Jedenáctiletému chlapci z Mirovic u Blatné udělil soud pro mladistvé v Písku napomenutí. Ve Štrasburku si pak hoch stěžoval na nedostatek procesních práv na policii, nemožnost klást otázky svědkům a zásah soudu do své pověsti. Soud byl neveřejný a napomenutí se nedotklo žádných občanských práv, uvedl Evropský soud pro lidská práva. Absenci advokáta při výslechu dítěte policií už Česko napravilo.
Stížnost dítěte na porušení článku 6 – právo na spravedlivý proces prohlásil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) za nepřípustnou. Vyplývá to z aktuálního rozsudku v případu Jan Hlaváček v. ČR.
Hoch z Mirovic u Blatné napadl spolužáka a znemožnil mu pokračování v cestě. Na základě vysvětlení na polici, výslechu dětských svědků incidentu a dalších osob policie uzavřela, že chlapec je podezřelý z činu jinak trestného. To znamená, že jinak by byl obžalovaný v trestním řízení, avšak kvůli nízkému věku to není možné.
Státní zástupce věc předal Okresnímu soudu pro věci mládeže v Písku. Soud chlapci ustanovil advokáta, dalšího zajistila matka.
Mohlo by vás zajímat
Na jednání v červnu 2019 soudce vyslechl chlapce a jeho rodiče a přečetl obsah policejního spisu. Pak soud vynesl rozsudek. V něm konstatoval, že dítě se dopustilo protiprávního jednání, které by v případě trestní odpovědnosti představovalo trestný čin omezování osobní svobody. Chlapci udělil napomenutí.
Hoch navrhl zrušení části zákona
Advokát hocha se odvolal. Namítl, že jednání dítěte nebylo tak intenzivní, aby přestavovalo trestný čin. Policejní protokoly neměly být připuštěny jako důkaz. Odvolání zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích. Ústavní stížnost odmítl v říjnu 2020 Ústavní soud.
Chlapec v ústavní stížnosti dále navrhl zrušení části zákona o soudnictví ve věcech mládeže. „Stěžovatel nepředložil v podstatě žádnou relevantní argumentaci, kterou by mělo být prokázáno, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem,“ odmítl to Ústavní soud
Chlapec nemohl klást svědkům otázky
Podle Ústavního soudu se všechny námitky chlapce týkaly Okresního soudu v Písku, protože ten vycházel z podání vysvětlení. Toho se ale chlapec ani jeho právní zástupce nemohli účastnit. Nemohli pokládat otázky. S tím se už ale vypořádal Krajský soud v Českých Budějovicích.
Ten také připomněl, že řízení ve věcech mládeže probíhá podle předpisů občanského soudního řízení, zatímco shromažďování a zajišťování podkladů pro návrh státního zástupce se koná podle trestního řádu, uvedl Ústavní soud.
Řízení ve věcech dětí mladších 15 let vykazuje určitou kvazitrestní povahu. „V něm uložené opatření má rovněž povahu sankce, nicméně nejde o řízení trestní, nýbrž o zvláštní druh nesporného občanského soudního řízení,“ potvrdil Ústavní soud. V rozhodování o dítěti mladším 15 let to má podle soudu své opodstatnění.
Soud se dotkl osobní sféry dítěte
Chlapec před ESLP tvrdil, že český zákon o soudnictví ve věcech mládeže se týká odpovědnosti dětí, které nesplnily povinnost. Obsahuje sankce od výchovných opatření až po ochranná a trestná. Nejde o „občanskoprávní řízení “. Domnívá se také, že napomenutí, které obdržel, se dotklo jeho osobní sféry, už jen proto, že zahrnuje stigmatizaci jeho osoby pro případná budoucí řízení.
Česká vláda před ESLP přednesla, že článek 6 Úmluvy se v projednávané věci nepoužije. S odkazem na „kritéria Engel“ uvedla, že řízení proti dětem mladším 15 let není podle českého práva trestní řízení. Stěžovatel nemohl být obviněn a opatření soudu nemělo trestní povahu. Stěžovatel byl pouze napomenutý.
Proces byl neveřejný, za zavřenými dveřmi. Napomenutí udělené stěžovateli proto podle vlády nezasáhlo do jeho práv a povinností ani do jeho pověsti. „Spíše šlo o připomenutí stěžovateli, že se od něj očekává chování v souladu s pravidly,“ stojí v rozsudku ESLP.
O trestu nešlo ani uvažovat
Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva musí být existence „trestního obvinění“ posuzována na základě tří kritérií, označovaných jako „Engelova kritéria “ z případu Engel a spol. v. Nizozemsko. Prvním je právní kvalifikace podle zákona, druhým samotná povaha trestného činu a třetím závažnost trestu, který dotyčnému hrozí.
Stěžovatel nevyvrátil, že mu hrozila tato opatření: výchovná omezení, varování, umístění do výchovného zařízení či dohled probačního úředníka. Ve skutečnosti nebylo možné ani uvažovat o výchovném dohledu nebo „ochranném léčení “. Stěžovatel se činu nedopustil ve stavu duševní poruchy ani pod vlivem návykové látky a v době spáchání činu mu bylo méně než 12 let.
„Varování udělené stěžovateli nepředstavuje trestní sankci podle vnitrostátního práva a má v podstatě výchovnou a preventivní povahu. Nesleduje represivní a odrazující cíl,“ uzavřel ESLP. Tato část článku 6 – právo na spravedlivý proces se proto v případu nepoužije.
Nebyla omezena práva hocha ani rodičů
Aby byl článek 6 § 1 použitelný v jeho „občanskoprávní “ části, musí podle soudu existovat spor o „právo“. Napomenutí se nedotýkalo žádných občanských práv stěžovatele, uvedl ESLP.
Situace by byla jiná, pokud by byl stěžovatel podroben opatření omezujícímu jeho svobodu, jako je umístění do výchovného zařízení nebo ochranné léčení, nebo pokud by výchova pod dohledem mohla ovlivnit výkon rodičovských práv, dodal soud. To se ale nestalo.
Soud závěrem upozornil, že podle nové české právní úpravy musí být dítě mladší 15 let zastoupené advokátem od okamžiku podání vysvětlení. Tím byl napraven stav, který českému státu vytýkal Evropský výbor pro sociální práva, jak Česká justice informovala.
