Když úřad odmítá spolupracovat při vyřizování žádosti o informace, může nakonec sám dostat pokutu. Přesně to se stalo Rozhodčímu soudu při Hospodářské a Agrární komoře, který nechtěl předložit spis potřebný pro rozhodnutí o odvolání. Městský soud v Praze nyní potvrdil, že Úřad pro ochranu osobních údajů zvolil mimořádný, ale zákonný postup.
Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře si za svůj tvrdošíjný přístup k povinnostem podle informačního zákona vysloužil mimořádný zásah od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který má chránit soukromí občanů i institucí. Ten sáhl po nástroji, který se běžně nepoužívá a uložil přímo správnímu orgánu pokutu.
Už v roce 2019 rozhodčí soud prohrál u Nejvyššího správního soudu spor o to, jestli je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Šlo o kauzu společnosti Jericho. NSS tehdy dovodil, že rozhodčí soud pod pojem veřejné instituce spadá a je tedy povinným subjektem.
Spis? Nedáme
Z nyní zveřejněného rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 A 178/2025 vyplývá, že se svým povinnostem na poli informačního zákona brání dál. Tentokrát rozhodčí soud odmítl předložit nadřízenému orgánu kompletní správní spis včetně požadovaného rozhodčího nálezu.
Žádost o poskytnutí konkrétního rozhodčího nálezu tento orgán odmítl s odkazem na zákonné výluky související s mlčenlivostí rozhodců a neveřejností rozhodčího řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodčí soud nad sebou nemá odvolací instanci, je k řešení došlých odvolání příslušný úřad pro ochranu osobních údajů. Ten opakovaně rozhodčí soud vyzýval k předložení kompletního spisu včetně samotného nálezu. Když s výzvami neuspěl, přistoupil k sankcím.
Hledání cesty ze slepých uliček
Rozhodčímu soudu vyměřil pořádkovou pokutu 30 tisíc korun za to, že „závažně ztížil postup úřadu v probíhajícím odvolacím řízení“. Pokutu následně potvrdil i v rozkladovém rozhodnutí předseda úřadu. Připustil, že v praxi jde o výjimečný krok, když uvedl, že „se jedná ve správní praxi o ojedinělé řešení“.
Dospěl k němu teleologickým výkladem. „Stanovuje-li právní řád odpovědnost správního orgánu za dokončení odvolacího řízení v kontextu informačního zákona, implikuje stejný právní řád rovněž existenci takových pravomocí, které orgánu umožňují úkol dokončit,“ uvedl šéf ÚOOÚ. Jde tedy o hledání východisek ze slepých uliček informačního zákona, které ještě obstojí v soudním přezkumu.
A tento postup obstál. Povinné subjekty podle informačního zákona vystupují podle soudu ve třech vzájemně se překrývajících rolích. Jako veřejnoprávní entita, jako správní orgán vůči žadateli o informace, případně jako nositel vlastních subjektivních práv. Tyto role existují i v průběhu odvolacího řízení a nelze je podle soudu účelově střídat a oddělovat. Ustanovení o pořádkové pokutě proto lze aplikovat i v postavení správního orgánu prvního stupně.
Mohlo by vás zajímat
Personální a kázeňské páky tady chybí
Soud k tomu poznamenal, že u „standardních“ správních orgánů by si podřízený orgán nedovolil neuposlechnout výzvu nadřízené instance už kvůli dozorové, personální a kázeňské pravomoci, kterou nadřízený orgán jinak má. Vůči rozhodčímu soudu ale strážci soukromí takové nástroje nemají. „Rozhodčí soud si je velmi dobře vědom toho, že není běžným správním orgánem a že vůči němu klasické nástroje kázeňského vlivu nelze použít,“ uzavřel městský soud s tím, že pořádková pokuta představuje jedinou dostupnou páku, jak takový specifický subjekt donutit ke spolupráci.
Neobstál ani argument mlčenlivostí rozhodců a neveřejností řízení. Ta je podle soudu vlastní i běžnému správnímu řízení a nebrání poskytnutí konkrétní informace ze spisu podle informačního zákona. Mlčenlivost rozhodců je pak obdobná té, jakou má podle správního řádu každá oprávněná úřední osoba. Ani to však poskytování informací nebrání.
