Šest let starý případ cestovní kanceláře Blue Style z doby vrcholící pandemie covid-19 se tento týden uzavřel. Cestovka tehdy v létě rozeslala svým zákazníkům e-maily s nabídkou náhradního zájezdu. Ačkoliv v těchto zprávách nelhala, dopustila se klamavé obchodní praktiky. Za to ji Česká obchodní inspekce potrestala pokutou 100 tisíc korun.

E-maily obsahovaly formulaci, že se dovolená do Řecka „nemůže uskutečnit v původním rozsahu“, přičemž zároveň nabízely náhradní zájezd. Ve skutečnosti ale původní zájezd Blue Style nezrušil. Když zákazník s uzavřenou smlouvou požádal na základě těchto zpráv o zachování původního termínu, zaslala mu kancelář prakticky totožný e-mail tentokrát s posunutým datem. Na jeho další vyjádření už ale nereagovala. Klient tak nakonec od původní smlouvy odstoupil, přijal voucher a podepsal smlouvu se souhlasem s protipandemickými opatřeními v místě pobytu.

Ostatní ve stejném termínu odletěli

Po návratu z dovolené si stěžoval u obchodní inspekce, že ho Blue Style oklamal. Novou smlouvu podepsal z obavy, že přijde o peníze, když cestovka jinou variantu nechtěla akceptovat. Inspekce rozhodla, že spotřebitel podpisem nové smlouvy uzavřené vydání covidových voucherů nebyl ve výhodnější pozici než podle smlouvy původní. „Podpisem souhlasu se cestovní kancelář prakticky vyvázala z případné hrozby úspěšného uplatnění odpovědnosti za vady zájezdu, resp. práva na přiměřenou slevu z ceny zájezdu,“ uvedla v rozhodnutí.

Blue Style se pak u soudů bránil argumentací, že „kvůli nepřehlednosti právního stavu ohledně vývoje pandemie“ nemohl vědět, jaká konkrétní omezení budou příslušným hotelem zavedena přesně v době konání zájezdu. Proto zákazníky vyrozuměl o tom, že sjednané služby nebude možné poskytnout v původním rozsahu. Tvrdil, že „průměrně pozorný a informovaný spotřebitel nemohl dospět k závěru, že se zájezd ruší.“

I pravdivá informace může být klamavá

Soudy ale nepřesvědčil. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 340/2024 navázal na svou dřívější judikaturu, že stěžejní je celkové vyznění obchodní praktiky. Inspekce se tak má zaměřit na to, jaké další prvky obchodní praktiky nad pravdivými informacemi převažují a jak ovlivňují konečný dojem průměrného spotřebitele.

„Od průměrného spotřebitele nelze očekávat, že bude bezchybně odlišovat důsledky jednotlivých variant odstoupení od smlouvy o zájezdu (…), resp. že si bude vědom, že jako spotřebitel nemusí iniciovat odstoupení od smlouvy, pokud si to nepřeje,“ uvedl první senát Sylvy Šiškeové. Soud dále zdůraznil, že informační povinnost zakotvená § 2529 občanského zákoníku má jiný úkol, než sdělovat nově nastalé okolnosti mající vliv na obsah závazku nebo jakost plnění. „Účelem informační povinnosti pořadatele zájezdu je upřesnit již dříve poskytnuté obecnější údaje (časy odjezdů, dopravní spojení apod.),“ napsal do rozsudku.

Dvě možnosti na výběr

Protože rozeslané e-maily nabízely jen dvě možnosti dalšího postupu, kdy spotřebitel mohl jen souhlasit s návrhem nové smlouvy či nesouhlasit, mohli zákazníci podle soudu oprávněně nabýt dojmu, že se původně smluvený zájezd ruší a je potřeba uzavřít novou smlouvu. Návazná komunikace Blue Style tento dojem logicky jen umocnila.

„Právě v tomto postupu tkví podstata uvedení spotřebitele v omyl. Závěr, že cestovní kancelář nejednala s dostatečnou odbornou péčí, neboť nevyvinula snahu spotřebiteli celou situaci objasnit, plně obstojí,“ uzavřel rozsudek, který šanci cestovky na anulování pokuty pohřbil.