritu věci nerozhodl.
Druhým případem, kde došlo před Velkým senátem k obrazu, byl loni případ Fu Quan. Tam bylo podle Petra Konůpky „riziko zátěže pro ČR“ ve formě vysokého odškodnění za utrpěnou újmu. Podle rozhodnutí malého senátu český stát znehodnocením zboží firmě v trestním řízení porušil Úmluvu a měl vyplatit dvanáct milionů korun náhrady.
Velký senát však loni v červnu rozhodl, že stěžovatel Fu Quan nevyčerpal vnitrostátní prostředky nápravy před národními soudu. Stížnost Velký senát zamítl pro opožděnost, nevyčerpání domácích prostředků a nedostatek aktivní legitimace. Také o stížnosti FuQuan v. ČR Česká justice podrobně informovala.
Případ Hanuša, zděděný hotel, hlas z detence
Loni došlo rovněž k jednostrannému uznání porušení Úmluvy ze strany českého státu, a to v případu Hanuša v. ČR. Šlo o nedostatečné vyrovnání s později odsouzeným vrahem policisty za následky střelby při policejním zásahu v roce 1995, při kterém byl Hanuša čtrnáctkrát zasažen.
Ke smírnému ujednání došlo v roce 2023 celkem ve dvou případech.
Ve zbytku loni rozhodnutých českých případů před Evropským soudem pro lidská práva nedošlo k porušení Úmluvy nebo byly případy vyškrtnuty ze seznamu případů pro nekomunikaci stěžovatelů (3 případy).
Vyškrtnut byl například případ ženy, která zdědila hotel v Karlových Varech zatížený sporem, ale ona neměla na soudní poplatek.
V červenci 2023 vyškrtl Štrasburk ze seznamu případ muže, který žije v ČR dvacet devět let v detenci.
Neuspěl sociální otec ani ustrašená matka
V celkem 25 stížnostech stěžovatelé neuspěli. Jako například v případu sociálního otce, který vymáhal styk s dítětem partnerky, jak ve výběru těchto případu uvedl vládní zmocněnec Petr Konůpka.
O případu sociálního otce Vinškovský v. ČR Česká justice informovala zde.
Zajímavý byl také případ pěstounů, kterým stát zakázal styk s dítětem, které měli v péči pro přílišnou ustrašenost a závislost matky na chlapci. V případu Jírová a spol. v ČR nakonec stížnost podali matka i syn.
V jiném případu Sládek v. ČR byl proces uznán Evropským soudem pro lidská práva za spravedlivý, a to přesto, že k výslechu svědka nepřišel žádný advokát, jelikož policie dala obhájkyni na okamžitý přesun do Českých Budějovic jen dvě hodiny.
U Evropského soudu pro lidská práva neuspěla ani rodina se stížností na potrubí plynovodu u jejich domu v Nelahozevsi, jak Česká justice informovala o případu Kuklovy v. ČR.
Bez porušení práv skončila i stížnost matky, jejíž dítě bylo proti její vůli vráceno otci do USA X. v. ČR. V tomto případě byl původní rozsudek navíc revidován kvůli podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové.
Irena Válová
