Zvažované zavedení kamer s automatickým rozpoznáváním obličejů u vstupů na fotbalové stadiony vyžaduje podle expertů zásadní změnu legislativy. Současný právní rámec totiž neumožňuje plošné zpracovávání biometrických údajů fanoušků, ani vytváření registrů bez přísné kontroly.
Plány na vznik automatizovaného systému, který by zamezil vstupu problémových osob na sportoviště, ožily po nedávných výtržnostech na pražském fotbalovém derby. Ministr pro sport Boris Šťastný (Motoristé) v této souvislosti zmínil i možný registr fanoušků vedený Národní sportovní agenturou (NSA). Podle Jana Exnera, partnera advokátní kanceláře Fairzone a experta na evropské právo z PF UK, by však takový krok vyžadoval jasná pravidla, možnost právní obrany a nezávislou kontrolu.
Kamery jsou standardem, ale…
Provozovatelé kamery na stadionech využívají k legitimním účelům, jako je ochrana majetku či objasňování incidentů. „I tak ale musí dodržovat GDPR – mít právní základ, jasně vymezený účel, informovat návštěvníky a nastavit přiměřenou dobu uchování záznamů. Tyto záznamy nelze použít k libovolným dalším účelům,“ upozorňuje Exner.
Současná praxe je podle Barbary Zitové z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR spíše pasivní. Kluby mohou záznam poskytnout policii, ale jejich vlastní pravomoci jsou omezené. „Když pořadatel pozná konkrétního výtržníka, může mu udělit klubový zákaz vstupu, ale jeho vymáhání je na bedrech pořadatelů, kteří nemají pravomoci policie,“ vysvětluje. Kluby momentálně nesmějí provozovat systémy pro automatické rozpoznávání obličejů ani sdílet registry s osobními údaji.
Při identifikaci nastává zlom
Zásadní zlom nastává ve chvíli, kdy systém nepořizuje pouze obraz, ale technicky identifikuje konkrétní osobu. V tu ránu jde o biometrické údaje. „Ty spadají pod zvláštní kategorii osobních údajů a jejich zpracování je podle GDPR výrazně přísnější. Úřad pro ochranu osobních údajů již dříve konstatoval, že současná česká legislativa nedává klubům dostatečnou oporu pro využívání face recognition,“ podotýká Exner.
Zitová doplňuje, že zpracování biometrie je v zásadě zakázáno, pokud nenastane zákonná výjimka – například nezbytnost pro plnění úkolů ve veřejném zájmu. „Prozatím se to však na fotbalové zápasy nevztahuje,“ dodává vědkyně.
Riziko diskriminace
Kromě právních bariér naráží technologie i na etické a technické problémy. Kamery snímají biometrii všech návštěvníků, tedy i naprosté většiny těch, kteří se ničím neprovinili. „Algoritmy mohou chybovat a vykazují nižší přesnost u některých demografických skupin, což přináší riziko diskriminace,“ varuje Zitová.
Případná nová úprava by proto musela obsahovat striktní záruky: okamžité mazání dat u neshodujících se osob, šifrování a především povinnou lidskou kontrolu. „Software nesmí o odepření vstupu rozhodovat sám,“ zdůrazňuje Zitová.
Mohlo by vás zajímat
Registr nesmí být nástrojem libovůle
Z právního hlediska je nejvíce citlivé rozpoznávání v reálném čase přímo u turniketů. Podle Exnera by takový systém musel být napojen na registr osob se soudním či přestupkovým zákazem vstupu, který by podléhal zákonným kritériím a formálnímu postupu. „Takový registr nesmí stát na libovůli klubů. Musí existovat možnost obrany a nezávislá kontrola,“ říká advokát.
Exner považuje za obhajitelnější model zaměřený pouze na riziková utkání namísto plošného sledování všech diváků. Do hry navíc vstupuje nové nařízení EU o umělé inteligenci (AI Act), které pravidla pro vzdálenou biometrickou identifikaci ve veřejných prostorech nastavuje velmi restriktivně. Jakákoliv snaha o „bezpečnější stadiony“ tak bude muset projít velmi úzkým hrdlem evropské i domácí legislativy.
