Home Blog Page 837

Rus, kterému ČR neudělila občanství kvůli bezpečnosti, může změnit zákon

Podle Michálka ČAK škodí advokátům, když návrh nepodpoří Foto: archiv

Návrh na zrušení ustanovení zákona o státním občanství, podle kterého odepření občanství cizinci z bezpečnostních důvodů nelze přezkoumat, předložil Ústavnímu soudu Nejvyšší správní soud. Vláda se má nyní na výzvu soudce zpravodaje Davida Uhlíře rozhodnout, zda využije svého práva vstoupit do řízení či nikoli.

Jde už o druhý návrh týkající se záležitostí cizinců nebo žadatelů o azyl, kde má vláda rozhodnout, zda do řízení vstoupí eventuálně jakým stanoviskem. Stejně jako v prvním případě stížnosti sedmnácti senátorů na ustanovení zákona o pobytu cizinců a azylového zákona, je také u tohoto návrhu vláda rozpolcena.

Zatímco ministerstvo vnitra s návrhem nesouhlasí a vstup vlády doporučuje, ministerstvo spravedlnosti s návrhem souhlasí a vstup vlády do řízení nedoporučuje. O druhém návrhu týkajícím se cizineckého a azylového zákona  Česká justice již informovala.

Rus, který je bezpečnostní hrozbou, ale neví, proč

Pokud Ústavní soud Nejvyššímu správnímu soudu vyhoví, stane se občan Ruské federace A.C., označený za bezpečnostní hrozbu pro český stát cizincem, který změní český zákon. Zákon o státním občanství totiž nyní obsahuje ustanovení, že pokud je cizinci občanství upřeno z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nelze toto rozhodnutí státu přezkoumat.

Osmačtyřicetiletý občan Ruské federace A.C, otec dvou dětí, rozvedený s českou manželkou požádal o české státní občanství v Jihomoravském kraji. V ČR se zdržuje od roku 2001 a podniká zde prostřednictvím několika obchodních společností, vyplývá z odůvodnění.
Ministerstvo vnitra konstatovalo, že splňuje podmínky občanství, avšak podle zákona si ještě vyžádalo stanovisko Policie ČR a bezpečnostních služeb. Z těchto stanovisek ministerstvo vnitra vyrozumělo, že A.C. představuje bezpečnostní hrozbu pro český stát. Žádost o udělení českého občanství proto zamítlo.

Ruský občan podal proti rozhodnutí ministerstva vnitra žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rovněž zamítl s odkazem na ustanovení zákona, podle kterého je rozhodnutí ministerstva vnitra vyloučeno z přezkumu soudem, vylučuje ho zvláštní zákon.

Podobnost s případem Regner čistě náhodná

Jak dále vyplývá z odůvodnění návrhu Nejvyššího správního soudu, který nyní předkládá soudu ústavnímu, rozhodnutí nebylo ani odůvodněno respektive spis neobsahoval předmětná stanoviska Policie ČR a bezpečnostních služeb.

Tím případ nabývá na zajímavosti – svoji podobnosti s případem Václava Regnera, kterému Národní bezpečnostní úřad odmítl prověrku, avšak nikdy se nesměl dozvědět, s jakých důvodů. Případ Václava Regnera skončil u Evropského soudu pro lidská práva, který konstatoval, že ČR neporušila žádné Regnerovo právo.

Ruský občan podal kasační stížnost, ve které brojí proti rozhodnutí MS v Praze, nesouhlasí s tím, že pokud ve spisu není stanovisko bezpečnostních složek, není co přezkoumávat, odkazuje k rozhodnutí NSS, které se zabývá přípustností přezkumu rozhodnuté z oblasti   vydávání osvědčení v režimu zákona o utajovaných informacích.

NSS: Výklad konformní s Ústavou je nemožný

Podle odůvodnění Nejvyšší správní soud zvažoval, zda předmětný paragraf zákona o státním občanství „lze vyložit ústavně konformním způsobem“, aby ruský občan nebyl zkrácen na právu na spravedlivý proces a na právu nebýt diskriminován. „Vzhledem k nemožnosti takového výkladu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že ustanovení §26 zákona o státním občanství je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně s principem materiálního právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, s principem zákazu diskriminace dle čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s právem na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny,“ uvádí se v odůvodnění návrhu Ústavnímu soudu.

Z uvedených důvodů navrhuje Nejvyšší správní soud předmětné ustanovení §26 zákona o státním občanství zrušit.

Poznámka redakce: Na žádost advokátky advokátky občana A.C. bylo jeho jméno v článku dodatečně anonymizováno

Irena Válová

Vláda schválila novelu trestního zákoníku, zavádí zločin maření spravedlnosti

Terorista nemusí být vždy jen islamista. Nejvyšší soud sdílí názor státního zástupce, že to může být i důchodce Balda. Ilustrační foto: Pixabay

Návrh novely trestního zákoníku, podle které by z něj měly zmizet trestné činy podílnictví a podílnictví z nedbalosti, schválila na dnešním zasedání vláda.  Návrh ministerstva spravedlnosti včleňuje příslušná jednání pod legalizaci výnosů z trestné činnosti. V novele ministerstvo navrhuje i rozšíření trestněprávního postihu tzv. zahraničních teroristických bojovníků nebo kyberterorismu. Novelu nyní posoudí Sněmovna.

Podle stávající právní úpravy postihuje trestní zákoník praní špinavých peněz jako trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti, podílnictví nebo nadržování. Mezinárodní výbor expertů vytkl české právní úpravě roztříštěnost, která podle něj ztěžuje efektivní postih praní špinavých peněz a je překážkou k mezinárodní spolupráci.

Nově formulovaná skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti výslovně pokryje všechny typy jednání, které příslušné mezinárodní smlouvy považují za praní špinavých peněz. Podle novely budou v legislativě nově definovány pojmy „výnos z trestné činnosti“ a „nástroj trestné činnosti“. Návrh také výslovně stanoví, že trestná je i příprava praní špinavých peněz a že se trestnost vztahuje na přímé i nepřímé výnosy z trestného činu, tedy na jakoukoliv získanou ekonomickou výhodu.

Rozšiřuje se postih cestujících teroristů
Novela také rozšiřuje chápání teroristického trestného činu o jednání spočívající v kybernetických útocích s teroristickým úmyslem, které je nyní postihováno jako neoprávněný přístup k počítačovému systému. Zvlášť také rozšiřuje postih tzv. zahraničních bojovníků, tedy lidí, kteří cestují „do jiného státu nebo do České republiky za účelem spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině, nebo vyhrožování teroristickým trestným činem“.

Novela se věnuje i dalším oblastem. Upravuje například možnost nařídit předběžné uchování dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací pro účely trestního řízení. U trestného činu úplatkářství zavede návrh nově i trestnost nepřímého slíbení nebo požadování úplatku. Zavádí také trestný čin maření spravedlnosti, který spočívá v předložení falešného nebo pozměněného důkazu v trestním řízení, případně v navádění ke křivému obvinění nebo výpovědi.

O návrhu na povinnost pod sankcí a v utajení uchovat nařízením informace v počítačích nebo na nosičích informací Česká justice již dříve podrobně informovala.

Zavádí se maření spravedlnosti

Česká justice o této novele opakovaně informovala. Novela má další důsledky, které se promítají do návrhu změn trestního řádu, kde se v návaznosti na předmětnou novelu například rozšiřuje §88 o odposleších a rozšiřuje katalog možností, kdy může být nasazen odposlech nebo agent. Novela trestního zákona totiž kromě zavedení nových trestných činů současně snižuje některé trestní sazby z osmi let dolů.

To se týká i nově zaváděných trestných činů příslibu výhody za nabídku falešného svědectví, svádění svědka nebo znalce či maření spravedlnosti. Za maření spravedlnosti však navrhuje ministerstvo spravedlnosti sazbu až deset let vězení při škodě velkého rozsahu a úmyslu prospěchu velkého rozsahu. Také o těchto nově zaváděných zločinech Česká justice podrobně informovala.

(ire, čtk)

Pelikán dočasně zprostil funkce soudkyni Lucii Treglerovou

Soudce odmítá, že by měl v 70 letech skončit Foto: Eva Paseková

Soudkyně Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Lucie Treglerová nesmí rozhodovat. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) ji od 30. ledna zprostil dočasně funkce až do doby, než skončí její trestní stíhání, uvedl dnes iRozhlas.cz. Soudkyně čelí obvinění za to, že údajně varovala dceru před policejní akcí, která se týkala jejích známých. Treglerová již dříve označila svůj případ za nesmysl a proti obvinění podala stížnost.

Detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu soudkyni obvinili loni v listopadu ze zneužití pravomoci úřední osoby. Hrozí jí až pět let vězení. Treglerová podle policie rozhodovala o povolení ke sledování známých své dcery. Informaci o policejní akci jí ale prozradila.

Poprvé ji kvůli tomu kriminalisté obvinili už loni v říjnu ze zneužití pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace. Státní zastupitelství ale stíhání zastavilo kvůli špatné právní kvalifikaci. Detektivové pak případ překvalifikovali a soudkyni v listopadu obvinili znovu. Dosud mohla dál rozhodovat, soud to vysvětloval tím, že případ, kvůli němuž je obviněna, se netýká její agendy.

O případu soudkyně Treglerové Česká justice již dříve informovala.

(čtk, ire)

Počet peněžitých trestů roste, vymáhat by je měla Celní správa

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem na jedné z tiskových konferencí Foto: archiv

Počet peněžitých trestů se v České republice za poslední dva roky téměř ztrojnásobil. I tak ale justice podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala nesmí „usnout na vavřínech“. Soudy nejsou viníky příliš ochotné finančně trestat i kvůli tomu, že často musí pohledávky vymáhat a to je zatěžuje. Ulehčení by mělo přinést přenesení této odpovědnosti na Celní správu.

Už v roce 2016 Nejvyšší soud (NS) a Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) deklarovaly, že se budou snažit jednotlivé soudy přesvědčovat k častějšímu udílení peněžitých trestů. ČR v tomto ohledu významně zaostává za západními demokraciemi.
Podle statistik ministerstva spravedlnosti dochází ke zlepšení. Zatímco v roce 2015 bylo jako hlavní či další sankce uděleno 5,5 procent peněžitých trestů, loni to bylo 14,7 procent. Paradoxem tuzemské justice ale je, že zatímco trestná činnost zde klesá, počet osob v káznicích roste a dokonce se mluví o stavbě nové věznice.
Zatímco peněžitý trest přitom znamená pro stát ekonomický přínos, nepodmíněný trest odnětí svobody naopak nemalé náklady. Pavel Šámal ovšem přiznává, že česká společnost je spíše nastavena na tvrdší trestání a peněžitý trest může být vnímán jako jakási úleva.

Statistiky peněžitých trestů a odklonů najdete zde.

Například v Německu počet ukládaných peněžitých trestů již řadu let dosahuje téměř 85%, v Nizozemsku zákon o peněžitých trestech z roku 1983 stanovuje, že peněžitý trest má být upřednostněn před trestem odnětí svobody, a to u všech trestných činů, dokonce i v případě, kdy lze uložit doživotní trest odnětí svobody. Průměrně je zde vyměřen peněžitý trest ve více než 55 % rozhodnutí. V Rakousku je peněžitým trestem potrestán každý třetí odsouzený, mezi země s vysokým počtem peněžitých trestů (170.000 – 180.000 ročně) patří Francie.

Je nutné znát majetkové poměry

NS a NSZ kvůli zlepšení statistik kromě seminářů se soudci a státními zástupci v minulých měsících zároveň shromažďovaly podklady a náměty širokého spektra odborníků k dalšímu navýšení podílu ukládaných peněžitých trestů. „V tuto chvíli musíme soudcům, státním zástupcům i policii pomoci také novelizací trestního zákoníku a trestního řádu. Proto vznikl legislativní návrh, který obsahuje například zásadu, aby se u majetkových trestných činů prioritně uvažovalo právě o uložení peněžitého trestu, jako univerzálního majetkového trestu. Už v přípravném řízení musí být zjišťovány majetkové poměry obviněného. Musí dojít také k úpravám samotného výkonu peněžitého trestu,“ uvedl Šámal.
Do zákona by mělo také přibýt ustanovení, podle kterého by se nesplacené části peněžitého trestu daly jednoduše přeměnit na vězení. „Jedna denní sazba by se přepočítala na dva dny odnětí svobody,“ uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Dodal také, že na majetkové poměry je příhodné se ptát přímo obviněného – většina dá přednost peněžitému trestu před podmíněným.


Mezi navrhovanými legislativními změnami jsou proto například tyto: 

– K § 69; § 68 odst. 3, 5 a 7 trestního zákoníku se navrhuje zrušení institutu náhradního trestu odnětí svobody, namísto kterého by se zavedl postup spočívající v možnosti přeměnit peněžitý trest nebo jeho zbytek v nepodmíněný trest odnětí svobody. Přeměna nevykonaného peněžitého trestu by se pak měla řídit pevně daným přepočtem, určeným poměrem. Každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě by se mohla přepočítat např. na dva dny odnětí svobody. Pro zjednodušení výkonu peněžitého trestu se dále navrhuje zrušení možnosti přeměny nevykonaného peněžitého trestu v trest domácího vězení nebo obecně prospěšných prací. 
– K § 89 odst. 1; § 91 a § 92 trestního řádu se navrhuje zavedení výslovné povinnosti zjišťovat osobní, majetkové, rodinné a jiné poměry pachatele v dokazování při trestním stíhání, zejména při výslechu obviněného.
– § 343 trestního řádu by nově stanovil přednost vymáhání peněžitého trestu před rozhodnutím o jeho přeměně v trest odnětí svobody a vymáhání tohoto trestu celními úřady, které jsou obecně pověřeny správou daní a jiných peněžitých plnění. Vymáhání peněžitých trestů představuje pro soudy nadměrnou administrativní zátěž, která se odráží v počtu ukládaných peněžitých trestů.


Předseda NS také uvedl, že negativum v otázce udílení peněžitých trestů je tzv. multiplikační efekt alternativních trestů, kdy za více „menších“ trestů přijde nepodmíněný trest. „Alternativní tresty se mají ukládat, aby měly výchovný efekt,“ dodal. U majetkových trestních činů se musí uvažovat primárně o peněžitém trestu a soud musí mít přehled o majetkových poměrech už z přípravného řízení. 

Propagace odklonů

V minulých letech byl také problém s tím, že různé soudy a státní zástupci v různých krajích přistupovaly k udílení peněžitých trestů diametrálně odlišně. I na tom je podle Šámala a Zemana třeba pracovat . „Na druhou stranu, nesoutěžíme o modrou stuhu,“ glosoval to Zeman s tím, že každý zástupce justice přistupuje k možnostem udělení trestu individuálně. I na soudech, kde bylo dříve uloženo minimum finančních trestů, se podle statistik ministerstva spravedlnosti situace zlepšila.

Obě instituce nyní na seminářích také začaly s propagací tzv. odklonů, při kterých se trestní řízení vyřeší alternativním způsobem a většinou se díky tomu předejde projednávání případu před soudem. Mezi odklony patří například podmíněné zastavení stíhání, narovnání, trestní příkaz či dohoda o vině a trestu. Při splnění specifických podmínek je na úvaze soudu, zda k některému z těchto postupů přistoupí. Zásadní jsou pro to okolnosti trestného činu i zájmy případných poškozených. Pavel Zeman by chtěl možnost dohody o vině a trestu rozšířit i na všechny zločiny.

(epa)

MPSV vypsalo II. kolo výběrového řízení na náměstka pro ekonomiku a IT

Státní tajemník na ministerstvu práce a sociálních věcí Jiří Biskup vypsal II. kolo výběrového řízení na služební místo náměstka pro řízení sekce ekonomické a ICT. V prvním kole se na tuto pozici nikdo nepřihlásil. Přihlášky se mohou podávat do 5. února.

Poslanci KSČM opět navrhli rozšířit účinnou lítost u korupce

Zástupci KSČM na tiskové konferenci Foto: KSČM

Poslanci KSČM opět navrhli rozšířit účinnou lítost u korupce. Mohla by se podle jejich novely trestního řádu vztahovat i na člověka, jenž už požadovaný úplatek poskytl a hned potom to oznámil policii. Nyní se tato účinná lítost vztahuje pouze na případy, v nichž lidé požadovaný úplatek pouze slíbí a uvědomí o tom policisty.

Úprava by podle předkladatelů Zdeňka Ondráčka a Stanislava Grospiče měla motivovat účastníky korupčních případu k jejich oznamování. Případů, kdy jsou lidé požádáni o úplatek a v časovém presu jej poskytnout, podle nich „není málo“. „O těchto trestných činech se orgány činné v trestním řízení vůbec nedozví a korupční trestná činnost tím zůstává nepotrestána,“ napsali autoři v důvodové zprávě. Stíhání totiž hrozí oběma stranám korupčního jednání.

Stejné ustanovení navrhovala v minulém volebním období v novele trestního řádu vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Sněmovna je z předlohy navzdory nesouhlasu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) vypustila. Poslanci vyslyšeli argumentaci tehdejšího předsedy ústavně-právního výboru a nynějšího Pelikánova náměstka Jeronýma Tejce (dříve ČSSD), podle které by novinka by zhoršila důkazní situaci. Lidé, pokud jsou žádáni o úplatek, by měli požadavek odmítnout, nebo úplatek slíbit a uvědomit policii, aby mohla předání zdokumentovat, tvrdil.

Vládní novela po sněmovních úpravách tehdy dala policii jen pravomoc dočasně odložit trestní stíhání člověka, pokud požadovaný úplatek slíbil a zároveň to bez zbytečného odkladu nahlásil. Komunističtí poslanci následně navrhli rozšíření této formy účinné lítosti podle původního záměru kabinetu, Sněmovna však předlohu do loňských voleb neprojednala.

Nyní přišla KSČM s novelou znovu. Předpokládá také, že státní zástupce bude moci rozhodnutí policie o dočasném odkladu trestního stíhání zrušit například v případě, že oznamovatel korupce nebude při vyšetřování spolupracovat. Pokud naopak tento závazek dodrží, žalobce bude moci rozhodnout o tom, že stíhán nebude.

Předlohu nejprve posoudí vláda. Rozhodovat o ní budou zákonodárci.

(čtk)

Dokument: Zeman ve středu jmenuje nové soudce

Prezident Miloš Zeman jmenuje nové soudce Archivní foto: Pražský hrad

Prezident Miloš Zeman ve středu odpoledne na Pražském hradě jmenuje na návrh vlády soudce obecných soudů. Hrad to dnes oznámil v tiskové zprávě. V pondělí Zeman jmenoval 12 rektorů veřejných vysokých škol a univerzit, jmenování se ale proti dřívějším zvyklostem konalo bez slavnostního ceremoniálu na Pražském hradě. S rektory má hlava státu dlouhodobě napjaté vztahy.

Vláda navrhla jmenování 25 nových soudců a soudkyň na počátku ledna. Měli by částečně nahradit soudce, kteří končí svou profesní dráhu, a částečně posílit ty soudy, kde je to nejvíc potřeba kvůli vyrovnání rychlosti řízení.

Jmenný seznam soudců najdete zde.

Mezi kandidáty je 13 žen a 12 mužů. Šest nových soudců by mělo působit v obvodu Krajského soudu v Brně. Pět soudců přibude pod Městský soud v Praze, čtyři zamíří do obvodu pražského krajského soudu. Po třech soudcích posílí obvody královéhradeckého a plzeňského soudu, dva soudci přibudou pod Krajský soud v Ostravě a jeden pod budějovický krajský soud. Poslední kandidát zamíří podle návrhu k Nejvyššímu správnímu soudu.

Zeman jmenoval nové soudce naposledy loni v září. Osmadvacítku nováčků tehdy varoval před braním úplatků. Rozhodnutí prezidenta o jmenování soudců vyžaduje podle ústavy spolupodpis premiéra, a proto musí seznam navržených kandidátů vždy schválit vláda.

(čtk, epa)

Češi unesení v Libanonu nemají nárok na odškodné 40 milionů korun

Češi unesení v Libanonu nemají nárok na odškodné 40 milionů korun. Obvodní soud pro Prahu 1 dnes zamítl žalobu, v níž tvrdili, že stát v jejich případu selhal a mohl únosu zabránit. Soudkyně Edita Votočková uvedla, že v jejich případu neshledala žádné pochybení státních orgánů. Celé jednání trvalo zhruba půl hodiny. Rozsudek není pravomocný, lze se proti němu odvolat.

Žalobu k soudu podali čtyři z pěti unesených Čechů – advokát Jan Švarc, překladatel Adam Homsi a novináři Miroslav Dobeš a Pavel Kofroň, kteří v Libanonu zmizeli v roce 2015. V zajetí byli 199 dní.

Žalobu podali poté, co neuspěli u ministerstev financí, spravedlnosti, vnitra a obrany s žádostí o odškodnění.

V minulosti muži uvedli, že civilní rozvědka měla informaci, že se plánuje odveta za zatčení libanonského agenta Alího Fajáda, o jehož vydání požádaly Česko Spojené státy. V den jejich návratu do vlasti byl z české vazby Fajád propuštěn. Tehdejší ministr obrany Martin Stropnický (ANO) krátce poté médiím potvrdil, že podmínkou propuštění pěti unesených bylo to, aby Česko Fajáda nevydalo do USA. Státy chtěly Fajáda získat kvůli podezření, že spolupracoval s teroristy. Rozhodnutí nevydat Fajáda ostře kritizovalo americké velvyslanectví v Praze. Později se také objevila informace, že Fajáda ve vězení navštívil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Ve vězení s ním byl i jeho bratr arabista Petr, který výměnu vyjednal.

Únos Čechů prověřovala také tuzemská policie, která případ odložila. Švarc ale míní, že nemohla na nic přijít, protože narazila na zeď mlčení. Odškodnění po státu z unesených nepožaduje jen vojenský zpravodajec Martin Psík. O roli agenta se spekulovalo v souvislosti s tím, že měl získat informace o jiném Čechovi, jenž byl unesen v Libyi.

(čtk)

Vláda rozhodne, zda je pro výjezd cizinců nebo jejich ponechání na území bez soudního přezkumu

Detenční zařízení Bělá Jezová Ilustrační foto: SUZ

O tom, zda vstoupí do řízení o ústavní stížnosti senátorů proti cizineckému a azylovému zákonu, bude muset ve středu rozhodnout vláda. Ústavní stížnost podalo sedmnáct senátorů proti ustanovení, že po propuštění cizince ze zajištění automaticky končí rozhodování soudu bez možnosti přezkumu. Zatímco ministerstvo vnitra za zněním zákona stojí, Pelikánovo ministerstvo spravedlnosti by ho chtělo změnit.

V současnosti po propuštění z detence nebo po vpuštění nebo nevpuštění na území nemůže  cizinec žádající azyl nebo pobyt požádat o soudní přezkum. Dotyční se ocitnou v právním vakuu. Právo je upřeno cizinci a rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu omezena.

Dotaz, zda vláda vstoupí do řízení o ústavní stížnosti, předložil vládě ústavní soudce zpravodaj Ludvík David. Pokud vláda vydá se vstupem do řízení souhlas, musí do dalších třiceti dní poskytnout Ústavnímu soudu stanovisko.
Z vládního materiálu vyplývá, že ministerstvo vnitra na znění cizineckého a azylového zákona, jak ho schválila předešlá sněmovna trvá a navrhuje ústavní stížnost zamítnout, zatímco ministerstvo spravedlnosti chce, aby ji Ústavní soud projednal. Materiál proto připravil dvě verze usnesení vlády, jednu zamítací a druhou souhlasnou.

Předmětná ustanovení byla do zákona o pobytu cizinců a do azylového zákona vložena poslaneckou sněmovnou v minulém volebním období na návrh poslance Václava Klučky (ČSSD). Poslanec v rámci projednávání novel obou zákonů předložil řadu pozměňovacích návrhů, které byly přijaty. Podle jeho slov na nich pracoval spolu s ministerstvem vnitra.

Dalším napadeným ustanovením schváleného zákona je otázka zastavení řízení s cizincem – rodinným příslušníkem občana ČR, který podal žádost o přechodný nebo trvalý pobyt v době, kdy nebyl oprávněn k pobytu na území nebo v době platnosti výjezdního příkazu.

Nejvyšší správní soud  položil SDEU předběžnou otázku

Ustanovení obou zákonů cizineckého i azylového říkají, že pokud je cizinci nebo žadateli o mezinárodní ochranu povolen vstup na území nebo je propuštěn ze zajištění před vydáním rozhodnutí soudu o nevpuštění na území nebo o prodloužení zajištění, soud v případě tohoto cizince nebo žadatele o mezinárodní ochranu automaticky končí tím že se řízení zastavuje.

Jenže ukončit pobyt cizince nebo žadatele o azyl v zajišťovacím zařízení lze podle zákona jen propuštěním cizince  po uplynutí nařízené doby zajištění nebo jednoduše tím, že cizinec uprchne, ale také rozhodnutím o deportaci včetně deportace podle dublinského systému nebo podle jiného právního titulu.
Zastavení řízení by znamenalo, že právo na přezkum nemá ani předmětný cizinec, ale ani stát: „Napadená usnesení nejsou v souladu ani s ohledem na řízení o kasační  stížnosti, tedy že paušální povinnost Nejvyššího správního soudu zastavovat řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů přezkoumávajícím rozhodnutí o omezení osobní svobody cizinců je v rozporu s právem EU,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu. Nejvyšší správní soud se proto obrátil na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou.

Ze zákona není zjevné, o které cizince jde

Jak se uvádí ve stížnosti sedmnácti senátorů, z návrhu poslance Klučky nevyplývá, kterých cizinců se má ustanovení vlastně týkat. Navrhovatelé to nedokázali dohledat ani v odůvodnění Klučkova návrhu.
Podle nynější úpravy se ustanovení týká i rodinných příslušníků českých občanů – cizinců žijících na území ČR, kteří podali žádost o přechodný nebo trvalý pobyt stejně jako těch, kteří nejsou oprávněni k pobytu na území nebo jim byl vydán výjezdní příkaz. „Je třeba uzavřít, že napadené ustanovení §169 odst. 1, písm.j zákona o pobytu cizinců je pro svou nejasnost zřejmě neaplikovatelné,“ uvádí předkladatelé stížnosti.

Pozměňovací návrh poslance Klučky je koncipován tak, že se stejnou měrou týká cizinců ze zemí EU i ze třetích zemí, tedy z Afriky, Asie nebo Ruska či Vietnamu. To je v rozporu s právem EU a s principem volného pohybu osob.
Podle Soudního dvora EU platí, že samotný neoprávněný vstup nebo neoprávněný pobyt nejsou dostatečným důvodem pro omezení volného pobytu občana EU nebo jeho rodinného příslušníka, vysvětlují navrhovatelé v ústavní stížnosti. „Tato neslučitelnost s právem EU je ostatně zřejmě důvodem, proč se napadené ustanovení vztahuje pouze na rodinné příslušníky občanů ČR, nikoli na rodinné příslušníky jiných států EU,“ uvádějí navrhovatelé v rámci ústavní stížnosti.

Podle poslance dochází k přezkumu komisí

Klučka k návrhu v minulém volebním období uvedl, že mu jde zejména o bezpečnost České republiky a odlehčení státní správy tím, že se nebude rozhodovat meritorně – například když cizinec nespolupracuje.
Podle jeho slov nemusí rozhodovat dvě soudní instance v přezkumech proto, že ve skutečnosti už nyní dochází k dvoj instančnímu přezkumu v rámci rozhodnutí ministerstva vnitra: Jednotlivá rozhodnutí ministerstva vnitra jsou přezkoumávána  nezávislou komisí pro pobyt cizinců.

Podle dalších slov poslance Klučky předmětná opatření navrhl k zamezení zneužívání azylového zákona ze strany ekonomických přistěhovalců a považuje je stále za mírná. Podle něho má stát z důvodů zajištění bezpečnosti právo na předmětná opatření, jak byla poslaneckou sněmovnou do zákonu nakonec prohlasována.

Irena Válová

Janouškův stav posoudí olomoucký ústav, čas má do konce února

Roman Janoušek před soudem Archivní foto: Mediafax

Zdravotní stav odsouzeného lobbisty Romana Janouška, který žádá o upuštění od zbytku trestu odnětí svobody, posoudí znalecký ústav Fakultní nemocnice v Olomouci. Posudek musí odevzdat do konce února. Dnes to uvedla Markéta Puci, mluvčí pražského městského soudu, jenž se Janouškovou žádostí zabývá.

„V případu byl přibrán znalecký ústav Fakultní nemocnice v Olomouci. Posudek má být odevzdán do konce února,“ řekla Puci.

Janoušek v roce 2012 úmyslně srazil autem ženu v pražských Nuslích. Původně čelil obžalobě z pokusu o vraždu, nakonec dostal 4,5 roku za ublížení na zdraví a řízení pod vlivem návykové látky. Trest nastoupil v listopadu 2014. V brněnské věznici zůstal do března 2016, poté měl trest opakovaně přerušený ze zdravotních důvodů.

Brněnský krajský soud loni v listopadu zamítl Janouškovu další žádost o přerušení trestu. Zároveň ale uvedl, že zdravotní prognóza nepředpokládá zlepšení a Janoušek by měl situaci řešit žádostí o upuštění od zbytku trestu.

Lobbista se v určeném termínu do věznice nevrátil. Jeho advokát podal v Praze žádost o upuštění od zbytku trestu, pražský soud ale celý spis následně zaslal do Brna. Brno trvalo na tom, že o žádosti by měl rozhodnout ten soud, který Janouškův případ řešil jako první, tedy Městský soud v Praze. Nejvyšší soud mu dal za pravdu.

(čtk)