Myslivci prohráli spor o honitbu se dvěma vegetariány. Ti odmítají zabíjení zvířat v lese, úspěšně proto změnili vlastní pozemky na nehonební. Jejich světonázoru ale myslivci nevěří a žádali konfrontaci. Svoboda svědomí je však chráněná i při posuzování žádosti podle zákona o myslivosti, upozornily soudy. Nemístná fraška, vzkázal Nejvyšší správní soud myslivcům a jejich kasační stížnost zamítl.
Dvojice vegetariánů úspěšně požádala o změnu svých pozemků na nehonební kvůli svému světonázoru. Nechtěli, aby jejich pozemky sloužily k „masovému zabíjení zvěře a krveprolití zvířecích sousedů a obyvatel lesa a louky.“
Na to reagoval Myslivecký spolek Ženklava správní žalobou na ministerstvo zemědělství. U Krajského soudu v Ostravě spolek namítl, že ze strany vegetariánů jde o pomstu a válku. Podle myslivců nikdo žádné „masové zabíjení zvěře a krveprolití zvířecích sousedů“ neprokázal. Vegetariáni měli naopak dokazovat před soudem svoji filozofii, k tomu ale dojít nemuselo.
Zvířata mají právo svobodně žít v lese
Podle krajského soudu vegetariáni své důvody pro změnu pozemků popsali dostatečně. Jako vlastníci s nimi chtějí nakládat podle svého morálního a citového přesvědčení. „Právo zvířat nerušeně a svobodně užívat pozemky a lesy je větší, protože se tam narodila. Kromě pudových rozhodnutí není v jejich kompetenci se přestěhovat jinam,“ napsali vegetariáni krajskému soudu.
Neví také, jak mohou prokázat něco, co nedělají, když nesouhlasí se zabíjením volné zvěře. Odmítají pozřít mrtvého živočicha. Nevlastní zbrojní průkaz, jsou vegetariáni a soudu předložili doklad o vegetariánském stravování.
V okamžiku, kdy zjistili, že myslivci mohou jejich pozemky užívat k zabíjení v rozporu s jejich smýšlením, podali návrh na prohlášení pozemků za nehonební, vysvětlili soudu.
Svoboda svědomí v. právo na výkon myslivosti
Vysvětlení ohledně víry se ukázalo jako zásadní. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je totiž svoboda svědomí chráněná i při posuzování žádosti podle zákona o myslivosti. Podobně se vyslovil i Ústavní soud. Svoboda svědomí se „projevuje v rozhodnutích jednotlivce učiněných v určitých konkrétních situacích, tedy ‚tady a teď‘, pociťovaných jako hluboce prožitá povinnost,“ citoval krajský soud.
Mechanismus prohlášení pozemků za nehonební musí tudíž ochránit všechna ústavní práva ve střetu s právem na výkon myslivosti, rozhodl krajský soud. Žalobu myslivců proto zamítl.
Každý ví, že kde je zvěř, tam jsou i myslivci
S tím se myslivecký spolek nespokojil. V kasační stížnosti myslivci argumentovali, že krajský soud neodůvodnil, proč není tvrzení o světonázoru vegetariánů jen účelové. Stížnost spojili s požadavkem, že měla být provedená jakási „konfrontace“. „Což je nástroj, který správní řád ani nezná,“ upozornil Nejvyšší správní soud.
Myslivci před Nejvyšším správním soudem dále poukázali na to, že pozemky leží uprostřed souvislého lesa. Přirozeně se tam nachází zvěř. V okolí je několik mysliveckých zařízení. Navíc je všeobecně známo, že honební pozemky jsou de iure všechny pozemky, které nejsou zastavěné. „Každý přece ví, že zvěř žije v lese a že tam, kde je zvěř, tam se i o zvěř pečuje a zvěř se loví. Každý ví, že existují myslivci,“ napsal spolek soudu s odkazem na pohádkové postavy.
Mohlo by vás zajímat
Regulaci zvěře vlastník pozemku nezabrání
Podle Nejvyššího správního soudu ale myslivci zcela pomíjejí, že zákon o myslivosti počítá s veřejným zájmem na regulaci zvěře. A to povolením lovu i na nehonebních pozemcích. Bude-li to nezbytné, vlastník pozemku takovému lovu nemůže zabránit poukazem na rozpor se svým svědomím. V tomto případě má přednost veřejný zájem na regulaci stavu zvěře, uvedl v rozhodnutí NSS.
Trvat na jakémkoliv podrobnějším odůvodnění přesvědčení vegetariánů a jeho doložení, jak požaduje spolek, by bylo podle Nejvyššího správního soudu „skutečně absurdní“. Navrhovatelé – vegetariáni argumentují od začátku sporu stále stejně. Návrh na změnu statutu pozemků navíc podali ihned poté, co jim na pozemek myslivci postavili posed.
Je to fraška a nemístná argumentace
„Nejvyšší správní soud nehodlá vejít na až fraškovitou a v kasační stížnosti zcela nemístnou argumentaci stěžovatele, podle níž si měli být navrhovatelé vědomi právního vymezení honebních pozemků již na základě existence pohádkových postav,“ zastal se vegetariánů.
Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem považoval za uvěřitelné, že vegetariáni mysliveckého práva neznalí si neuvědomili, že jejich pozemky jsou omezené ve prospěch myslivců. Na to přišli až ve chvíli, kdy tam došlo k pokusu o stavbu posedu. Tato stavba byla s omluvou odstraněná.
Na tuto událost reagovali emotivním podáním a vynaložením energie na změnu pozemku. Po posouzení vývoje situace uvěřil soud vegetariánům. Jejich příběh je věrohodnější, než konstrukce myslivců o mstě za „nezákonnou stavbu“, uvedl Nejvyšší správní soud a kasační stížnost zamítl.
