Programové prohlášení vlády je téměř hotové, trvají spory o limity

By

-

9.2.2014

POLITIKA - PRAHA - SNÌMOVNA - VLÁDA - KOALICE - PODPIS SMLOUVY — Koalice se dohaduje o svém smyslu Foto: Mediafax

Šestnáct stran textu, jedna věta na úvod, tři věty v preambuli a sedm základních vládních priorit. Následovaných šestnácti resortními kapitolami, se kterými předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) předstoupí v úterý 18. února před poslance se žádostí o důvěru. Vládní programové prohlášení prochází posledními úpravami, Česká justice má text k dispozici.

Největší změna proti koaliční smlouvě, a zároveň největší spory v koalici se vedou v otázce prolomení těžebních limitů v severních Čechách. Zatímco v koaliční smlouvě byla tato otázka v kapitole ministerstva průmyslu a obchodu a počítala s další diskusí, v programovém prohlášení se – v kapitole životního prostředí – vláda zavazuje ochránit obce za limity před postupující těžbou.

„Vláda povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství k prosperitě a bude usilovat o udržení sociální soudržnosti v zemi.“ Tak Sobotkův tým definuje základní směřování ČR v ekonomické oblasti. Širší vymezení úkolů pak zní takto: „Občan a jeho rodina by se měli v zemi cítit svobodně, spokojeně a být na ni hrdí. Živnostníci, podnikatelé a firmy by v ní měli bezpečně a svobodně podnikat, platit daně a nabízet zaměstnání. Stát pak prioritně zlepší vlastní fungování a spolu s uvedením zákona o státní službě do praxe i služby pro občany, bude si vážit daňových poplatníků a zabrání plýtvání při rozdělování peněz z jejich daní.“

Návrat nástrojů zemanovské éry

V ekonomické oblasti se vrací celá řada nástrojů, dobře známých z doby vládnutí Miloše Zemana coby premiéra v letech 1998 až 2002. Ministerstvo průmyslu a obchodu slibuje obnovení systému pobídek pro zahraniční a domácí firmy, klíčovou roli by v tom měl sehrát CzechInvest. Vláda chce posílit roli Českomoravské záruční a rozvojové banky, která by měla financovat především malé a střední podnikatele.

Hned v několika resortních kapitolách najdeme představu, jak chce vláda bojovat s nezaměstnaností a sociálními problémy v postižených regionech, jako je Moravskoslezský a Ústecký kraj. Zjednodušeně řečeno: stát převezme iniciativu při stavbě dálnic, při zateplování budov a v lesích – a nabídne nezaměstnaným práci. Přímé zmínky o tom jsou v kapitole ministerstva dopravy: „Vláda zabezpečí převod poskytovaných služeb externích dodavatelů pod odborné útvary MD. Důstojně naplníme odpovědnost jednoho z největších zadavatelů zakázek v zemi, jehož prostřednictvím budou vytvořeny pracovní příležitosti.

Mnoho tisíc nových pracovních míst slibuje i kapitola ministerstva životního prostředí. Vláda chce nejprve shromáždit peníze, které pak vrhne do obnoveného programu zateplování budov – tentokrát s názvem „Nová zelená úsporám“. Další tisíce pracovních míst jsou podle vlády v lese: „Vláda učiní kroky ke změně hospodářské politiky Lesů ČR ve prospěch zvýšení zaměstnanosti v jednotlivých regionech.“

Ve zdravotnické a sociální oblasti je mimořádný prostor věnovaný důchodovému systému. Senioři se mohou těšit na zrušení pravidla o snížené valorizaci, a to už od roku 2015. Důchody by měly být znovu valorizovány o 100 procent nárůstu spotřebitelských cen a o třetinu růstu reálné mzdy. Počítá se rovněž se zrušením II. pilíře. Minimální mzda má vzrůst na hranici 40 procent průměrné mzdy.

Vláda znovu nezavede poplatek za pobyt v nemocnici. Od ledna 2015 chce zrušit i poplatek za recept a návštěvu ambulance, z regulačních poplatků v platnosti zůstane jen poplatek za pohotovostní služby. Výpadek bude poskytovatelům péče uhrazen ze státního rozpočtu.

Výdaje má nahradit jak šetření, tak lepší výběr daní

Recept na zajištění zdrojů na zvýšené výdaje popisuje kapitola ministerstva financí. „Při tvorbě rozpočtu bude priorita zejména v hledání úspor v provozu, chceme omezit nesmyslné zakázky, zejména outsourcing právních služeb, marketingu a poradenství. Kromě toho bude nezbytné provést prověrku mandatorních a kvazi-mandatorních výdajů státního rozpočtu.“

Konkrétněji: zavedení státní pokladmny, centrální evidence nemovitého, později i movitého státního majetku, centrální nákupy, posílení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při vymáhání pohledávek, vyšší zdanění hazardu, prokazování původu majetku. Přímo v prioritách vlády se píše: „Inventura a rekonstrukce státu. Racionalizace hodpodaření státu. Audit každého resortu. Audit majetku. Zákaz obchodovat s firmami s nejasným vlastníkem.“

V kapitolách spravedlnosti, financí a vnitra se podle očekávání objevuje důraz na zdanění majetku, který byl podle koalice nabyt podezřele, prostřednictvím spolupráce police, daňové a celní správy a Finačně-analytického útvaru ministerstva financí.

Co se v koaliční smlouvě nepíše

Oproti koaliční smlouvě se do programového prohlášení dostalo několik bodů, na kterých zatím nepanuje úplná shoda. Jde například o zavedení třetí sazby DPH na léky. V samotné strategii shoda je, jen není jasné, zda bude ve výši 5 procent nebo zda vláda nechá tuto otázku otevřenou pro případné korekce.

Ke značnému posunu došlo v otázce prolomení těžebních limitů. Zatímco koaliční smlouva nechávala otázku otevřenou: „Co se týká prolomení těžebních limitů v severních Čechách, je třeba vést další diskusi, a to jako součást definování naší energetické a surovinové politiky s definitivním řešením v horizontu příštích dvou let.“, v programovém prohlášení došlo k přesunu této problematiky z hospodářství do životního prostředí a píše se o ní toto: „Vláda zajistí ochranu severočeských obcí ohrožených možnou budoucí těžbou hnědého uhlí za územně ekologickými limity.“

V platnosti zůstal závazek, že vláda nepovolí v zemi těžbu a ni průzkum zlatých ložisek a břidlicového plynu.

Vláda se zavazuje nezavádět na vysokých školách školné ani zápisné. Zároveň se ale v koalici objevují hlasy, aby byl tento závazek, který obsahuje i koaliční smlouva, byl z prohlášení vypuštěn s tím, že o něm při koaličních vyjednáváních nebyla diskuse, ke které bude možné se během volebního období vrátit.

Proti koaliční smlouvě, která kultuře přisuzuje léta nedosaženou hranici 1 procenta státního rozpočtu, programové prohlášení doporučuje se k této hranici znovu pouze přiblížit.

Finální verzi programového prohlášení projedná vláda na svém středečním zasedání. Do konce příštího týdne ho představí tripartitě, pak text dostanou na stůl poslanci. Hlasování o důvěře by mělo proběhnout v úterý 18. února.

Robert Malecký

Mluvčí ÚOOÚ: Právo na obhajobu Vlasty Parkanové nebylo narušeno

By

Eva Paseková

-

8.2.2014

DOMÁCÍ - PRAHA - ÚØAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJÙ - TK — Předseda ÚOOÚ Igor Němec. Foto: Mediafax

Obhajoba probíhá před soudem, a nikoli na základě rozhodování veřejnosti, vysvětluje v rozhovoru pro Českou justici mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková, proč označilo zveřejnění protokolů ze spisu za správní delikt. Obhájce političky Tomáš Sokol se chystá rozhodnutí napadnout u soudu.

Úřad pro ochranu osobních údajů nedávno udělil pokutu bývalé ministryni obrany Vlastě Parkanové kvůli zveřejnění vyšetřovacích protokolů v kauze pořízení letadel CASA. Proč se úřad nevěnuje se stejnou intenzitou případům, kde dochází k porušování ochrany osobních údajů ze strany státních orgánů? Konkrétně v případě zveřejnění videa z domovní prohlídky u Jany Nagyové?

Kauzou poskytnutí videa z domovní prohlídky u paní Jany Nagyové se úřad zabývá – a je rozhodnut vyvolat jednání s prezídiem policie, což zatím neučinil vzhledem k očekávaní stabilnější situace v souvislosti se jmenováním policejního prezidenta. Věc rozhodně úřad neodložil ad acta.

Ten příklad jsem uvedl jako pověstný vrcholek ledovce. Existují i jiné případy, v nichž jste zasáhli?

Úřad pro ochranu osobních údajů se takovými případy zabývá. Nepochybně v poslední době největší pozornost médií vzbudila kauza zveřejnění údajů ze spisu dr. Ratha, kterou úřad trestal. Máte-li však na mysli nějaký konkrétní případ, kde se vám jeví, že úřad nekonal v souladu se svou povinností, prosím o konkrétní otázku, kterou zodpovíme.

Není rozhodnutí ve věci Vlasty Parkanové v rozporu s jejím právem na obhajobu?

Paní doktorka Parkanová má nepochybně právo na obhajobu, která ovšem probíhá před soudem, nikoli na základě rozhodování veřejnosti, jíž v rozporu s trestním řádem (§8a a násl.) poskytla osobní údaje, s nimiž nepochybně oprávněně přicházela do styku a jejichž správcem či zpracovatelem byla policie; povinnosti zachovat mlčenlivost, jak ukládá zákon o ochraně osobních údajů (viz ustanovení zákona o ochraně osobních údajů §15 – citováno níže), zveřejněním porušila, a to způsobem nevratným, neboť šlo o zveřejnění na internetu, kde informace jednou zveřejněná je veřejně dostupná navždy. Zákon o ochraně osobních údajů §15 ukládá mj.:, že „…osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací“.

A co svoboda projevu daná ústavou? Nekoliduje s tím vaše rozhodnutí? Existuje případně nějaká judikatura, která by tuto situaci řešila?

Svoboda projevu není daným rozhodnutím úřadu paní dr. Parkanové upřena; jenom ve specifickém případě, jímž je i její trestní řízení, je požadováno, aby byla respektována právní úprava České republiky. Ve věci judikatury pro informace z ÚOOÚ nemůže být relevantní – takovou nedisponujeme. Zásadní je, že obviněný musí postupovat v souladu s trestním řádem, s výše uvedeným ustanovením §8a a násl. Orgány činné v trestním řízení o tomto poskytují obviněnému poučení, které obviněný stvrzuje svým podpisem.

Přesto – není pokuta 16 tisíc korun příliš vysoká, když jde o bezprecedentní čin?

Pokuta je stanovena při dolní hranici výše, kterou určuje zákon o ochraně osobních údajů. Za přestupek porušení povinnosti mlčenlivosti je možné uložit pokutu do 100 000 Kč.

Pokud už proběhne nějaké veřejná část trestního řízení, například v hlavním líčení před soudem, je možné už potom s těmito informacemi nadále pracovat?

Ani rozsudek nedává nějaké ad hoc oprávnění s osobními údaji nakládat. Úřad v této souvislosti řešil s Ministerstvem spravedlnosti, že i některé soudy v ČR tuto zásadu nerespektovaly.

Dušan Šrámek

Lawrence Summers: Stagnace ekonomiky může být novým normálem

By

Dušan Šrámek

-

8.2.2014

Americký ekonom a profesor Lawrence Summers. Foto: zdroj wikipedia.org

Je možné, že se velké ekonomiky bez pomoci podpůrných politik nevrátí k plné zaměstnanosti a silnému růstu? Tuto otázku se snaží odpovědět Lawrence Summers, přední americký ekonom a klíčový ekonomický stratég Clintnovy i Obamovy administrativy pro Financial Times.

Své znepokojení opíral o několik bodů. Zaprvé, i přesto, že k finančním obnovám docházelo většinou před čtyřmi lety, obnova držela krok s populačním růstem a s klasickým růstem produktivity pouze ve Spojených státech. V ostatních částech industriálního světa byla horší. Zadruhé, zjevně neudržitelné bubliny a uvolňování úvěrových standardů v polovině uplynulé dekády společně se snadno dostupnými penězi stačilo pouze k dosažení mírného ekonomického růstu.

Zatřetí, krátkodobé úrokové sazby jsou výrazně omezeny nulovou dolní hranicí: reálné sazby nemusí klesnout tak hluboko, aby pobídly dostatečné množství investic, což by následně vedlo k plné zaměstnanosti. A konečně začtvrté, v takovýchto situacích se stává, že padající příjmy a ceny, či alespoň nižší než předpokládané, pravděpodobně zhorší výkonnost ekonomiky tím, že přimějí zákazníky a investory odložit své investice a redistribuovat příjmy a bohatství od dlužníků, kteří utrácejí více, k těm, kteří utrácejí méně.

Závěry z těchto myšlenek jsou takové, že předpoklad, že se někdy navrátí klasické ekonomické a politické podmínky, již nelze dále udržovat. Podívejme se na Japonsko: hrubý domácí produkt „země vycházejícího slunce“ je v dnešní době o dvě třetiny nižší, než se předpokládalo o generaci dříve, a to i přesto, že úrokové sazby jsou na nule již několik let.

Stojí za to zdůraznit, že japonské HDP zklamal v pěti letech po vzniku ekonomických bublin na konci 80. let méně, než HDP Spojených států od roku 2008. V dnešní Americe je HDP více než deset procent pod hranicí toho, co bylo předpovídáno před vypuknutím ekonomické krize.

Pokud jsou obavy ze sekulární stagnace pro současnou ekonomickou situaci relevantní, existují samozřejmě i hluboké politické důsledky. „Než ale přejdeme k politice, je nutné se zabývat dvěma ústředními otázkami, které se vztahují k sekulární stagnaci,“ píše pro FT Lawrence Summers.

Nejsou na pořadu dne snahy o zrychlení růstu, a to jak ve Spojených státech, tak i všude jinde? Vzhledem k nejnovějším statistickým číslům, silným akciovým trhům a zpřísnění fiskální politiky je rozhodně možné myslet pozitivně. Je rovněž nutné poznamenat, že strach ze sekulární stagnace byl běžný na konci druhé světové války. Ukázalo se však, že tento strach byl zbytečný. V současnosti by sekulární stagnace podle Summerse měla být nahlížena jako něco, proti čemu se můžeme pojistit, nikoli jako osud, na který musíme rezignovat.

Je rovněž nutné podotknout, že dosažení únikové rychlosti se v konsenzuálních předpovědích objevuje již několik let. Ostatně byli jsme také svědky několika jeho falešných úsvitů, jako například v Japonsku v 90. letech. V zásadě je možné říci, že i kdyby ekonomika v roce 2014 akcelerovala, neexistují záruky toho, že bude schopna udržet trvalý růst na normální úrokové míře. Evropě a Japonsku je predikováno, že rostou hluboko pod úrovní USA. Inflace je napříč průmyslovým světem pod cílovou hranicí a nesignalizuje, že by měla začít růst. To ukazuje na chronický nedostatek poptávky.

Zadruhé, proč by se ekonomika neměla vrátit zpátky do normálu poté, co důsledky ekonomické krize pominou? Existuje snad důvod k tomu, aby se věřilo, že vyvažování reálných úrokových sazeb klesá? Existuje mnoho a priori důvodů, proč se snížila úroveň výdajů na daný soubor úrokových sazeb. Investiční zájem mohl být snížen v důsledku pomalejšího růstu pracovní síly a možná i pomalejším růstem produktivity. Spotřeba může být snížena v důsledku prudkého zvýšení podílu příjmů v držení velmi bohatých a rostoucí podíl příjmů těch, kteří akumulují kapitál. Averze k riziku se zvýšila v důsledku krize a zvýšením šetření. Jak ze strany státu, tak ze strany spotřebitelů.

Krize zvýšila náklady finančního zprostředkování a zanechala po sobě obrovská předlužení. Pokles nákladů na zboží dlouhodobé spotřeby, a to zejména toho, které souvisí s informačními technologiemi, znamená, že stejná úroveň úspor zakoupí každým rokem více kapitálu.

Nižší inflace znamená, že jakákoli úroková sazba se promítá do vyšší sazby po zdanění, než tomu bylo v době, kdy byla míra inflace vyšší. Logika je v tomto případě podepřena důkazy. Po mnoho let měly výnosy indexovaných dluhopisů sestupný trend. Reálné úrokové míry USA jsou v pětiletém horizontu v podstatě negativní.

Někteří odborníci jsou toho názoru, že víra v sekulární stagnaci vyjadřuje, že ekonomické bubliny jsou nezbytné k podpoře poptávky. Tato myšlenka však zaměňuje předpověď s doporučením. Je samozřejmě lepší podpořit poptávku tím, že dojde k podpoře produktivních investic nebo vysoce ceněného zboží, než tím, že bude docházet k umělému vytváření bublin. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že nízké úrokové sazby zvyšují hodnotu aktiv a podněcují investory, aby více riskovali. Takže riziko finanční nestability poskytuje ještě další důvod, proč je preventivní strukturální stagnace tak důležitá, zakončuje své úvahy Lawrence Summers.

VSZ zakázalo informovat o obvinění České pošty

By

Eva Paseková

-

7.2.2014

Česká_pošta,_Heršpická,_Brno_(2) — Foto: wikimedia.org

Na případ obvinění největší firmy v Česku – České pošty – uvalilo Vrchní státní zastupitelství v Praze nejpřísnější možné embargo. Ačkoli je informace od rána veřejná, po České justici o rozšíření stíhání kvůli stavebním zakázkám informovala během dopoledne i další média, VSZ zakázalo ministerstvu vnitra její zveřejnění a poskytování.

Doslova: „Ministerstvo vnitra bylo vyrozuměno Vrchním státním zastupitelstvím v Praze dle § 30 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, o tom, že na informace o trestním stíhání České pošty, s. p. se vztahuje zákaz zveřejnění dle trestního řádu a že tyto informace nesmí Ministerstvo vnitra dále nikomu poskytnout,“ uvádí se v odpovědi, kterou do ministerstva jako zřizovatele obdržela Česká justice od vedoucího tiskového odboru MV Pavla Nováka.

Původní informaci České justice mezitím potvrdila i mluvčí státního podniku Marta Selicharová. „Můžeme potvrdit, že Česká pošta obdržela sdělení obvinění podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to v souvislosti s policií šetřeným případem bývalých zaměstnanců. Pošta je jako doposud připravena poskytovat policii při vyšetřování maximální součinnost. Trestní stíhání nemá v tuto chvíli do činnosti státního podniku žádné dopady,“ uvedla mluvčí České pošty Marta Selicharová.

Česká justice se dotazovala na okolnosti obvinění i vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Ta ale coby mluvčí svého úřadu nechala dotazy bez reakce.

-rm-

V kauze stavebních zakázek obviněna i Česká pošta

By

Eva Paseková

-

7.2.2014

V kauze manipulací stavebních zakázek České pošty je obviněn i sám státní podnik. Informaci České justici sdělil důvěryhodný zdroj z Ministerstva vnitra. Později ho potvrdilo i vedení České pošty, největšího zaměstnavatele v ČR.

„Můžeme potvrdit, že Česká pošta obdržela sdělení obvinění podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to v souvislosti s policií šetřeným případem bývalých zaměstnanců. Pošta je jako doposud připravena poskytovat policii při vyšetřování maximální součinnost. Trestní stíhání nemá v tuto chvíli do činnosti státního podniku žádné dopady,“ uvedla mluvčí České pošty Marta Selicharová.

Se zahájením trestního stíhání nevyplývají pro právnickou osobu žádné sankce. Na poštu se tedy vztahuje – stejně jako na fyzické osoby – princip presumpce neviny, až do pravomocného rozhodnutí v dané věci, dodala Selicharová.

Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták pouze uvedl, že si právo na informace v této věci vyhradilo VSZ v Praze. To zatím na dotaz České justice nereagovalo.

V případu, který 22. ledna odstartoval zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na několika pobočkách v Praze, jsou dále obviněni dva někdejší manažeři státního podniku Richard Soldán a Jiří Kouba a také referentka Renata Jakubcová, která byla Koubovou podřízenou a měla na starosti veřejné zakázky malého rozsahu, uvedl už dřív deník Insider. Právě ty měly být podle státního zástupce Vrchního státmního zastupitelství v Praze, které případ dozoruje, manipulovány.

Ostatních šest obviněných zastupovalo obchodní společnost, uvedl žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Zdeněk Matula. Podle Insideru je mezi nimi pět zástupců firem, které zakázky získaly, a navíc prostředník vyšetřovaných transakcí. „Působil jako lobbista nebo zprostředkovatel, aniž měl u pošty nebo ve firmách oficiální funkci,“ popsal jeho roli v případu soudce okresního soudu Plzeň-sever Radek Vydra, který na dva z obviněných uvalil vazbu.

Státní podnik Česká pošta provozuje kolem 3200 poboček a zaměstnává přes 30.000 lidí. Roční tržby se pohybují kolem 20 miliard korun.

Trestní odpovědnost firem v Česku platí od roku 2012. V případě uznání viny hrozí vysoké pokuty, zákaz činnosti nebo možnosti přijímat veřejné zakázky. V krajních případech, kdy byla firma založena právě pro páchání trestné činnosti, může být zrušena.

Robert Malecký

The Economist: Babiše kauza StB pravděpodobně posílí

By

Tomáš Sazima

-

7.2.2014

The Economist se zaobírá soudním líčením vedeným ohledně možné spolupráce českého ministra financí Andreje Babiše s komunistickou tajnou službou. Právě probíhající soudní řízení podle týdeníku světu nabízí dobrý pohled na to, jak v komunistickém Československu probíhala špionáž.

Pouze den poté, co byl Andrej Babiš jmenován do funkce ministra financí České republiky, došlo na sousedním Slovensku k zahájení soudního řízení se slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN), který podnikatel žaluje za to, že ho ve svých spisech neoprávněně uvádí jako bývalého agenta StB. Podle některých spisů Babiš nejdříve s StB pouze spolupracoval a následně působil jako agent. Jeho osobní složka však byla údajně skartována.

The Economist líčí Babiše jako podnikatele-miliardáře přeměnivšího se v populistického politika, který popírá, že by kdykoliv s komunistickou tajnou policií vědomě spolupracoval a prostřednictvím tohoto soudního líčení žádá o očištění svého jména. Týdeník dále uvádí, že Babiš odmítl jeho žádost o vyjádření k tomuto tématu. Nadále však prý trvá na tom, že se s tajnou policií zapletl nevědomky.

Došlo k tomu v roce 1980, kdy byl vyslýchán kvůli své roli v případu dovozu syrských komodit do Československa. V rozhovoru z listopadu 2013 Babiš nařčení ohledně své spolupráce s StB nazval „blbostí“.

Je Babiš pouhou obětí systému kvót StB?

V průběhu slyšení byl diskutován i systém kvót, který byl zaveden komunistickou StB. Každý agent musel v souladu s tímto systémem naverbovat dvacet pět nových agentů ročně. Právě na tento systém se Babiš odvolává a tvrdí, že složky obsahující jeho jméno jsou přinejmenším pochybné. Mohlo se totiž jednat o pokus nějakého agenta o splnění dané kvóty. Dva svědkové předvolaní týmem Andreje Babiše se pokusili zpochybnit důvěryhodnost dokumentů, ve kterých figuruje jméno „Bureš“, což mělo být Babišovo krycí jméno. Jeden z nich (Andrej Kul’ha), který měl Babišův spis na starosti, vypověděl, že složku založil až poté, co zjistil, že se nejednalo o vědomého spolupracovníka.

Případ ÚPN je, jak píše The Economist, založen na poměrně jednoduchém, ale zároveň rozumném předpokladu. Jméno Bureš se vyskytuje v nejméně pěti odlišných složkách, nad čímž se autor článku pozastavuje s tím, že pokud by se jednalo pouze o jednu složku, dalo by se to považovat za náhodu. Pětinásobný výskyt se mu však zdá jako více než průkazný. Závěry soudního řízení se budou odvíjet od výpovědi Júlia Šumana, bývalého agenta StB, který měl Babiše osobně naverbovat. Podle dostupných dokumentů k tomuto mělo dojít ve vinárně. Soudkyně líčení odročila až na 14. dubna, a to ve snaze o zisk Šumanova vyjádření. Ten však zatím s nikým nekomunikuje, píše The Economist. Babiš na otázku, zda s Šumanem v posledních letech udržoval kontakt, odmítl odpovědět.

Ať už se Šuman u soudu ukáže či nikoliv, vyvstává otázka, zda jsou vůbec někteří svědkové v tomto případu důvěryhodní, táže se The Economist. I kdybychom se rozhodli brát svědky za slovo, několik dalších hlavních protagonistů již zemřelo a Babišova osobní složka chybí. Jejich výpovědi tak v podstatě vůbec nic nevylučují. Nejlepší, v co může Andrej Babiš doufat, je to, že se v dostupných složkách neobjeví důkazy o tom, že agentem byl. Je velmi nejisté, jak by se mu mohlo následně podařit dokázat opak.

Tento případ nebyl nikdy ani tak o důkazech, jako o politice, píše britský týdeník. Andrej Babiš se zúčastnil pouze začátku soudního líčení, aby se mohl následně začít urychleně věnovat své práci ministra financí. Na programu měl ten den totiž setkání se svým slovenským protějškem.

Nedojde-li v případu k nějakým závratným zjištěním, Babiš pravděpodobně vyhlásí symbolické vítězství, což mu ještě více přidá na popularitě. Na chatu na Facebooku, kde Andrej Babiš 2. února hovořil o tom, zda se bude Česká republika snažit o zavedení eura, mimo jiné zmínil, že je politikem proti své vůli. The Economist článek zakončuje zamyšlením „jak by asi tak Babiš trávil svá nedělní odpoledne, kdyby se politiky musel nakonec vzdát…“.

Článek v originále si můžete přečíst zde.

-red-

Video ze zatýkání Jany Nečasové řeší ÚOOÚ

By

Eva Paseková

-

6.2.2014

ÚOOÚ se zabývá okolnostmi zveřejnění videozáznamu ze zatýkání manželky expremiéra Petra Nečase. Foto: Mediafax

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), a především jeho ředitel Robert Šlachta mohou mít problém. Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) se totiž zabývá předvánočními Otázkami Václava Moravce. Šlachta, jako jeden z hostů pořadu České televize, zde totiž pustil část videozáznamu ze zatýkání tajemnice a současné manželky bývalého premiéra Petra Nečase Jany Nagyové.

„Kauzou poskytnutí videa z domovní prohlídky u paní Jany Nagyové se úřad zabývá – a je rozhodnut vyvolat jednání s prezídiem policie, což zatím neučinil vzhledem k očekávané stabilnější situaci v souvislosti se jmenováním policejního prezidenta. Věc rozhodně úřad neodložil ad acta,“ uvedla pro Českou justici mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková. Šlachta svůj krok obhajoval tím, že chtěl veřejnosti ukázat, že při zatýkání Nagyové nedošlo k žádným excesům, jak je líčila například její dcera.

Vedení ÚOOZ si dodnes za svým postupem stojí. „Je to pro nás nová informace, ale mohu k ní říci pouze to, co jsme tvrdili od začátku. Žádné zákony jsme podle našeho názoru nikdy neporušili,“ tlumočil postoj útvaru jeho mluvčí Pavel Hanták.

Opačného názoru je bývalý premiér. „Jsem rád, že se tím někdo zabývá. Nicméně neoprávněný zásah do občanských práv mé nynější manželky byl zveřejněním videozáznamu natolik závažný, že jej považuji za trestný čin,“ řekl České justici Petr Nečas, který již kvůli tomu podal trestní oznámení.

V případě, že by ÚOOÚ označil Šlachtovo jednání jako správní delikt, hrozila by mu pokuta až 100 000 Kč. V případě trestněprávního deliktu, na který míří oznámení Petra Nečase, v úvahu připadají paragrafy neoprávněné nakládání s osobními údaji, respektive zneužívání pravomoci úřední osoby.

Dušan Šrámek

Policejní odposlechy ničí advokáty, klienty i celé kanceláře

By

Eva Paseková

-

6.2.2014

DOMÁCÍ - PRAHA - DOPRAVA - STÁVKA - METRO - VYEHRAD — Soukromý hovor? Zapomeňte. Ilustrační foto: Mediafax

Brněnská advokátka JUDr. D. S. zjistila, že ji sleduje a odposlouchává policie. Podařilo se jí vypátrat, kdo odposlech realizuje, avšak nezjistila, kdo a proč k němu dal povolení. Změnila proto všechny kontakty, telefonní čísla, e-mailové adresy. Odposlechy a sledování však pokračovalo. Pátrala dál a byla ujištěna, že případ, ve kterém byly nasazeny odposlechy, skončil a tím i odposlechy.

Jenže advokátka je i v současnosti nadále sledována a odposlouchávána. Situace, ve které se ocitla, ji bytostně ničí. Spolu s ní jsou odposloucháváni její klienti. Odposlechů se nemůže zbavit. „Je jí znemožněno digitálně komunikovat či dochází ke zkreslování e-mailových zpráv,“ komentuje pro Českou justici případ na samé hraně uvěřitelnosti JUDr. Marek Nespala, předseda výboru pro odbornou pomoc a na ochranu zájmů advokátů při České advokátní komoře.

Odposlechy advokátů se zabývalo i předsednictvo Česká advokátní komory (ČAK) na svém posledním jednání, kde bylo předloženo rozhodnutí Policejního prezidia, kterým se odmítá žádost České advokátní komory o informaci, v kolika případech policie v letech 2012 a 2013 realizovala odposlechy advokátů.

Podle Policejního prezidia Policie ČR nedisponuje žádnou evidencí, která by obsahovala údaje o povolání osob, vůči kterým byl proveden odposlech. „Nedisponuje proto ani požadovanými informacemi o počtu případů provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu týkajících se advokátů,“ píše se v odpovědi podepsané náměstkem policejního prezidenta JUDr. Václavem Kučerou.

Na otázku, zda komora požádala policii o informaci na základě konkrétního případu, odpověděl České justici tajemník ČAK JUDr. Ladislav Krym: „Česká advokátní komora má již delší dobu signály o tom, že Policie ČR disponuje v různých trestních kauzách informacemi, které nemohla získat jinak než z odposlechu hovorů mezi advokátem a jeho klientem. Tyto signály přicházejí zejména od advokátů, zabývajících se trestními obhajobami. Protože jde ze strany Policie ČR o činnost zcela nepřípustnou, rozhodlo se představenstvo ČAK podniknout některé kroky k zamezení takového stavu. Jedním z prvních kroků je samozřejmě snaha o zmapování situace. Proto odešla z ČAK žádost o poskytnutí informace směrem k Policejnímu prezidiu na počet odposlechnutých hovorů advokátů. Žádost o poskytnutí informace byla rozhodnutím PP ČR odmítnuta s odůvodněním, že se odposlechy nejsou evidovány podle profese odposlouchávaných a proto PP takovou informací nedisponuje.“

Policie bývá o krok napřed

Indicie, že jsou advokáti odposloucháváni, má však také podle Marka Nespaly každý více exponovaný advokát. „Zejména ve společensky významných kauzách, kdy po telefonické či mailové komunikaci jakoby geniálně předvídatelně orgány činné v trestním řízení činí kroky jednoznačně z komunikace vyplývající. To jsou ovšem právě pouze indicie,“ říká.

Jeho slova v překladu znamenají, že advokáti se telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu dohodnou s klienty na nějakém postupu a policejní orgán reaguje svým konáním právě na tento soukromý hovor, jako by byl jeho účastníkem.

Jenže odposlech se nikdy netýká pouze advokáta a jednoho konkrétního případu a klienta, neboť to nelze zajistit. Jak upozorňuje Nespala, advokáta a klienty od sebe technicky nelze oddělit. „Je třeba si uvědomit, že advokacie je nositelem jednoho z pilířů právního státu, a sice práva na spravedlivý proces se zásadou rovnosti zbraní. Advokát při zákonem řízeném konfliktu, jímž je trestní řízení, nemá zdaleka takové možnosti jako jeho protivníci, tj. policie a státní zastupitelství. A tak jakékoli nasazení odposlechů je vždy a priori zásahem nejenom do práv advokáta, ale zejména do práv všech jeho klientů, a to v drtivé většině těch, kteří nemají s konkrétním trestním řízením vůbec nic společného,“ vysvětluje.

„Advokát, o němž se stane známo, že jeho veškerá klientská komunikace byla monitorována orgány činnými v trestním řízením, pochopitelně ztrácí pozici na trhu, protože důvěrnost klientského vztahu je základním atributem poskytování právní služby, jakožto podnikatelské činnosti. V případě plošného nasazení operativní techniky, čímž se rozumí v současné digitální epoše zejména odposlech telefonů, včetně SMS zpráv a e-mailové korespondence, je proto zasaženo do ústavního práva advokáta, konkrétně do ústavního práva provozovat hospodářskou činnost zaručeného ústavním článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Především je však porušováno právo na právní pomoc všech ostatních klientů, které je garantováno ústavním článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,“ dodává Nespala.

„Spolu kradli, spolu ať visí“

Na častou protinámitku, že i advokát může být podezřelý z trestné činnosti a že v takovém případě nemůže očekávat žádnou výjimku, pak Marek Nespala odpovídá: „Jde o velmi nebezpečnou tezi ´spolu kradli, spolu ať visí´. V řádu jednotek je samozřejmě známa trestná činnost advokátů, a to i závažná. Avšak kontrolní mechanismy České advokátní komory se s takovými případy dokáží samy vypořádat ve vlastním zájmu. V případě důvodného zahájení trestního stíhání představenstvo ČAK rozhoduje o pozastavení výkonu advokacie. V případě zjištění deliktu advokáta zasahuje přímo kontrolní rada a kárná komise, kdy nejednou Česká advokátní komora podává také trestní oznámení na advokáta,“ říká Nespala.

Samočistící mechanismy ČAK jsou podle něho dostatečně silné. „Problémem není monitoring a stíhání delikvujících advokátů, ale sledování renomovaných advokátních kanceláří, které nemají zapotřebí se k páchání trestné činnosti snížit. Naopak informace získané z takto nasazené operativní techniky u VIP klientely vedou k jejich zneužívání v rámci trestního řízení, ale bohužel i mimo působnost orgánů činných v trestním řízení, zejména na poli obchodním a politickém,“ dodává.

Irena Válová

Policejní supertýmy už tu byly. S chabými výsledky

By

Eva Paseková

-

6.2.2014

Společný tým Progres, který by měl potírat daňovou a finanční kriminalitu, není prvním takovým pokusem v historii českých bezpečnostních složek. Už v 90. letech podobné týmy, v nichž se scházeli celníci, daňoví správci a policisté, existovaly. Jejich výsledky ale byly nevalné.

Lepší výběr daní, a to jak cestou tvrdšího postihu vytypovaných velkých kauz, tak plošným správním trestáním menších úniků, oznámila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) v koaliční smlouvě. Ačkoli se uvažovalo o vzniku nového útvaru, případně obnovení finanční policie, nakonec zůstane jen u společného týmu celníků, analytiků ministerstva financí a policistů. Tým, jehož základy narýsovala pracovní skupina Progres při ministerstvu vnitra, by měl sídlit v prostorách daňové správy a docházet by do něho mělo to tým, který byl počátkem 90. let na stejné bázi celníků a policistů ustaven pro boj s podvody s lehkými topnými oleji a který byl pro chabé výsledky rozprášen. V týmu tehdy pracoval dnes už bývalý detektiv protikorupční policie Karel Tichý, který vidí neúspěch podobných projektů právě ve způsobu založení napříč resorty.

„Hlavní problém byl vždycky v tom, že když ta spolupráce není na úzké, denní bázi, po počátečním nadšení se společný duch vytratí a tým se fakticky rozpadne,“ říká bývalý detektiv.

I jiné pokusy, jak bojovat s ekonomickou kriminalitou, například Baštova komise při úřadu vlády na přelomu tisíciletí, narážely na nevelkou ochotu jednotlivých složek sdílet své informace. Obzvlášť neochotné byly podle výpovědí účastníků v takových případech tajné služby, když už byly k takové spolupráci přizvány. „K nám jako k operativcům, kteří jsme měli k dobrým prvotním informacím nejblíž, si jen chodili vyzobávat cenné poznatky. Ke stíhání konkrétních lidí to ale nikdy nevedlo,“ říká dnes Tichý.

Je navíc veřejným tajemstvím, že právě operativa klíčové složky, tedy Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, je v hlubokém úpadku. Poznamenaly ji především odchody klíčových operativců v minulých letech a časté personální rošády na místech vedoucích týmů a analytiků. Právě nedostatek vstupních informací o dění v kriminálním prostředí vede k přílišnému spoléhání na informace, které může do týmu přinést Finančně-analytický útvar ministerstva financí o podezřelých bankovních převodech. O zoufalství situace vypovídá i nápad, jak vytypovat podezřelé daňové delikventy: mají prý služky, drahá auta a lodě, hrají golf a loví zvěř.

Problém je i v zákoně, který zatím jednotlivým složkám neumožňuje stejný přístup k informacím. „Kde chybí jednotné velení a metodika, nemohou být ani definovány jednotné postupy. Každá složka má ze zákona jiné cíle a zákon nemůže společný tým obcházet,“ upozorňuje bývalý operativec na fakt, který si uvědomují i architekti týmu Progres. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti musí nejprve změnit, aby srovnali oprávnění jednotlivých útvarů. I to je důvod, proč se o týmu bude ještě dlouhou dobu jen mluvit, aniž by přinesl skutečné výsledky.

Robert Malecký

Závěrečný výstup skupiny Progres si přečtěte zde.

Stanislav Polčák: Imunita zcela ztratila smysl

By

Eva Paseková

-

5.2.2014

POLITIKA - PRAHA - SNÌMOVNA - TOP 09 - TK — Europoslanec Stanislav Polčák Foto: Mediafax

Na funkci místopředsedy mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR rezignoval JUDr. Stanislav Polčák (TOP 09/STAN). Vyjádřil tak nesouhlas s rozhodnutím výboru vydat k trestnímu stíhání poslance a pražského exprimátora Bohuslava Svobodu (ODS).

Podle slov Stanislava Polčáka byl Svoboda vydán stejnými poslanci, kteří jako členové výboru vyjadřovali naopak pochybnosti o nezaujatém postupu orgánů činných v trestním řízení a vyslovovali na jednání výhrady k jejich postupu. Z výsledku hlasování podle něho plyne, že imunita již ztratila zcela smysl a sněmovna jako celek rezignovala na plnění svého poslání. Stejně tak ztratil smysl Mandátový a imunitní výbor.

„Domnívám se, že ještě nestála sněmovna před jednoznačnější případem, kdy neměla vydat svého člena k trestnímu stíhání. Přinejmenším z toho důvodu, že po změně Ústavy by doc. Svoboda byl dále trestně stíhán po skončení výkonu jeho mandátu, pokud by do té doby toto nesmyslné obvinění již nebylo zrušeno a trestní stíhání zastaveno,“ uvedl v prohlášení poslanec a advokát Stanislav Polčák. Zároveň vyzval vládní koalici, aby bezodkladně předložila sněmovně návrh na zrušení imunity. Pokud to koalice neučiní, učiní tak podle svého vyjádření sám s kolegy.

Krátce po rezignaci poskytl Stanislav Polčák České justici rozhovor.

Jak si vysvětlujete, že členové výboru projevují na jednání vážné pochybnosti o údajné trestné činnosti poslance Svobody, který byl vyžádán k vydání – a pak hlasují pro jeho vydání?

Nevím, jak komentovat tento rozpor. V psychiatrii se hovoří o rozštěpení osobnosti a bývává diagnostikována schizofrenie. Toto je taková politická schizofrenie těchto poslanců. Ani vysvětlení tohoto rozporu nebylo pochopitelné. Prostě kolegové řekli, jsou zde vážné pochybnosti o postupu orgánů činných v trestním řízení, avšak se to nijak neodrazilo ve výsledném hlasování s tím, že prý to má vyřešit soud. Proč tedy už imunita existuje, resp. v jakým případech se uplatní, to již vlastně řečeno nebylo. Pak tedy imunita nemá smysl a úplně ji zrušme, stejně sněmovna nemá odvahu ji poskytnout kolegovi, který je s vysokou mírou pravděpodobnosti stíhán velmi pochybným postupem.

Ze čtrnácti členů výboru jsou pouze čtyři členové doktory práva. Což nevadí, protože politické rozhodnutí o vydání je samozřejmě rozhodnutí laiků. Neprávníci však nemuseli zcela porozumět textu a důvodům žádosti o vydání, nedovedli si je rozebrat. Byla žádost srozumitelná, údajná trestná činnost pana poslance Svobody jasně skutkově popsaná a správně odůvodněno usnesení o zahájení trestního stíhání?

Všichni kolegové moc dobře věděli, o čem hlasují, ta žádost byla vcelku dobře sepsaná, byl postoupen spis policejním orgánem, dostavil se rovněž ředitel ÚOOZ pan Šlachta, který odpovídal na otázky členů výboru. Odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání však podle mého právního přesvědčení nebylo dostatečné právě v otázce zavinění doc. Svobody, tedy co vlastně on konkrétně udělal a jak věděl, případně mohl a měl vědět o protiprávnosti jakéhokoli jednání.

Podle toho, co se stalo, by bylo logické, aby návrh na úplné zrušení imunity hladce prošel. Jste o tom též přesvědčen?

Ano, imunita po tomto hlasování a po změně Ústavy, přiznávající ji pouze na dobu výkonu mandátu, ztratila již úplně smysl. Neznám žádný jiný případ, který tolik volal po setrvání na imunitě a odkázání orgánů činných v trestním řízení na dobu po výkonu mandátu. Totéž udělal i Senát, když nevydal v zásadě pro obdobný skutek senátorku a exprimátorku Frýdku-Místku Evu Richtrovou.

Existují demokratické země, kde neznají poslaneckou imunitu?

Ano, například USA. Je ovšem třeba vnímat, jakým vývojem tato země prošla. Od počátku vzniku USA šlo o osvobození od anglické koruny. V Anglii byla imunita zavedena právě jako ochrana členů zákonodárného sboru před mocí koruny. Pokud USA vznikly právě na odtržení od koruny a republikánském zřízení, je pochopitelné, že nebyl přejat ani tento institut. Na druhou stranu v evropské právní kultuře existuje drtivá většina států, která alespoň určitý druh imunity členů parlamentu zná. Důvodem je ochrana zákonodárného sboru jako celku před mocí exekutivy, před tlaky, které je schopna výkonná moc učinit.

Irena Válová