Útočník náhle zvedl židli jako zbraň až do výše své hlavy. Druhý muž poté vytáhl pistoli a střelil ho do břicha. Byla to nutná obrana i podle občanského zákoníku. Soudy jsou na straně střelce. Sedící obránce totiž nemohl odejít a úder židlí ho mohl stát život. Není tak podstatné, zda před výstřelem útočníka varoval. Neodpovídá za újmu způsobenou útočníkovi, který se žalobou domáhal částky 4 500 000 korun.
Dovolání proti zamítnutému „nároku“ útočníka nyní odmítl Nejvyšší soud. Šlo o nutnou obranu nejen v trestním, ale i v občanskoprávním pojetí. Není pochyb o tom, že se muž chystal těžkou židlí zaútočit. Není podstatné, zda střelec před výstřelem varoval nebo ne, zopakoval Nejvyšší soud.
Vytáhl pistoli a vystřelil. Pak zavolal
Budoucí agresor Jan Hejsek přišel původně do bytu v Ostravě s manželkou jednat o zpožděné platbě nájemného. Budoucí střelec už seděl jako další návštěva v kuchyni. Během chvíle se všichni napili „značného množství alkoholu“. Poté manželé odešli.
Asi po 15 minutách se Hejsek náhle vrátil. Rozrazil dveře a muže na návštěvě chytil za krk. „Poté uchopil opěradlo židle, zvedl ji do úrovně své hlavy a v tu chvíli na jiné židli sedící žalovaný vytáhl z vnitřní náprsní kapsy bundy svou legálně drženou pistoli značky Taurus PT 22, caliber 22. Jedenkrát na žalobce vystřelil a zasáhl jej do břicha,“ popisuje rozsudek událost.
Legálně drženou zbraň použil střelec ke své obraně jen jednou. Útočníkovi ihned zavolal záchranku a policii. Spouštěčem měly být údajně urážlivé řeči k jeho manželce.
Mohlo by vás zajímat
Střelec místo a čas útoku nezvolil
Policie věc odložila pro naplnění podmínek nutné obrany. Jan Hejsek ale po střelci a po státu žalobou vymáhal 1 500 000 Kč bolestného a 3 000 000 Kč za ztížené společenské uplatnění. U okresního ani u Krajského soudu v Ostravě s požadavkem neuspěl. Rovněž soud prvního stupně dospěl k závěru, že také podmínky občanskoprávní nutné obrany byly naplněny.
Byl to právě žalobce, který se po odchodu „bez pozvání a svolení vrátil“. Zaútočil na žalovaného, v té době sedícího na židli. „Žalobce byl tedy osobou, která zvolila místo, čas a způsob útoku,“ napsal okresní soud.
Jako sedící neměl čas odejít
Žalovaný střelec jednal v nutné obraně, kterou odvracel útok na svou osobu. „Hrozila mu totiž reálná a závažná újma na zdraví, neboť útok stojícího žalobce proti sedícímu žalovanému byl veden pomocí židle o hmotnosti 7,5 kg,“, popsal soud. Při zasažení hlavy by to znamenalo vážné zranění a při shodě nepříznivých okolností i smrt.
Obrana střelbou nebyla v tomto případě zcela nepřiměřená, rozhodl soud. „Musel čelit útoku žalobce se židlí jako zbraní; žalovaný byl jako sedící v nevýhodné pozici v porovnání se stojícím žalobcem, z konfliktu nemohl odejít, neměl na to čas,“ uvedl soud.
Měl se střelec strefit do nohy?
Z jediného výstřelu je podle soudu zřejmé, že zbraň použil střelec jen k zastavení útoku. „Po obránci nelze v takové situaci spravedlivě požadovat, aby se snažil strefit do konkrétních částí těla útočníka (např. dolní končetiny), kde by hrozily méně závažné následky,“ uzavřel okresní soud.
Na celkové právní hodnocení věci nemá podle soudu prvního stupně vliv, zda konfliktu předcházela hádka nebo urážlivé poznámky na manželku. Není podle soudu ani podstatné, zda žalovaný střelec před použitím zbraně žalobce agresora varoval.
Agresor se dovolává odpovědnosti obránce
Krajský soud v Ostravě potvrdil okresní rozsudek s tím, že hypotéza nutné obrany ve smyslu občanského zákoníku byla naplněna. Navíc lze dovodit, že žalovaný střelec rozrušen a zaskočen útokem žalobce jednal v omluvitelném vzrušení mysli. Odpovědnost obránce za újmu způsobenou agresorovi tedy není dána, uzavřel krajský soud.
Postřelený ale v dovolání k Nejvyššímu soudu namítl, že institut nutné obrany nemůže být posuzovaný „stejně v právu trestním jako v právu civilním“. „Skutečnost, že jednání, kterého se žalovaný dopustil, není jednáním trestným, jej nemůže zbavovat odpovědnosti za újmu vzniklou žalobci,“ myslí si útočník.
Občanský zákoník zakotvuje právo bránit se protiprávnímu útoku. Stanoví, že napadená osoba, jež způsobí útočícímu újmu, není povinna k její náhradě, předeslal Nejvyšší soud.
Taková obrana ale musí být bezprostřední, dostatečná, přiměřená. Odráží, jak se čin útočníka jeví obránci. V potaz se bere i omluvitelné vzrušení mysli. Pokud obránce podmínky nesplní, jeho povinnost k náhradě újmy způsobené útočníkovi není vyloučená.
Trestní zákoník považuje podle Nejvyššího soudu „za exces takovou obranu, která je zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“. Trestní právo pojímá nutnou obranu volněji. Právo soukromé je na tomto poli striktnější, podotkl Nejvyšší soud.
Smrt může nastat během několika minut
Soudy obou stupňů tuto otázku posoudily správně, uzavřel Nejvyšší soud. Obránce byl vystavený náhlému a rychlému útoku. Silnější pozici měl stojící útočník vybavený zvednutou židlí nad sedícím obráncem.
„Vzhledem k intenzitě hrozby a poloze účastníků nelze po obránci spravedlivě požadovat, aby v tak extrémně krátké době zvažoval jiné, mírnější prostředky obrany,“ uvedl Nejvyšší soud. Nebo aby v krátkém okamžiku, který mu k obraně zbýval, mířil cíleně na oblast dolních končetin.
Na závěr se Nejvyšší soud vyjádřil i k „mýtu“ o střelbě do nohou. I když se obecně zásah do nohy považuje za méně závažný než zásah do oblasti břicha, hlavy či hrudníku, není vyloučeno, že by střelec ve vypjaté situaci zasáhl horní část dolní končetiny útočníka. Kulka by poranila femorální tepnu.
„Masivní arteriální krvácení z ní je extrémně rychlé a život ohrožující, kdy smrt může nastat během několika minut,“ podotkl v závěru Nejvyšší soud.
