Policii nepřísluší posuzovat, co je zájem občanů

By

-

21.2.2014

DOMÁCÍ - PRAHA - ZASTUPITELSTVO - ZASEDÁNÍ — Poslanec Bohuslav Svoboda Foto: archiv

Je trestným činem, když zastupitelé jednají v zájmu občanů a poškodí obec? Takovou otázku klade starosta Města Vítkova Pavel Smolka v souvislosti s trendem trestně stíhat členy zastupitelstev za hlasování. „Je nutné vycházet ze zásady, že trestní řízení má být vždy ultima ratio, tedy poslední možností, jak kohokoli za nesprávný postup postihovat, nikoli naopak tím prvním. Jsem přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení nemohou posuzovat, co je zájem občanů,“ odpovídá právník Jiří Petřík.

Starosta Města Vítkova Pavel Smolka je přesvědčen, že současný trend trestně stíhat členy zastupitelstev za hlasování bude nepochybně časem mít vliv na fungování obcí. „Ještě horší vliv bude mít na to, kdo bude mít zájem kandidovat do zastupitelstev obcí a měst. Proč by se lidé, kteří chtějí pracovat pro svou obec či město, vystavovali možnému trestnímu stíhání? Je totiž otázkou, co bude chápáno jako trestní čin,“ říká a uvádí příklady z praxe, o kterých zastupitelé musí rozhodovat a které podle něho vždy někdo může označit za trestný čin.

Služby jsou jiná kvalita než nevěstinec nebo herna

„Je vyhlášen záměr na pronájem nemovitosti nebo nebytových prostor. Jeden zájemce nabídne nízkou cenu, protože chce provozovat služby nebo obchod, který ve městě chybí. Druhý nabídne mnohem víc, ale chce otevřít nevěstinec, hernu nebo ubytovnu, které jsou v současné době velice lukrativním podnikáním,“ vypočítává vítkovský starosta.

Dalším příkladem podle něho může být prodej pozemků v průmyslové zóně, do které město investovalo své prostředky. Jeden zájemce nabídne vyšší cenu a chce vybudovat solární elektrárnu, kde zaměstná jednoho dva pracovníky. Jiný nabídne méně, ale vybuduje výrobní halu s desítkami zaměstnanců. „Koho má město vybrat? V této souvislosti mě napadá, jak se orgány činné v trestním řízení dívají na podporu státu různým, mnohdy nadnárodním společnostem, které různými pobídkami láká k investování v naší republice,“ říká a dodává příklad z blízkého okolí, který zná.

„V malé obci má v obecních prostorách zřízenu ordinaci obvodní lékař. Ten nejen že nenabídne takovou výši nájmu jako například východní prodejci, ale ještě naopak chce, aby obec platila pevnou linku, kterou on nepotřebuje, ale pacienti ano. Také chce vybavení ordinace a dokonce, když se pokazila lednička, tak ji měla uhradit obec. Jsou uvedené příklady trestnými činy, protože zastupitelé svými rozhodnutími poškodili obec? Nebo naopak jednali v zájmu obce a svých občanů?“ uzavírá otázkou starosta Města Vítkova.

Jste nespokojeni? Zvolte si jiné zastupitele

Výklad k otázce, zda existuje trestní odpovědnost za hlasování v zastupitelstvu a zda může být za hlasování člen zastupitelstva trestně stíhán, poskytl České justici právník s častou zkušeností s obcemi a městy Jiří Petřík z Brandýsa nad Labem: „Zastupitelé místních samospráv (obcí a krajů) jsou volenými zástupci občanů ve smyslu zákona o obcích a zákona o krajích, přísluší jim zastupitelský mandát, který však – na rozdíl od poslanců a senátorů, která je zajištěna v ústavě (čl. 27) – není chráněn imunitou či indemnitou,“ uvádí. Ústava podle něho jednoznačně stanoví, že poslance či senátora nelze stíhat pro hlasování ve Sněmovně či v Senátu, avšak obdobné ustanovení se na obecní samosprávy nevztahuje, resp. jakákoli úprava v tomto smyslu absentuje.

„Je nutné vycházet ze zásady, že trestní řízení má být vždy ultima ratio, tedy poslední možností, jak kohokoli za nesprávný postup postihovat, nikoli naopak tím prvním (a levným) krokem. Jsem přesvědčen o tom, že zastupitele nelze stíhat pro samotné hlasování v zastupitelstvu o věcech, které jsou projednávány, vyjma případů, které se týkají hospodaření samospráv s veřejnými prostředky a jsou pro takové hospodaření stanovená (byť velmi obecná) pravidla, zejména pak v § 38 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Jinými slovy, pokud jsou dodržovány jasně zákonem vymezené pravomoci jednotlivých orgánů samospráv, člen orgánu samosprávy se nedopustí korupčního jednání, nejedná v rozporu s principy a zásadami hospodaření samosprávy s veřejnými prostředky, tak podle mého přesvědčení nelze zastupitele trestně stíhat (např. pokud by byl občan nespokojen se změnou územního plánu, občan je nespokojen se společností provádějící svoz odpadu, apod.).
Pokud se tedy zastupitel nedopustí excesu ve svém konání, které by bylo možné subsumovat pod skutkovou podstatu trestného činu definovaného v trestním zákoníku, je podle mého názoru zastupitel trestně neodpovědný,“ odpovídá podrobně advokát.

Na otázku, co má občan nespokojený s rozhodnutím zastupitelstva dělat a jak se může domoci nápravy, uvádí: „Pokud se týká prostředků nápravy, záleží na tom, v jaké oblasti by měly být aplikovány. Pokud se týká například schvalování územního plánu, který spadá do pravomoci zastupitelstva, v duchu principu svobody občana a principu demokracie, může se účastnit jednání zastupitelstva, působit argumenty na zastupitele, občany a snažit se získat většinu pro svůj názor, předkládat podněty, návrhy, námitky a v konečné fázi může podat i žalobu ve správním soudnictví. V neposlední řadě se nespokojený občan může účastnit voleb a v rámci principu většiny získat ostatní občany pro jeho názory.“

Podle advokátova názoru orgánům činným v trestním řízení nepřísluší, aby rozhodnutí zastupitelstva posuzovaly z pohledu zájmů občanů, mohou posoudit „jen“ otázku legality cesty k rozhodnutí.

Irena Válová

Zpověď advokátky, které odposlechy ničí život

By

Eva Paseková

-

21.2.2014

Brněnská advokátka se rozhodla promluvit pod příslibem anonymity. Zveřejnění plného jména by prý mohlo uškodit jejím klientům. Foto: Irena Válová

Už déle než rok se Výbor pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů při České advokátní komoře (ČAK) zabývá případem brněnské advokátky JUDr. D.S., které je manipulováno s elektronickou komunikací. „Situace, ve které se ocitla, ji bytostně ničí,“ uvedl již dříve pro Českou justici předseda výboru JUDr. Marek Nespala. JUDr. D.S. se rozhodla svůj příběh zveřejnit jako varování nejen advokátům, ale všem občanům.

Pokud je v této zemi někdo policejně odposloucháván nebo sledován, ve skutečnosti se to nikdy nedozví, a nedozví se ani důvody, proč byly odposlechy nasazeny, vyplývá z toho, co advokátka říká. Vše začalo před třemi lety, v roce 2011. Advokátka se znala s provozovatelem svého systému wifi. Ten ji jednoho dne upozornil, že z brněnské policejní operativy přišla žádost o sdělení, kdo je majitelem IP adresy, která byla její. Dokument ji ukázal proto, že ji znal jako slušného člověka. Advokátka z papíru vyčetla jméno policisty – žadatele a kontaktovala ho.

„Zavolala jsem mu a on byl značně překvapen,“ říká subtilní žena, která trvá na tom, že její jméno i podoba musí zůstat skryta, protože její data jsou ve skutečnosti daty jejích klientů. „Pak mi sdělil, že nevěděl, na koho to bylo nasazené, koho se týkal dotaz, že nevěděl, že jsem advokátka. A hlavně, že k tomu měl povolení soudce.“ Výsledkem byla výhrůžka sankcí až ve výši jednoho milionu dotyčnému provozovateli wifi systému za vyzrazení údajných důvěrných informací.

Proč se někdo zajímá o moji osobu? Z čeho jsem podezřelá nebo kdo v mém okolí a z čeho je podezřelý? začala si klást otázky a obrátila se na soudce, který měl vydat povolení. Na písemný dotaz neobdržela půl roku žádnou odpověď. Tu dostala až na stížnost, ve které jí dal soud za pravdu, že měla obdržet odpověď. Nic více se nedozvěděla.

V roce 2012 vznesla dotaz ke Stálé komisi pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací při Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. V odpovědi, kterou obdržela, stálo, že „policie zákon neporušila“. V té době se jí začaly ztrácet e-maily ze schránky, části dokumentů v elektronické komunikaci byly pozměňovány až k nečitelnosti a telefon začal někdy odmítat její SIM kartu. Vystřídala všechny operátory, začala měnit karty, ale vždy po měsíci se vše vrátilo.

Obrátila se na IT techniky, operátora a nakonec i na soudního znalce v oboru telekomunikací a IT, který dospěl k závěru, že je „naklonovaná“, tedy někdo se naboural do jejího ID. V přehledu telekomunikačních služeb od operátora se pak podle ní začaly objevovat časy a služby, které nepoužila. Na její stížnost operátor odpověděl: Zneužití telekomunikačních služeb je v kompetenci policie, doporučujeme obrátit se na policii.

V roce 2013 se se svým problémem obrátila na Policejní prezidium. Obdržela odpověď, že policie nezjišťuje a neví, jaká je profese odposlouchávaného, neboť monitoruje pouze číslo a více sdělit nemůže, protože nezná čísla konkrétních lidí. Totéž se týká IP adresy.

Na dotaz, zda existuje motiv, proč by ji kdokoli sledoval, zda má nějaké exponované případy, zda nemá s někým spor, zda má urovnané rodinné poměry nebo zda snad nemá dluhy, zda se jí někdo nemstí, zda ji nepronásleduje stalker, odpovídá, že dělá právo na místní úrovni, žije v normálních poměrech bez dluhů a sporů a není si vědoma, že by znala jakékoli důležité, zajímavé pro kohokoli užitečné informace. O klientech a jejich věcech zásadně nikdy nehovoří, jak jí ukládá advokátní tajemství.

Loni v listopadu podala trestní oznámení do záznamu, výsledek zatím nezná. „Situace mně omezuje řádný výkon advokacie, jde o cílený a účelový útok neznámé osoby nebo osob,“ uvedla na policii.“ Zatím všichni, včetně policie se shodli, že to není technická záležitost a že těch náhod a událostí je trochu moc, říká. Už delší dobu chrání své informace a informace klientů prostřednictvím hesel s dvaceti pěti znaky. „Myslela jsem si, že tohle bylo možné jen za bývalého režimu. Lidé nevědí, co se děje a měli by to vědět,“ dodává.

Na otázku, zda třeba nepropadla pátrání po tom, co se jí před třemi lety v roce 2011 velmi hluboce dotklo, totiž po důvodech policejního a soudně povoleného sledování její IP adresy, aniž by jí kdokoli od té doby řekl důvod sledování, uznává, že je to možné. Všechny ty věci se však dál dějí, dodává s tím, že nyní je podezřívavá i vůči sousedům, zvláště když jednoho začala vídat několikrát po sobě na stejných místech, kde měla například schůzku, o které nikdo další nevěděl. Podle ní si také předseda Výboru Marek Nespala myslí, že celá záležitost, ať už za ní stojí kdokoli, je nějak vázána na místo, kde žije.

Zatímco Výbor na odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů shromažďuje k celé věci důkazy, znalci a další lidé jsou přesvědčeni, že ukončit tento podle advokátky teror může jen ten, kdo sám stál na samém začátku příběhu v roce 2011, tedy policie.

Irena Válová

Soud osvobodil Brooksovou v jednom z pěti bodů obžaloby

By

Eva Paseková

-

21.2.2014

Soud v Londýně ve čtvrtek osvobodil bývalou šéfredaktorku bulvárního nedělníku News of the World (NoW) Rebeku Brooksovou v jednom bodě obžaloby, ale další čtyři obvinění ponechal beze změny. Rebekah Brooksová, která je souzena kvůli telefonním odposlechům v NoW, v nabité soudní síni zahájila svoji obhajobu. Uvedla, že o odposleších ze strany svého bývalého listu vůbec nevěděla.

Soudce John Saunders řekl porotě, aby se nezabývala obviněním, že se Brooksová snažila 4000 librami (nyní asi 130.000 Kč) uplatit veřejného činitele za snímky prince Williama v bikinách. Snímky z večírku vojenské akademie v roce 2006, na který šel William v kostýmu Bond girl, vyšly v bulváru The Sun. Brooksová byla tehdy jeho šéfredaktorkou.

The Sun, stejně jako NoW a seriózní listy The Times a The Sunday Times patří mediálnímu magnátovi Rupertu Murdochovi. Brooksová byla šéfkou všech Murdochových listů až do července 2011, kdy byla nucena odejít kvůli skandálu kolem odposlechů v NoW. Murdoch v červenci 2011 nechal nedělník uzavřít během skandálu, který otřásl britskou mediální i politickou scénou.
Soudce Saunders dnes řekl, že Brooksová je nevinná v případě obžaloby z korupce veřejného činitele v souvislosti s Williamovými snímky, protože se ukázalo, že jejich původ je „značně nejistý“.

Brooksová je nadále obžalována ze spiknutí za účelem odposlouchávat telefony, z korupce veřejných činitelů v dalších případech a z maření vyšetřování. Kvůli odposlechům je obžalováno i šest dalších lidí, včetně Andyho Coulsona, bývalého mluvčího premiéra Davida Camerona. Coulson býval, stejně jako Brooksová, šéfredaktorem NoW. Oba vinu popírají.

Pětačtyřicetiletá Brooksová, která je také dobrou známou Camerona, expremiéra Tonyho Blaira a dalších britských politiků, dnes poprvé u soudu vypovídala. Zatím hlavně odpovídala na otázky o své žurnalistické kariéře, ale i k odposlechům. Popřela, že by o nich tehdy věděla.

„Ne, vůbec ne,“ odpověděla podle webu BBC Brooksová na otázku, zda ji někdo v inkriminované době upozornil na to, že se v NoW provádějí telefonické odposlechy různých lidí. Také uvedla, že nikdy neslyšela o soukromém detektivovi Glennu Mulcaireovi, který měl pro její někdejší list odposlouchávat celebrity a další osoby.

Její obhájce Jonathan Laidlaw dnes řekl porotcům, že by měli posuzovat jen obžalobu proti ní a ne údajné mýty kolem toho, že byla jedním z nejvlivnějších lidí britských médií. Uvedl také, že bude později mluvit o tom, jak s Brooksovou jednala policie a obžaloba.
Soud, který začal skoro před čtyřmi měsíci, potrvá nejméně do poloviny května, odhadují britská média.

-čtk-

Budou Babišova rozhodnutí právně neplatná?

By

Eva Paseková

-

20.2.2014

POLITIKA - PRAHA - VLÁDA - SCHÙZE — Předseda hnutí ANO Andrej Babiš klade zásadní otázky k zákonu o státním zastupitelství. Foto: Mediafax

Prezident Miloš Zeman za spoluúčasti Bohuslava Sobotky jmenováním Andreje Babiše ministrem financí porušil lustrační zákon. V nominačním dopise prezidentovi totiž chybí Babišovo lustrační osvědčení. A i přesto jej Zeman jmenoval do funkce.

Podle některých výkladů práva se tak do hry znovu dostává otázka případné neplatnosti některých kroků Andreje Babiše coby ministra financí. V důsledku může protiprávní jmenování vést k žalobám na správní rozhodnutí, kde vystupuje ministr financí jako správní orgán.

Dlouho tušený protiprávní stav byl potvrzen při ústních interpelacích ve sněmovně. Poslanec Marek Benda se v interpelaci na premiéra zeptal, zda všichni kandidáti na ministry předložili lustrační osvědčení, respektive zda byla všechna negativní. Součástí nominačního dopisu prezidentu republiky je vedle jmen jednotlivých kandidátů totiž i kolonka „Příloha: lustrační osvědčení.“ Neříká už ale, kolik jich bylo předloženo, respektive kdo a z jakých důvodů lustrační osvědčení nepředložil. Přitom jediným zákonným důvodem pro nepředložení je podle lustračního zákona věk ministrů.

Sobotka v odpovědi na Bendovu interpelaci odpověděl, že kromě osob, které kvůli nízkému věku lustrační osvědčení již nepotřebují, osvědčení nepředložil pouze ministr financí.

„Nepředložení lustračního osvědčení má stejné právní důsledky jako předložení pozitivního lustračního osvědčení,“ tvrdí odborník na ústavní právo Jan Kysela. Ten se již dříve v médiích vyjadřoval v tom smyslu, že ministr není pouhou politickou figurou, ale rovněž představitelem státního orgánu. V takovém případě by měl předložit negativní lustrační osvědčení.

Stejného názoru jako Kysela je i jeden z tvůrců lustračního zákona, advokát Stanislav Devátý. „Pokud nesplňuje jakékoli kvalifikační kritérium, je jmenování takové osoby neplatné.“

Právníci se však liší v názoru, jaké právní důsledky by jmenování bez lustračního osvědčení mohlo mít. Devátý je přesvědčen, že případná žaloba na zneplatnění jmenování by měla šanci na úspěch a podat by ji mohl kdokoli, protože se dotýká práv každého občana ČR.

Opačného názoru je například odborník na ústavní právo Zdeněk Koudelka. „Nemyslím si, že by vůbec bylo možné napadnout neplatnost tohoto rozhodnutí jenom proto, že jej učinila osoba, která nemá všechny předpoklady pro výkon funkce, přestože byla řádně jmenována. To ale neznamená, že její rozhodnutí by byla neplatná.“ Devátý naopak vidí úspěch takové žaloby optimističtěji. „Rozhodnutí lze napadnout už z toho důvodu, že bylo vydáno neoprávněnou osobou,“ vysvětluje.

Sám Andrej Babiš se případných žalob neobává, uvedl mluvčí ministerstva Radek Ležatka.

Dušan Šrámek

Rada Evropy vyzvala Ukrajinu k demokracii, nabízí právní pomoc

By

Tomáš Sazima

-

19.2.2014

Ukrajina — Ukrajinští demonstranti mají podporu i v Praze. Foto: Mediafax

Ukrajinu, jeden ze členských států Rady Evropy, vyzval generální tajemník Rady Evropy Thorbjorn Jagland k ukončení násilí a řešení situace na Ukrajině demokratickými prostředky v parlamentu.

“Silně odsuzuji obnovený výbuch násilí v Kijevě, který vyústil ve ztráty na životech. Vyzývám všechny politické síly na Ukrajině, aby se zachovaly zodpovědně a upustily od dalších násilných akcí. Rada (ukrajinský parlament) by měla začít vážnou debatu, jak ukončit krizi. Rada Evropy je připravena pomoci Ukrajině prostřednictvím ústavních a právních odborníků,” uvedl Jagland.

Jaglandovo prohlášení, které nestraní žádné ze stran konfliktu, získalo podporu Výboru ministrů členských zemí Rady Evropy. Parlamentní shromáždění Rady Evropy začalo situaci na Ukrajině soustavně monitorovat.

Rada Evropy je organizace, která sdružuje 47 evropských států. Jednou z institucí Rady Evropy je Evropský soud pro lidská práva. Úmluva o ochraně základních práv a svobod byla mezi členskými státy Rady Evropy uzavřena v roce 1950 a v roce 1959 byl zřízen soud. Z každé země všech 47 členských států Rady Evropy je zvolen jeden soudce.

-ire-

ČR se připojí ke stíhání zločinů agrese, vláda souhlasí

By

Eva Paseková

-

19.2.2014

icc — Budova Mezinárodního trestního soudu v Haagu v Nizozemí. Foto: archiv

Vláda Bohuslava Sobotky má na stole návrh na ratifikaci změn Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkajících se zločinu agrese. Změny reagují na tzv. Kampalskou konferenci z roku 2010 a definují zločin agrese, neboli zločin proti míru, na kterém se účastníci protokolu léta nebyli schopni shodnout. Očekává se, že vládou návrh projde bez připomínek.

Zločin agrese je zločinem „vůdcovského“ charakteru („leadership crime“). To znamená, že může být spáchán pouze osobou, která je v takovém postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce, tzn. že fakticky může připravit nebo provést ozbrojený útok na jiný stát takovým způsobem, který je neslučitelný s pravidly mezinárodního práva. Tím je vyloučena odpovědnost běžných vojáků účastnících se bojových operací.

Po letitých sporech definovala Kampalská konference zločin takto: „Zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svým charakterem, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, a to osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce. Ve druhém odstavci se pak ustanovení týká agrese jako jednání státu a stanoví, že „útočný čin“ znamená použití ozbrojené síly jedním státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti druhého státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou OSN.

V souvislosti s kampalskou změnou byla už v ČR přijata novela trestního zákoníku, která s účinností od 1. ledna 2014 nově v § 405a upravuje skutkovou podstatu zločinu agrese. ČR tak bude schopna zajistit stíhání tohoto zločinu sama.

Změny týkající se zločinu agrese doposud ratifikovalo třináct států (např. Německo, Estonsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Samoa a Trinidad a Tobago, Kypr, Belgie, Botswana). Některé státy jsou v pokročilém stádiu ratifikačního procesu (např. Rakousko, Nizozemsko, Finsko). Další státy ratifikační proces chystají nebo zvažují (např. Polsko).

Po schválení vládou dostane ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek za úkol změnu obhájit před oběma komorami parlamentu. K ratifikaci bude vyzván rovněž prezident Miloš Zeman.

-rm-

Kubera: V politice nemá co dělat byznys ani trestní právo

By

Eva Paseková

-

19.2.2014

POLITIKA - PRAHA - SENÁT - ODS - KLUB - OMEZENÍ IMUNITY - TK — Senátor Jaroslav Kubera. Foto: Mediafax

„Člena zastupitelstva nelze postihnout pro hlasování v zastupitelstvu územního samosprávného celku. Za projevy učiněné v zastupitelstvu územního samosprávného celku nelze člena zastupitelstva trestně stíhat.“ Dvě věty z návrhu změny Ústavy, která ovšem nebyla nikdy přijata.

Tyto dvě věty se v senátním návrhu na změnu Ústavy už v roce 2007 objevily v reakci na rozmáhající se politický boj prostřednictvím kriminalizace hlasování členů zastupitelstev. Předstoupit s návrhem před poslaneckou sněmovnu byl tehdy pověřen senátor a primátor města Teplice Jaroslav Kubera. Proč tehdy návrh na beztrestnost zastupitele při hlasování vznikl?

„Tehdy se politika změnila v soutěž, kdo podá více trestních oznámení s fatálními důsledky pro policii i pro politiky,“ říká Jaroslav Kubera. Situace se podle něj dodnes nezměnila. „Kdo si politicky neví rady, podává trestní oznámení,“ dodává a vzpomíná na případ z Teplic: „Prodali jsme dům, bývalou masnu, jejíž součástí byl nářezový nůž – nářezák. Obratem bylo kvůli nářezáku podáno trestní oznámení, že neměl být součástí masny. Nový majitel byl třikrát vyslýchán policií a mezitím v Teplicích ukradli osm aut.“

Podle Jaroslava Kubery je kriminalizace hlasování zastupitelstva velmi výběrová. Zatímco doplatek osm tisíc korun na jesle jen pro některé skupiny lidí nebo dotace dvacet korun na jízdenku, což jsou věci způsobující městům milionové ztráty, nikdo nenapadá, točí se trestní oznámení opakovaně kolem veřejných zakázek a jejich ceny. A správná cena je podle Kubery taková, na kterou přistoupí prodávající i kupec. „Co to je cena obvyklá?“ klade řečnickou otázku. „Měli jsme ve ztrátách a nálezech hodinky Poběda za 50 Kč, které ovšem mají pro sběratele hodnotu deset tisíc. Nebo dům na samotě na kopci, který nikdo nechce, až na toho jediného kupce, který je okouzlen výhledem do krajiny,“ říká s tím, že jedním z opatření je skutečnost, že Teplice prodávají majetek převážně v aukci.

Plně souhlasí s tezí, že za hlasování není možné zastupitele trestně stíhat. „Dospěli jsme do stádia, kdy zastupitel, který nechce riskovat stíhání, hlasuje vždy proti všemu. Tak jako nemá pronikat do politiky byznys, ani trestní právo tam nemá co dělat,“ říká Kubera.

I na pražském magistrátu spoléhají na to, že obranou proti skrytému korupčnímu jednání je otevřenost, například zveřejňování smluv a rozhodnutí nad 100 tisíc korun na webových stránkách, stejně jako fakt, že o těchto zakázkách rozhoduje městská rada. Podle mluvčího Jakuba Stadlera je na samotných zastupitelích, jak se srovnají se skutečností, že jejich rozhodnutí může být za čas zpochybněno, případně trestně stíháno. Upozorňuje, že samotné stíhání ještě neznamená automaticky vinu, i když v případě politiků spíše funguje „presumpce viny“. „V každém případě to spíše škodí politice jako profesi, která je dnes vnímána a priori jako něco špatného a zlého a člověk aby se styděl, že je politikem. Tím ovšem neříkám, že by orgány činné v trestném řízení neměly konat. Pracovat mají, ale efektivně, a preventivně nestíhat všechny, kteří se rozhodnou například řešit problémy související s dřívějším rozhodnutím,“ “ uvádí Stadler v narážce na aktuální obvinění radních, kteří řešili problémy spojené s kauzou Opencard.

Na stigmatizaci spojenou s obviněním, i pokud skončilo osvobozujícím rozsudkem, upozorňuje senátor Kubera na příkladů členů městského zastupitelstva v Liberci. „Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit dopad na život. Ti lidé z Liberce se z toho do konce života nevzpamatují.“ říká.

Podle něho jsou policisté při vyšetřování často vysoce nekompetentní. Neznají zákon o obcích, častým omylem je, že starosta je statutárním zástupcem města. „Pak se ho pokoušejí zavřít za podpis, když to nejde s celým zastupitelstvem. Jenže starosta má povinnost podepsat usnesení rady, i když pro ně nehlasoval,“ vysvětluje.

A proč podle Kubery v roce 2007 neprošla zmíněná změna Ústavy, aby za hlasování nebylo možné zastupitele trestně stíhat? „Protože se netýkala poslanců.“

Irena Válová

Problém na stole: trestní stíhání zastupitelů za hlasování

By

Eva Paseková

-

18.2.2014

DOMÁCÍ - PRAHA - ZASTUPITELSTVO - USTAVUJÍCÍ ZASEDÁNÍ — Trest za zvednutí ruky. Novodobý strašák zastupitelů. Ilustrační foto: Mediafax

Český Krumlov, 2006, obviněno 14 členů zastupitelstva za odhlasování částky 285 tisíc korun za právní zastoupení stíhaného zastupitele města. Liberec 2008, obviněn primátor a 23 libereckých zastupitelů za hlasování o prodeji pozemku. Jaroměř, říjen 2013, policie obvinila starostu a 10 členů zastupitelstva Jaroměře za prodej místní restaurace v kině. Trend stíhání zastupitelů za jejich hlasování je v Česku nepominutelný. Ačkoli existují právní názory, že k němu vůbec nemá docházet.

Nejnověji Ústí nad Labem, leden 2014, podáno trestní oznámení na 28 členů krajského zastupitelstva, kteří hlasovali pro zaplacení 24 milionů za projekt reklamy na území rekultivace po těžbě uhlí. Trestní oznámení bylo podáno pro údajné zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinností při správě cizího majetku. Zda budou zastupitelé trestně stíháni, zatím není jasné.

Už v roce 2010 si trendu trestně stíhat členy zastupitelstev za to, jak hlasují, všímá Pavel Nevrkla z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v diplomové práci na téma Osobní aspekty samosprávy, kde uvádí již zmíněný českokrumlovský případ: „Kapitola trestní stíhatelnost člena zastupitelstva zde byla otevřena v roce 2006, kdy českokrumlovské orgány činné v trestním řízení začaly stíhat 14 zastupitelů města Český Krumlov za to, že odsouhlasili pro některé členy zastupitelstva města úhradu výdajů spojených s obhajobou v trestní věci spojené s městem. V této kauze se stát dopustil několikero chyb. Především vůbec neměl trestní stíhání zahajovat. Nevylučuji, že zastupitelstvo může přijmout usnesení, které je protizákonné. Výše uvedené usnesení toto mohlo splňovat, ale v takovém případě je postup zcela jiný,“ píše s tím, že proti zastupitelstvu měly být použity jiné prostředky, například správního práva.

Podle Pavla Nevrkly člen zastupitelstva nemůže nikdy hlasováním naplnit ani jednu skutkových podstat trestního zákona. Žádný právní předpis nestanoví, jak má člen zastupitelstva hlasovat. Hlasováním nelze nikdy překročit pravomoc, protože hlasování je základním právem člena zastupitelstva, jakožto člena orgánu hlasovat na zasedání tohoto orgánu. Hlasování není výkon pravomoci, uvádí ve své rozsáhlé práci.

Stíhání rozvrací systém veřejné správy

Jak reagují na trend trestně stíhat zastupitele za hlasování, zda budou vydávat metodické pokyny pro zastupitele, jak hlasovat a zda tento trend ovlivňuje hlasování zastupitelstev v obcích a městech, jsme se zeptali některých starostů, členů předsednictva Svazu měst a obcí.

„Osobně považuji cílenou kriminalizaci rozhodování samosprávných orgánů za velice nešťastnou nejen proto, že diskredituje z drtivé většiny poctivé a veřejnosti obětavě sloužící jedince, ale že v důsledku také rozvrací samotný systém veřejné správy, neboť logicky vede k tomu, že nikdo nemá zájem se angažovat v rozhodování, které vzápětí může kdokoli a bez jakékoli odpovědnosti označit za trestný čin,“ varuje starosta Rychnova u Jablonce nad Nisou František Chlouba.

Orgány činné v trestním řízení se podle něho honu na zastupitele s nadšením věnují a novináři ho s ještě větším nadšením prezentují veřejnosti, aniž by měli povinnost jakkoli informovat o skutečném výsledku kauzy. „Je to skutečně tak, že ve většině kauz nejde o skutečné trestné jednání, ale o trend stíhat. Stejně tak by se mohlo stát trendem stíhat manžele za propití části výplaty. Kdo posoudí, kolik piv je ještě přiměřené a kolik už je trestuhodné mrhání s prostředky na obživu rodiny? Proto soudím, že debata nad současným stavem by měla být vedena otevřeněji a ne systémem otázek, které v podstatě konstatují, že jednání samosprávných orgánů je skutečně vždy trestuhodné a jde jen o to, nastavit mu nějaké meze,“ říká Chlouba.

Starosta obce Příšovice Antonín Lizner přizvukuje: „Přiznávám, že otázky, které kladete, jsou opravdu na stole. Co se týká naší obce, je nutno konstatovat, že existují platné právní předpisy týkající se postupu rozhodování zastupitelstva, a proto se každý člen zastupitelstva musí snažit postupovat dle nich a rovněž dle slibu člena zastupitelstva podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je ale skutečností, že i u mne a předpokládám, že i u dalších členů nejen našeho zastupitelstva, vyvstává otázka, co je vlastně správně, kde je hranice samosprávného rozhodování a jak se správně rozhodovat, aby bylo učiněno zadost nejen právním předpisům a posunu v jeho výkladech, ale zároveň i potřebám a zájmům obcí při využívání majetku.“

Podle oslovených starostů ovšem neexistuje žádná možnost, jak stíhání předejít například stanovením metodických pravidel, jak se při hlasování chovat. A to nejen proto, že by taková pravidla znovu zasáhla do svobody projevu při výkonu mandátu. „De facto ani není jaká, protože se dlouhodobě snažíme, aby naše rozhodování bylo nejen v souladu se zákony, ale i jasné a předvídatelné. Přesto musím konstatovat, že někteří členové zastupitelstva jsou zneklidněni informacemi o trestním stíhání zastupitelů. A projevují obavu, zda nemohou být za nějaké hlasování také trestně stíhání. Považuji to za nebezpečný prvek, neboť zastupitel má jednat v souladu se slibem, který dal. A vykonávat svůj mandát svědomitě, podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí,“ říká Jiří Životský, starosta obce Sokolnice.

Že se starostové správně odkazují ke složenému slibu vykonávat funkci svědomitě, potvrzuje ve své práci Pavel Nevrkla: „Trestní stíhání za hlasování je výrazným zásahem do práva na samosprávu. Členové zastupitelstva města slíbili svou funkci vykonávat svědomitě, v čemž jim trestní stíhání brání.“

Tlak na zastupitele odrazuje od chuti kandidovat

Zastupitelstva, zejména v menších obcích, v Česku dlouhodobě trpí úbytkem lidí, kteří jsou ochotni se správě veřejných záležitostí věnovat. Tlak a nejistota z možných následků výkonu mandátu zastupitele situaci ještě zhoršuje. „Víte, mě to štve. Naprosto souhlasím s tím, že když někde zastupitelé schválí nějakou levárnu, tak jsou i trestně stíháni. S tím nemám sebemenší problém, takovýto postup je zcela v pořádku. Nejsem detailně informován o trestním stíhání zastupitelů, mám informace většinou z médií, ale v některých případech se mě to zdá skutečně přitažené za vlasy. Např. trestní stíhání v severních Čechách, kde před několika lety při průtrži mračen voda smetla silnice, chodníky, obce dostaly na opravu státní dotaci a teď jsou starostové trestně stíhání za zneužití, neboť dotace byla na odstranění následků povodní, ale u nich nebyly povodně, jednalo se o přívalový déšť. Je totiž rozdíl mezi povodní, potopou, zátopou, záplavou, přívalovým deštěm. Za chvíli bude o strach vypsat nějaké výběrové řízení nebo při hlasování zvednout ruku,“ dodává starosta Sokolnice.

Irena Válová

Exprezident Klaus tvrdě zkritizoval vládní programové prohlášení

By

Tomáš Sazima

-

18.2.2014

Bývalý prezident Václav Klaus Foto: archiv

Vládní programové prohlášení by mělo být strukturovaným, hierarchicky uspořádaným dokumentem, který definuje vládní priority a který představuje kroky, které chce vláda v nadcházejícím období realizovat.

Protože prožíváme období nejdelší ekonomické stagnace v novodobé historii ČR, protože zažíváme rekordní míru nezaměstnanosti a protože jsme v ekonomickém výkonu – na rozdíl od všech našich sousedů – ještě nedosáhli ani předkrizové úrovně konce roku 2008, nesmí být programové prohlášení napsáno jako soubor dílčích opatření posunujících parametry našeho ekonomického či politického systému tím či oním milimetrovým směrem.

DOKUMENT: Programové prohlášení vlády Bohuslava Sobotky + koaliční smlouva

Takové programové prohlášení lze mít v dobách „dobrého počasí“, kdy více méně o nic nejde, v době ekonomického růstu a stabilního politického systému, který nečelí prudkému ataku antisystémových politických subjektů, jako je tomu u nás. To rozkládá zastupitelskou demokracii založenou na soutěži standardních politických stran.

Česká republika ale žádné „dobré počasí“ v ekonomickém či politickém smyslu už dlouho nezažívá. Jak jsme ukázali v knize kolektivu pracovníků IVK „Česká republika na rozcestí“ (Fragment, Praha, 2013), naše země čelí nikoliv krátkodobým či cyklickým ekonomickým výkyvům, ale systémové krizi. Krizi, která nevychází „jen“ z neefektivnosti naší přeregulované ekonomiky, ale má mnohem hlubší kořeny ve stále více nefunkčním politickém systému a v rozpadu tradičních společenských hodnot, které jsou pro prosperitu nezbytné.

Na takové problémy a výzvy však vláda nereaguje. Problémy naší společnosti nejsou v programovém prohlášení popsány ani analyzovány, vládní cíle nejsou hierarchizovány podle své palčivosti a důležitosti. Místo strukturovaného textu nám vláda předkládá soubor často se navzájem vylučujících opatření. Marginální témata dominují nad vážnými. Vláda slibuje konkrétní zákony, aniž by naznačila, v jaké podobě je chce prosadit, což je samo o sobě nulovou informací. Programové prohlášení je ve svém textu – jak ukážeme dále – vágní, plné nejasností a tedy i nesrozumitelné.

Až do představení programového prohlášení jsme nevěděli, jak poslední parlamentní volby vlastně dopadly, jaký ideový proud bude v nadcházejících letech dominovat. Dnes již víme, že to bude proud, který donedávna úspěšný politický systém chránit nebude, ale bude pokračovat v jeho destrukci. Bude dominovat proud, který při řešení systémové ekonomické krize nebude spoléhat na trh, ale – jak se uvádí v úvodu vládního prohlášení – na stát a jeho všudypřítomné zásahy. Jsme přesvědčeni, že potřebujeme pravý opak.

Nepřijatelná „filosofie“ vládního prohlášení

Sobotkova vláda, vytvořená stranami nalevo od pomyslného středu politického spektra, ve svém vládním prohlášení nepředkládá jasně definovanou explicitní ideovou vizi a už vůbec ne propracovaný koncept vládnutí. Vládní prohlášení postrádá nejen jakékoli analytické vymezení vůči současnosti, ale i formulaci hlavních problémů, které vláda vidí a s nimiž chce bojovat.

Jediným zásadním, avšak podrobněji nerozvedeným ideovým cílem vládní politiky má být „sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství“ a „udržení sociální soudržnosti v zemi“ (str. 3). Tyto vyčpělé a frázovité formulace sociálně-demokratické provenience implikují víru ve všemocnost a všespasitelnost všudypřítomných státních zásahů a regulací, jimž má být sociálnosti a ekologičnosti tržního hospodářství dosaženo.

Na základě toho se dá odhadnout, že od politiky této vlády musíme očekávat radikální zvýšení státní regulace a jejích negativních vlivů na podnikání a ekonomiku, i když se v programovém prohlášení hovoří i o záměru podporovat podmínky pro svobodné podnikání a pro zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství.

Text vládního prohlášení naznačuje ztotožnění se s překonaným levicovým západoevropským ideovým mainstreamem a vyjadřuje konformitu se vším, co jej charakterizuje. V této souvislosti je třeba hodnotit i „závazek usilovat o vytvoření podmínek pro přijetí eura“, aniž by byla jakkoliv diskutována nesporná a široce vnímaná problematičnost takového kroku pro naši zemi.

Základní charakteristikou vládního prohlášení je jeho věcně obsahová nestrukturovanost a absence hierarchie cílů, jež vláda sleduje. Priority jsou představeny zcela souřadně a na takové úrovni obecnosti, že dokonce u jednotlivých formulací někdy nemusí iritovat ani zapřisáhlého ideového odpůrce. Přesto lze z některých náznaků vytušit i protisystémovou ideovou inspiraci části politických sil tvořících současnou vládu a z ní plynoucí cíle radikálního rozchodu s naší polistopadovou demokracií. Text např. hovoří o rekonstrukci státu (str. 3, bod 2), což může být narážkou na nátlakovou aktivistickou skupinu, vnucující politické reprezentaci své záměry, kterou se tato vláda inspiruje a snaží se ji uspokojit. Také to však může signalizovat reálnou hrozbu antisystémové změny, plynoucí z nedůvěry části této vládní koalice ve standardní politiku a zastupitelskou demokracii.

Celým textem prolíná víra ve všemocnost různých technických, technologických a legislativních nástrojů, postupů a auditů pro zlepšení fungování státu na straně jedné a odhodlání zvýšit přerozdělování a sociální závazky státu na straně druhé. Konkrétní obsah tohoto levicového technokratismu se bude v praxi resort od resortu lišit, příznačné však je, že se o občanovi a jeho svobodě v textu hovoří prakticky výlučně jen jako o objektu, jehož výrazně extendovaná práva (ekonomická, sociální a kulturní!) hodlá vláda svými regulacemi zajišťovat. Zcela se vytrácí pojetí občana jako subjektu, který hodnoty vytváří a vyžaduje pro to po státu svobodný prostor.

V oblasti vnějších vztahů je vůdčí ideou a obsahem vládních záměrů konformita s politickým mainstreamem v EU, zejména v bezpečnostních otázkách. V úzkostlivé podřízenosti rozhodujícím spojencům na mezinárodní scéně – bez ohledu na analýzu skutečných faktických přínosů a dopadů – vidí vláda v rozporu s historickou zkušeností naší země cestu k jejímu dobrému postavení i k její autoritě v mezinárodních vztazích.

Přísliby zákonů, z jejichž názvů nelze nic usuzovat

Programové prohlášení obsahuje příslib řady zákonů, z jejichž názvu nelze nic konkrétního či koncepčního usuzovat. Chybí sebemenší náznak politického směřování či věcného obsahu těchto budoucích zákonů. Při své realizaci mohou mít tyto zákony zcela diametrálně odlišný obsah.

Příklady jsou např.

· zákon o kultuře (str. 12), památkový zákon, novela zákona autorského azákonů mediálních. Zákon o kultuře může kulturní dění zcela přenechat soukromé sféře stejně jako může zavést rigidní státní cenzuru. Novela mediálních zákonů může marginálně upravovat komunální periodika či rozsáhle regulovat celý internet;

· zcela nejasné jsou zákon o cestovním ruchu (str. 14) a zákon o podpoře sportu(str. 10);

· resortní prioritou v kapitole obrany je příslib vlády dokončit potřebné změny v branné legislativě (str. 16). O jaké změny by se typově mělo jednat, nejen vzhledem k silné kritice předchozího stavu nastupujícím ministrem obrany, programové prohlášení neuvádí;

· odůvodnění zákona o veřejných neziskových nemocnicích (str. 7) slovy „Zákon umožní transparentnější a efektivnější řízení. Vytvoří tím podmínky pro tvorbu uznávaných postupů v odborné lékařské péči“ je zcela bezobsažné;

· novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) (str. 8), jejímiž jedinými parametry je příprava „podle evropských standardů s cílem nastavení jasných pravidel a lhůt v rámci tohoto procesu“. Zdali se lhůty prodlouží či zkrátí a jaký budou mít vliv na onen proces, který byť nepopsán by měl být předmětem primárního politického zadání, již z materiálu zřejmé není;

· totéž je problémem zákona o obecném referendu (str. 4), zákona o liniových stavbách (str. 11), a stejně nejasný je i příslib „Strategie pro přizpůsobení změně klimatu v České republice“ (str. 8). Náklady iracionálního boje s klimatem jsme pocítili již dostatečně v nákladech za obnovitelné zdroje či přimíchávání řepky do pohonných hmot. Kudy půjde tato změna „strategie“ je z vládního prohlášení zcela nejasné;

· vláda chce prosadit nový zákon o státním zastupitelství (str. 13). Chce lépe „zajistit nezávislost státních zástupců“, zatímco my považujeme posilování této složky na úkor odpovědnosti politické reprezentace za velikou chybu. Rok 2013 to ukázal více než dostatečně.

Vybrané velmi sporné konkrétnosti

Za nejdůležitější sporné jednotlivosti považujeme následující:

· na str. 4, tedy dokonce mezi prioritami vlády jako celku, je zmíněno „přijetí funkčního a kvalitního zákona o státní službě.“ Domnívá se vláda, že tímto zákonem zajistí kvalitní státní správu? Myslíme si opak. Zákonem se kvalita státního aparátu sníží, zesílí se rigidita státního aparátu a vzdálí se politický výkon a odpovědnost;

· na str. 5 jako svou prioritu vláda uvádí „hledání úspor v provozu, omezení především outsourcingu právních služeb, marketingu či poradenství.“ Úspory a příslib omezování činností suplujících výkon jednotlivých ministerských aparátů vítáme. Trend našeho zadlužování má však své hlavní příčiny jinde;

· na str. 5 se vláda zavazuje „provést prověrku mandatorních a kvazimandatorních výdajů státního rozpočtu.“ Mandatorní výdaje považujeme za hlavní systémový problém veřejných financí, ale dělat – jakoby od nuly – jejich další prověrky není třeba. Fakta známe. Je třeba omezit mandatorní povahu výrazné skupiny výdajů a snižovat jejich podíl ve státním rozpočtu. K tomu je nezbytné učinit hluboké změny v sociálně-zdravotním systému, který představuje jejich nejvýznamnější část. Na náznak těchto změn vláda zcela rezignuje;

· na str. 5 vláda deklaruje závazek zajistit „udržení schodku veřejných financí pod 3% hrubého domácího produktu.“ Příslib nezvyšovat tempo růstu zadlužování je jistě pozitivním signálem. Avšak vláda pokračuje v mylném uvažování, ve kterém je schodek ve výši 3 % HDP mantrou a měřítkem úspěšnosti rozpočtové politiky. Je třeba deficity snižovat dále a tím (alespoň relativně) zmenšovat náš celkový státní dluh;

· na str. 8 vláda uvádí, že „obnoví systém pobídek pro zahraniční a domácí firmy“. Jde o nástroj neefektivní, který nepřispívá ke snížení nezaměstnanosti. Nepotřebujeme pobídky, ale kvalitní podnikatelské a investiční prostředí, v němž nebude nikdo pozitivně ani negativně diskriminován;

· za hrubou chybu považujeme, že vláda „nezavede školné ani zápisné“ na vysokých školách (str. 10). Tím rezignuje na významný motivační prvek, který by umožnil nastolit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou ve vysokém školství a dodat do vysokoškolského systému elementární spravedlnost;

· vítáme „zjednodušit proces administrativního řízení stavebních povolení liniových staveb, a to včetně posouzení vlivu na životní prostředí“ (str. 11). Je to jedno z klíčových opatření k oživení investiční aktivity. Vláda ale také hodlá zachovat legislativně zaručenou úroveň občanských práv týkajících se životního prostředí (str. 8), což jinými slovy znamená, že minoritní, nátlakové skupiny budou i nadále schopni blokovat rozvoj měst, obcí a infrastruktury;

· na str. 12 se píše, že „vláda vytvoří podmínky pro zvýšení soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách.“ To v dnešní době považujeme za naivní a nesplnitelné. Měli bychom se spíše zaměřit na produkci takových produktů, ve kterých máme komparativní výhodu (dokážeme je vyrábět kvalitněji a relativně levněji, než ostatní) a ostatní produkty kupovat od těch, kteří je dokážou produkovat efektivněji (za nižší ceny) než my.

Nesrozumitelnosti a nejasnosti

Mnoho formulací textu programového prohlášení je nejasných, nevysvětlených, možná záměrně. Jako ukázku uvádíme několik příkladů:

· str. 4: vláda bude zveřejňovat „výdaje placené z peněz daňových poplatníků, včetně zakázek malého rozsahu“. Jak „malý“ je podle vlády malý rozsah? Je to rozumný slib?

· str. 4: co znamená novotvar „internetová ekonomika“? Je to něco jiného, než stejně vágní „vědomostní“ nebo „informační ekonomika“?

· str. 6: vláda chce zvyšováním minimální mzdy „zajišťovat důstojný život zaměstnanců“. Zvyšování minimální mzdy je ekonomickým nesmyslem, který bude zvyšovat nezaměstnanost (viz analýza IVK o dopadech minimální mzdy v EU, Newsletter IVK č. 2, 2014), ale co se rozumí termínem „důstojný život“? Chce ho vláda v budoucnu nějak definovat?

Vláda „důstojný život“ v programovém prohlášení přímo nedefinuje, nepřímo jej ale vztahuje k průměrnému příjmu či mzdě. Představy o důstojném životě mohou být různé, ale vztahovat je k úrovni mzdy? Hluboce podprůměrný ekonomický přínos nemůže být honorován téměř poloviční úrovní průměrné mzdy – s výjimkou toho, že by to někdo dotoval. A vláda si myslí, že by to měli dělat zaměstnavatelé.

· str. 7: vláda chce dočasně osvobodit od plateb na sociální pojištění firmy zaměstnávající „občany zvláště ohrožené na trhu práce“. Dovede si představit, jak to dělat? Mezi ně zařazuje i „absolventy vysokých škol“. Ti jsou skutečně „obzvláště ohroženi“? Statistická data ukazují pravý opak. Tato „podpora“ bude navíc konstruována tak, aby „byla v zásadě rozpočtově neutrální“. Jak se to dá zařídit? Větším zatížením firem, které nezaměstnávají „ohrožené na trhu práce“?

· str. 8: vláda se zasadí o „posílení ekologické výchovy ve školách“. Domnívají se autoři programového prohlášení, že může existovat ještě větší indoktrinace dětí v tomto ohledu, než jak je tomu dnes?

· str. 11: vláda „nebude omezovat objem prostředků do infrastruktury“. Omezovat vůči čemu? Vůči minulým letům (kdy byl výrazně omezován)?

· str. 12: vláda bude prosazovat nový model prezentace ČR v zahraničí „vývozem českého umění a české kultury“? Má nějakou představu, jak to bude dělat?

· str. 12: vláda bude klást důraz „na práva ekonomická, sociální a kulturní“. Existují tato práva? Jsou to standardní občanská práva? Zejména absurdně působí „práva kulturní“. Myslí i toto vláda vážně?

· str. 14: vláda bude provozovat „inkluzivní vzdělávání“. Tato módní, u nás nikdy a nijak veřejně diskutovaná teze předpokládá – podle Wikipedie – „radikální změnu filozofie celého školství“. Má právě toto vláda na mysli?

Nejasných, nedefinovaných termínů a tezí je v předloženém programovém prohlášení vlády velké množství. Občan si v nich nemůže udělat jasno. Jako občané České republiky jsme přesvědčeni, že by toto programové prohlášení vlády mělo být odmítnuto.

(Zdroj: Institut Václava Klause, 18. února 2014)

Ředitelé věznic hájí svého nadřízeného, píší premiérovi

By

Eva Paseková

-

18.2.2014

Za generálního ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala, kterého plánuje odvolat ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO), se postavili jeho podřízení, ředitelé a ředitelky jednotlivých věznic po celé ČR. Premiérovi, členům vlády a zákonodárcům napsali otevřený dopis, v němž je vyzývají, aby nepřihlíželi nečinně. Česká justice dopis přináší v plném znění.

Vážený pane premiére, vážení členové vlády České republiky, vážení poslanci, vážení senátoři!

My, níže podepsaní ředitelé a ředitelky vazebních věznic, věznic a jednotlivých odborů GŘ VS ČR, vyjadřujeme znepokojení nad situací a způsobem, jakým má být odvolán generální ředitel Vězeňské služby ČR brig. gen. Petr Dohnal ze svého služebního místa.

Vězeňská služba České republiky za jeho působení v čele tohoto sboru dosáhla významných a nezpochybnitelných úspěchů, především v oblasti humanizace českého vězeňství, které vedly k pozdvižení prestiže celé této složky.

Pevně věříme, že premiér České republiky, její vláda, Parlament, ani Senát, nebudou nečinně přihlížet snaze o účelovou a nestandardní změnu na klíčovém postu pro zajištění vnitřní bezpečnosti státu, neboť Vězeňská služba ČR nepřetržitě střeží také nejnebezpečnější pachatele nejzávažnější trestné činnosti a takovéto účelové změny si nezaslouží. Stabilita řízení Vězeňské služby ČR je pak základním předpokladem kvalitního výkonu služby v našem bezpečnostním sboru na všech úrovních.

V úterý odpoledne vyjádřilo podporu řediteli vězeňské služby Dohnalovi i předsednictvo Nezávislého odborového svazu Policie ČR (NOS). V jeho stanovisku se mimo jiné apeluje na ministry nové vlády a představitele parlamentu, aby ve věcech služebního poměru příslušníků postupovali přísně v mezích zákona o služebním poměru a dalších právních předpisů. „Věříme, že ustane politické ovlivňování personálního obsazení bezpečnostních sborů a jejich služební činnosti,“ řekl České justici předseda NOS Milan Štěpánek.

-red-