Stáčírna sladkých limonád Coca-Cola HBC uspěla ve sporu s Městskou částí Praha 8 ve sporu o vydání čtyř lednic. Na ně trojská samospráva uplatnila zadržovací právo poté, co jí jiný nájemce v srpnu 2023 dlužil za pronájem stánku. Není možné brát cokoliv se vám zamane, vzkázaly soudy.
Chladící vitríny polepené velkoformátovými logy populárních limonád odvezla městská část do svého skladu i přesto, že na nich byly štítky s informací, že je vlastní stáčírna. Spor posuzovaly obvodní, městský a nakonec i Nejvyšší soud. Uvedly, že ačkoliv starší právní úprava za jistých okolností umožňovala uplatnit zadržovací právo pronajímatele nejen na jeho věci, ale i na majetek členů jeho domácnosti, pro podnikatele to neplatí.
„Pokud by zákonodárce měl v úmyslu institut zákonného zástavního práva při transformaci do práva zadržovacího rozšířit i na věci třetích osob, pak by dané ustanovení v tomto směru vyjádřil jednoznačněji,“ uvedla nalézací instance.
Servisní štítky vylučují dobrou víru
Radnice se bránila také odkazem na dobrou víru při zadržení lednic. Ta ale podle justice ve sporu vůbec nehraje roli. A i kdyby bylo na místě ji zkoumat zabývat, ani tento argument by nepadl na úrodnou půdu.
„Jsou-li lednice na řadě míst opatřeny štítky upozorňující, že jde o vlastnictví žalobkyně, lze si jen obtížně představit, jak pečlivě ještě by vlastník měl postupovat, aby i průměrnému uživateli bylo po jejich přezkoumání zřejmé, že jsou jeho,“ konstatuje rozsudek, který potvrdil i odvolací soud.
Mohlo by vás zajímat
Šoféry nezajímá, co má jejich autoservis v nájemní smlouvě
Nejvyšší soud dovolání municipality zamítl. Poznamenal přitom, že institut zadržovacího práva k movitým věcem má své limity. Pak by bezdůvodně zvýhodňoval pronajímatele oproti ostatním věřitelům. Pronajímatel by na úhradu své pohledávky mohl zadržet i věci, které nájemce nevlastní. V rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2057/2025 proto soud zvolil zdrženlivý přístup respektující vlastnické právo třetích osob.
Opačný výklad by totiž vedl v praxi k těžko řešitelným situacím. Nicnetušící zákazník svěří například auto do servisu nebo boty do opravy či obraz k prodeji, a při dluhu podnikatele na nájemném by o tyto své věci mohl přijít.
Soud poznamenal, že ten ve většině případů o nějakém nájemním vztahu a z něj plynoucích povinnostech nemá ani tušení. A z povahy věci ho takové otázky ani nemají zajímat. „Takový důsledek by odporoval potřebám praktického života, bezproblémového provozování obchodu a služeb,“ uzavřel Nejvyšší soud.
