Japonská farmaceutická skupina Takeda se rozhodla pro akvizici biofarmaceutické společnosti Maverick Therapeutics, se kterou před skoro čtyřmi lety zahájila spolupráci. Obdobný krok udělal americký Amgen, který do svého portfolia získá biotechnologickou společnost Five Prime Therapeutics.
Takeda za Maverick Therapeutics zaplatí až 525 milionů dolarů (přibližně 11,5 miliardy korun) v podobě licenčních poplatků za užití získaných léků. S odkazem na prohlášení Takedy to uvedl portál Fiercebiotech.com. Takeda tak využila opce, která byla součástí dohody o vzájemné spolupráci uzavřené v roce 2017. Tehdy japonská farmaceutická skupina do společného podniku investovala už 125 milionů dolarů (asi 2,7 miliardy korun).
Japonská farmaceutická skupina Takeda nákupem Mavericku získá jeho výzkumnou platformu COBRA a v jejím rámci několik nadějných kandidátů na léky, pomocí nichž by mohlo být možné léčit tumory. Jde o přípravky, které zatím nesou označení MVC-101 (respektive TAK-186) a MVC-280 (TAK-280). U přípravku TAK-186 začala drhá fáze klinických studií. V případě přípravku TAK-280 Takeda očekává, že by klinické testování mohlo začít na přelomu letošního a příštího roku. COBRA cílí na pevné tumory Maverick a Takeda uvedly, že akvizice by mohla být dokončena ve druhém čtvrtletí tohoto roku. Všichni zaměstnanci společnosti Maverick přejdou pod oddělení výzkumu vývoje společnosti Takeda. „Spolupráce má zásadní význam…
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU. Přístupný je pro předplatitele.
Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit
Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Vlády mluví o zavedení covid pasů kvůli prodělanému očkování
Foto: Pixabay
Pacienti nebo klienti domovů důchodců a ústavů, kteří nejsou schopni vyhodnotit informace a dát kvalifikovaný souhlas s očkováním, se rozhodují spolu s opatrovníkem nebo podporou. Když má na očkování každý jiný názor, rozhodne soud. Opatrovník nesmí očkování bránit, nově nejedná za, ale v souladu s vůlí klienta. Zrovna tak nemůže pacient očkování vymáhat proti názoru zdravotnického zařízení. Návrh k soudu může podat klient, opatrovník i zařízení.
Nesmírně složitou matérii udělování kvalifikovaného souhlasu ze strany lidí bezmocných, závislých a se ztrátou schopnosti chápat a vyhodnocovat informace o očkování proti Covid-19 z důvodů nemoci nebo postižení zpracovala do manuálu zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. Materiál má charakter doporučení.
Neinformovat lez jen ty, kteří vůbec nevnímají
Zdravotnické nebo sociální zařízení musí především podat svému pacientovi nebo klientovi a jeho blízkým srozumitelnou formou informace. Také osoby v zařízení pro vážně nemocné a umírající lidi jako jsou například hospice nebo lidé v domovech důchodců a v ústavech pro nemocné Alzheimerovou demencí mají právo být informovány, a to bez ohledu na rozsah postižení, nemoci nebo dokonce omezení svéprávnosti. I tyto osoby by měly dávat kvalifikovaný souhlas s očkováním, vyplývá z materiálu.
Dále by měla zařízení umožnit přítomnost osob blízkých nebo opatrovníků přímo u očkování. Takové právo mají výslovně nezletilí a osoby nesvéprávné.
„Výjimku z povinnosti informovat pacienta představuje pouze situace, kdy tento není schopen informace žádným způsobem (tedy ani s potřebnou podporou) vnímat,“ stojí v rukojeti pro ústavy, domovy a nemocnice. „Pokud klient nemá žádného zástupce, ale fakticky není schopen porozumět informacím a udělit souhlas, musí být informovány osoby, které za něj budou rozhodovat. Takovou osobou může být i jeho podpůrce.“
Podpůrce je podle definice v úvodu materiálu „Osoba, poskytující podporu člověku na základě soudem schválené smlouvy o nápomoci, ve smyslu § 45 a násl. občanského zákoníku“. Podpůrce člověka nezastupuje při právním jednání.
„Každý pacient má také právo požádat, aby mu bylo vysvětlení podáno písemně. S ohledem na zranitelnost klientů ústavních sociálních a zdravotních služeb a na množství rozporuplných informací, které se objevují ve veřejném prostoru, doporučujeme, aby byli poskytovatelé očkování připraveni na tuto variantu,“ doporučuje zástupkyně ombudsmana.
Mnoho lidí v ústavech bude nesvéprávných
Písemnou formu samotného souhlasu s očkováním proti Covid-19 zákon neukládá: „Písemnou formu souhlasu vyžaduje zákon pouze u hospitalizace a některých závažných zásahů, mezi něž očkování nespadá,“ stojí v materiálu.
Jenže podle materiálu je to u očkování osob neschopných vlastní úvahy, jiné: „V případě poskytování očkování u klientů, jejichž schopnost porozumět informacím a vyhodnotit je, případně vyjádřit svůj názor na očkování, může být narušena, doporučujeme, aby poskytovatel zdravotních služeb požadoval právě písemnou formu,“ stojí doslova v doporučení institucím. Poskytovatel si také musí zajistit, že souhlas dává správná osoba.
Za mnoho lidí pak podle rukojeti bude muset o očkování rozhodnout jejich opatrovník: „Je pravděpodobné, že mnoho klientů ústavních zařízení bude omezeno ve svéprávnosti v oblasti poskytování zdravotních služeb. I když některé zdravotní služby mohou spadat do oblasti .běžných záležitostí každodenního života´ (například preventivní prohlídky), máme za to, že očkování takovou běžnou záležitostí není. Zpravidla by měl tedy v této oblasti za klienty rozhodovat opatrovník,“ vysvětluje se v návodu.
I částečně nesvéprávný může souhlasit s očkováním
V tomto okamžiku se projeví změna právní úpravy a nová koncepce opatrovnictví. Nově je lidem bez ohledu na jejich stav ponechávána autonomie. Opatrovník nově nerozhoduje za opatrovance, nýbrž spolu s ním. „Opatrovník již nerozhoduje sám dle nejlepšího zájmu klienta, ale spolu s ním, resp. v souladu s jeho vůlí,“ upozorňuje na nový zákonný přístup k nesvéprávným zástupkyně ombudsmana.
„Za druhé, i klient s omezenou svéprávností může udělit platný souhlas bez přítomnosti opatrovníka, a to v případě, kdy je zřejmé, že plně porozuměl podané informaci a že si uvědomuje následek svého rozhodnutí,“ uvádí se doslova v návodu s tím, že „bezpečnější“ je pro provozovatele zařízení získat souhlas obou. „Nakonec, ačkoliv může být v době očkování klient neschopen vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas, poskytovatel by měl také zkoumat, zda v tomto smyslu neučinil dříve vyslovené přání a případně dle něj postupovat,“ dodává zástupkyně ombudsmana.
Ombudsman Stanislav Křeček se svou zástupkyní Monikou Šimůnkovou Foto: Veřejný ochránce práv
Kdy rozhoduje soud
Pokud se názor na očkování mezi opatrovníkem a opatrovanou osobou rozchází, rozhodne soud. „V případě, že klient s očkováním souhlasí, avšak nesouhlasí jeho opatrovník, bude muset rozhodnout soud,“ stojí v rukojeti s tím, že soud rozhodne i v případě, kdy klient souhlasí, ale ústav nebo domov není přesvědčen o tom, že souhlas je kvalifikovaný a opatrovník je současně nečinný.
„Návrh na zahájení řízení může podat sám klient, jeho opatrovník, ale také poskytovatel zdravotních či sociálních služeb. Pokud opatrovník bezdůvodně brání provedení očkování, soud může také zvážit, zda neporušuje svou povinnost dbát o zdraví opatrovance a chránit jeho práva, a případně rozhodnout o jeho změně,“ stojí v materiálu.
Těm, co se neumí rozhodnout, stanoví soud opatrovníka
Existuje ještě další varianta, totiž že klient domova důchodců nebo pacient léčebny je svéprávný, ale zjevně se neodkáže rozhodnout. „Pokud je klient svéprávný a nemá zástupce v oblasti zdravotních služeb, avšak je zřejmé, že není schopen vyhodnotit informace o očkování a poskytnout informovaný souhlas, měl by poskytovatel pobytových sociálních služeb či dlouhodobé zdravotní péče informovat blízké osoby klienta,“ uvádí se v návodu.
„V případě, že klient nemá žádnou blízkou osobu, měl by klient s podporou poskytovatele, případně poskytovatel sám, podat návrh soudu na ustanovení opatrovníka pro poskytnutí souhlasu s očkováním,“ vysvětluje postup příručka pro ústavy a léčebny.
Nátlak, sankce a vyloučení jsou nepřípustné
„S ohledem na povinnost chránit práva klientů musí poskytovatel pobytové sociální služby nebo dlouhodobé zdravotní péče také respektovat informované rozhodnutí klienta očkování se nepodrobit. Není přípustné, aby poskytovatel na něj jakkoliv naléhal, uplatňoval vůči němu sankce nebo by dokonce rozhodl o vyloučení ze služby z důvodu odmítání očkování,“ varuje zástupkyně ombudsmana v doporučení.
Rozsáhlá rukojeť byla zpracována na základě podnětů osob blízkých, opatrovníků i samotných poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb v souvislosti s očkováním proti Covid-19: „V souvislosti s první vlnou očkování klientů pobytových sociálních služeb jsem dostala několik dotazů a podnětů ze strany poskytovatelů sociálních služeb, veřejných opatrovníků či blízkých osob klientů týkající se jejich povinností vůči klientům nebo možností postupu v situaci, kdy klienti nejsou sami schopni dát souhlas, ale nemají opatrovníka či jiného zástupce,“ vysvětluje v úvodu materiálu Monika Šimůnková
Šéf Exekutorské komory Jan Mlynarčík Foto: Exekutorská komora ČR
Projednávané změny v exekucích sníží podle Exekutorské komory vymahatelnost práva. Vláda by měla předlohu ze Sněmovny stáhnout, nebo by ji měla dolní komora zamítnout. Poslanci podle prezidenta Exekutorské komory Jana Mlynarčíka podali mnoho pozměňovacích návrhů, které často nejsou v souladu a bylo by lepší připravit zcela nový exekuční řád. Mlynarčík také upozorňuje na to, že lidé si na činnost komory stěžují kontrolním orgánům minimálně.
Chystáte se kandidovat do předsednictva Exekutorské komory a rád byste se stal jejím prezidentem. Jaké priority byste chtěl prosazovat? Chtěl jsem to sice oznámit nejprve svým kolegům ve stavu, ale ano, rozhodl jsem se do prezidia kandidovat znovu. Rád bych pokračoval v dosavadní práci, stále vidím nové výzvy a nové cíle, to je pro mne ten hlavní důvod. Nezáleží mi na tom, v jaké funkci budu, to není podstatné. Nejpalčivějším problémem, s nímž se nové vedení bude muset vypořádat je modernizace exekučního řádu a další elektronizace. Rád bych, abychom o tom přesvědčili i politiky a společně s nimi vše připravili a dotáhli ke schválení.
Projednávané změny v exekucích sníží podle Exekutorské komory vymahatelnost práva. Vláda by měla předlohu ze Sněmovny stáhnout, nebo by ji měla dolní komora zamítnout. Jaké jsou hlavní důvody vašeho apelu? Hlavním důvodem je to, že chybí pořádný základ – exekuční řád hodný 21. století. Ten současný je vystavěn na chatrných základech, jde spíš o jakousi osnovu, která ve většině klíčových oblastí odkazuje na občanský soudní řád, konkrétně na části, které vznikly už v roce 1963! To, myslím, mluví za vše. Zákonodárci se nedostatky snažili řešit novelami, a výsledkem je skutečnost, že za uplynulých 20 let došlo k více než pěti desítkám úprav a novel! Ty s sebou ale většinou přináší celou řadu nových problémů, prostě proto, že nebyly zpracovány do celého komplexu exekuční práva. Aktuálně projednávaná novela, může být tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve vymahatelnosti práva. Dlužno dodat, že velká část návrhů, a týká se to i těch, jež jsou nyní projednávány v Poslanecké sněmovně, nebyla s Exekutorskou komorou ČR vůbec konzultována, což se projevuje na jejich kvalitě. A některé návrhy pak lze považovat za čirý populismus. Nikdo nezkoumal ekonomické dopady, přestože některé pozměňovací návrhy se budou dotýkat státního rozpočtu.
Trnem v oku vám je další omezování mobiliárních exekucí. Ty jsou ale často terčem největší kritiky ze strany povinných. Opravím vás, mobiliární exekuce jsou v hledáčku médií a neziskových organizací a ty je kritizují. Je to logické, neboť vyvolávají řadu emocí. Pokud ale odhlédneme od emocí a budeme pracovat s fakty a daty, ukáže se, že skutečnost je jiná. V průběhu roku 2019 probíhalo přibližně 4 476 069 exekucí, Exekutorské komoře ČR bylo doručeno 2 788 stížností, důvodných bylo pouze 56. Stejná statistika pak ukazuje, že nejčastěji si lidé stěžují na obtížnou dostupnost komunikace se soudním exekutorem nikoli na mobiliární exekuce. Na tom Komora bude muset do budoucna s ministerstvem spravedlnosti zapracovat – jak zajistit efektivní dálkovou komunikaci pro 21. století. Pokud se podíváme detailně na mobiliární exekuce, uvidíme, že jejich počet je v řádech desetitisíců za rok, ani zdaleka tedy nejde o takovou masu, jak to právě na základě medializace vypadá. Je to logické, neboť k mobiliární exekuci přistupují soudní exekutoři zpravidla až ve chvíli, kdy se ostatní, méně invazivní způsoby provedení exekuce jako srážky ze mzdy nebo přikázání pohledávky z účtu, ukážou neúčinnými. Navíc mobiliární exekuce podléhají velmi přísným pravidlům. Jsou u nich povinné kamerové záznamy, právě proto, aby se předešlo potenciálním sporům. Na základě těchto záznamů pak mohou dohledové orgány spolehlivě uzavřít všechny stížnosti na práci vykonavatelů v terénu.
Jan Mlynarčík Foto: Exekutorská komora ČR
Jak často kontrola zjistí pochybení? Ve většině případů je vše zcela v pořádku. Pokud skutečně dojde k pochybení, jde opravdu individuální excesy jednotlivců, které dohledové orgány důsledně řeší. Ty nemá smysl nijak zapírat, že excesy jsou a vždy budou, jako všude, kde je lidský faktor. Člověk je tvor chybující, soudního exekutora nevyjímaje. Z toho všeho je ale zcela zřejmé, že jde o uměle vytvářený problém. Jistě, že mobiliární exekuce je nepříjemná pro všechny zainteresované. Vykonavatel musí vstoupit do míst, kde dlužník bydlí, tomu to není příjemné, a často se dostaví spousta emocí. Ale jak jsem uvedl, skutečný počet stížností je malý a počet těch oprávněných se pohybuje pouze v řádu jednotek. Rád bych ještě dodal, že teprve při mobiliární exekuci se soudnímu exekutorovi kolikrát podaří konečně zkontaktovat dlužníka a domluvit se s ním třeba na splátkovém kalendáři.
Vládní novela mimo jiné předpokládá, že věřitelé by hradili zálohu na náklady vymáhání dluhu. Co by to v praxi znamenalo pro exekutory? Věřitelé by neměli zahajovali marné exekuce, na tom se určitě všichni shodneme. Vámi zmíněný návrh se snaží o regulaci cestou záloh. Jde ale o to výši záloh vybalancovat. Pokud budou příliš nízké, nic se nezmění. Pokud budou příliš vysoké, reálně hrozí, že se vymáhání pohledávek přesune do neregulované oblasti, tedy mezi vymahače nebo inkasní agentury, což by nás mohlo vrátit do dob, kdy v podstatě neexistovala vymahatelnost práva.
Předloha zavádí tříletou lhůtu, po jejímž uplynutí by exekutor musel zastavit bezvýslednou exekuci i bez návrhu a souhlasu věřitele. Je ta doba dostatečně dlouhá? Tato lhůta je naprosto nedostatečná, což dokumentují i data. Z posledních statistik vyplývá, že průměrná doba vymáhání prostřednictvím soudních exekutorů je 5 a více let. V praxi se setkáváme s případy, že dlužník splácí své exekuce postupně. Nechce jít do oddlužení, protože se mu to nevyplatí. Pak se stane, že teprve po několika letech se začne vymáhat, splácet pohledávka, kterou exekutor vedl více než 5 let. Předloha rovněž nebere v úvahu snahy dlužníků exekuci zastavit, kdy o každém návrhu musí rozhodnout soud. Po tuto dobu nemůže být exekuce prováděna, ale čas běží.
O založení takzvaného chráněného účtu budou moci dlužníci v exekuci žádat asi od července. Skupina poslanců navrhla tříměsíční odklad zavedení tohoto institutu, aby se banky mohly dostatečně připravit. Zvláštní bankovní účet by měl zabránit případné neoprávněné exekuci nezabavitelných peněz. Pomůže chráněný účet dlužníkům? Chráněný účet je určitě pozitivní změnou. Současný stav byl dlouhodobě neudržitelný. Přijatá verze chráněného účtu sice nebude pro všechny typy dlužníků, ale pro běžného dlužníka v exekuci to bude dobrý nástroj. Nyní bychom se měli soustředit na to, aby se stal řešením pro co nejširší okruh dlužníků. Bude potřeba nastavit procesy tak, aby zřízení a vedení účtu bylo co nejjednodušší. Z našeho odborného pohledu je přijatá právní úprava poměrně komplikovaná. Nejsou v ní dostatečně řešeny situace, kdy má povinný více účtů ve více bankách, anebo stav, kdy je proti povinnému vedeno více exekucí u více exekučních orgánů. Teprve čas ukáže, jak chráněný účet osvědčí. To ale bude možné nejdříve v polovině příštího roku.
Nová pravidla pro dětské dluhy se budou podle schválených úprav vztahovat na lidi do 21 let věku, čili na širší okruh, než předpokládal původní návrh. Omezení se měla podle vládní verze přechodných ustanovení týkat zpětně všech do 18 let věku. Nakolik to zasáhne do práv věřitelů? To je trochu složitější. Aktuálně je předčasné detailně změny hodnotit, jelikož novela ještě neprošla Senátem. Schválené změny Exekutorská komora ČR podporuje od počátku. Dětské exekuce až na extrémní případy typu, např. „podnikajících“ nezletilců, skutečně do moderní společnosti nepatří. Bohužel exekutorům nic jiného nezbývalo než tato řízení vést, byť o to skutečně nestáli a nestojí. Zákony ani soudy dětské dlužníky, jejich věřitele ani exekutory v tomto případě moc nepodržely.
Z retroaktivního působení nových předpisů i na osoby čerstvě zletilé, které mohou ale nemusí mít dluhy z doby nezletilosti, principiálně radost mít nemohu. Chápu plně, že i těmto mladým lidem by stát měl pomoct. Měl by to ale udělat jiným způsobem.
Jak exekutory ovlivnila pandemie koronaviru? Dvakrát platilo moratorium mobiliární exekuce a exekuce nemovitých věcí. Oba nástroje jsou součástí naší práce, takže šlo o citelné zásahy. Pokud chtěl stát chránit zadlužené občany před dopadem pandemie tímto způsobem, pak se to mělo promítnout všude, nikoli pouze u exekucích vedených soudními exekutory. Vždyť exekuce vedené státem probíhaly bez jakýchkoli omezení. Stejně tak po celou dobu nebyl regulován prodej movitých věcí v insolvenci.
Odborníci předpovídají, že nás čeká ekonomická krize a zvýší se počet exekucí. Jak to vnímáte? Letos očekáváme pokračování trendu z let minulých, tedy pokles počtu exekucí. Další vývoj bude záležet na situaci těch, kteří byli epidemií skutečně postiženi i na tom, jak bude vypadat vývoj nezaměstnanosti.
Hlavní líčení v případu soudce Elischera Foto: Eva Paseková
Nguyen Quoc Hung, který je hlavním podezřelým v případu soudce Vrchního soudu v Praze Ivana Elischera, byl dnes propuštěn z vazby. České justici to potvrdila jeho obhájkyně Lucie Kýčková s tím, že uplynula maximální tříletá lhůta vazby.
„Pan Hung byl dnes okolo poledne propuštěn z pankrácké věznice,“ sdělila České justici Kýčková. Stalo se tak bez jakýchkoliv záruk, tedy bez kauce, dohledu či zákazu vycestování. Právě kauce a další záruky byly Hungem a jeho rodinou – synem a dcerou – opakovaně nabízeny v žádostech o jeho propuštění z vazby. Senát soudkyně Městského soudu v Praze Veroniky Cukerové však vždy shledal důvody pro její trvání.
Rozhodování senátu Cukerové o vazbě Hunga podrobil kritice nadřízený VS v Olomouci, který dokonce pohrozil tím, že bude senátu rozhodování odebráno.
Státní zástupce v obžalobě tvrdí, že soudce Elischer od roku 2013 dlouhodobě vycházel vstříc požadavkům svého přítele Hunga, pro kterého v neveřejných rejstřících lustroval pachatele z řad Vietnamců. V několika případech pak podle obžaloby měl stíhaným Vietnamcům zmírnit za úplatek trest a v jedné kauze údajně naopak tresty zvýšil ze msty, protože obžalovaní nepřistoupili na nabídku jeho „služeb“.
Předseda KS v Plzni podal na svou místopředsedkyni dvě kárné žaloby Foto: Petr Dimun
Předseda Krajského soudu v Plzni (KS) Alexandr Krysl neuspěl ve čtvrtek u kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) s kárnou žalobou na místopředsedkyni KS Soňu Kacovskou. Krysl spatřoval její kárné provinění v tom, že nerezignovala na předsednictví senátu, ačkoliv funkci fakticky nevykonává.
Do funkce předsedkyně jednoho z odvolacích senátů jmenoval Kacovskou v září minulého roku ještě Kryslův předchůdce ve funkci Miloslav Sedláček. A to přesto, že se jmenováním Kacovské (která funkci místopředsedkyně KS vykonává od roku 2014, kdy vyhrála výběrové řízení) předsedkyní senátu vyslovila nesouhlas soudcovská rada plzeňského krajského soudu.
Jak vyplynulo z dokazování před kárným senátem, soudcovská rada nezpochybňovala odborné kvality Kacovské, ale aktuálně nebylo podle rady na tuto agendu dalšího předsedy senátu potřeba. A především, Kacovská by „předběhla“ zasloužilejší kolegy. S funkcí předsedy senátu se pojí mj. příplatek, který aktuálně činí přibližně 10 tis. Kč měsíčně. Ten ovšem Kacovská nepobírá, neboť jí příslušní příplatek za funkci místopředsedkyně.
Podle předsedy Krysla si převzala Kacovská jmenování předsedkyní senátu, ačkoliv si byla vědoma skutečnosti, že nemůže tuto funkci jako samosoudkyně na insolvenčním úseku vykonávat. A když byla na tuto skutečnost upozorněna a vyzvána k rezignaci, neučinila tak. Takové jednání je podle Krysla v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, který spojuje předsednictví senátu s organizováním jeho práce.
Krajský soud v Plzni vede Alexandr Krysl Foto: Tiskový odbor KS v Plzni
Ve svědecké výpovědi před kárným senátem bývalý předseda soudu Sedláček uvedl, že ho negativní stanovisko rady překvapilo. „Má praxi od roku 1994, je dobře hodnocena, má na starosti největší úsek krajského soudu, zvládala velké případy insolvencí, na nichž vázly stovky dalších věcí. Plně splňovala kvalifikaci pro jmenování a bylo to v rámci systemizace,“ vysvětlil své důvody Sedláček kárnému senátu. Doplnil, že nemohl předpokládat, jak se k tomu nový předseda postaví a pokud by to tušil, Kacovské by „pustil“ změnou rozvrhu práce alespoň částečný nápad, aby mohla funkci předsedkyně senátu vykonávat.
Válka na KS v Plzni?
V rámci své výpovědi se bývalý předseda Sedláček vyjádřil i kriticky na adresu svého nástupce. „Řekl jsem mu popravdě, že druhý kandidát mohl dát okresním soudům i krajskému soudu více, moje chyba. Zjistil jsem z rozhovoru s ním, že to úplně není v pořádku s kompetencemi pro převzetí soudu. Představy současného pana předsedy byly někdy, podle mne, i mimo zákon. Utvrdil jsem se na poslední poradě vedení v září, kdy jsem se ho zeptal, kdo budou noví místopředsedové. Odmítl mi toto sdělit, jen jsme se dozvěděli z novin, že vedení bude genderově vyvážené,“ uvedl Sedláček.
Napětí mezi bývalými kolegy z vedení soudu (současný předseda Krysl byl Sedláčkovým místopředsedou pro správní úsek) bylo zřejmé z odpovědí Sedláčka na otázky, které mu posléze Krysl pokládal. V jednu chvíli musel být předsedkyní kárného senátu Miluší Doškovou Sedláček upozorněn, že kárně žalovaným není Krysl. Situace pak vygradovala, když Krysl položil dotaz na to, proč podobně, jako Kacovská, byla předsedkyní senátu bez agendy jmenována i bývalá ústavní soudkyně Vlasta Formánková.
Bývalý předseda KS v Plzni Miloslav Sedláček Foto: Eva Paseková „Vrátil jsem jí některé výhody, které jste jí odebral, například parkovací místo. Řešil jsem, kam s ní, je to přeci jen bývalá ústavní soudkyně. Vyjádřila přání se věnovat konkrétní agendě jako předsedkyně senátu, jmenoval jsem jí proto jako bývalou ústavní soudkyni předsedkyní senátu, pak vyjádřila zájem věnovat se restitucím. Z funkce předsedkyně senátu na příslušném úseku jsem jí neodvolával,“ prohlásil Sedláček. Na dodatečný dotaz Krysla, proč ovšem neučinil příslušné změny v rozvrhu práce tak, aby bylo možné funkci předsedkyně senátu vykonávat, Sedláček uvedl, že ho o to měl sám Krysl žádat. Podle Sedláčka…
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU. Přístupný je pro předplatitele.
Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit
Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Memorandum o spolupráci ve sněmovních volbách 2021 podepsaly opoziční ODS, KDU-ČSL a TOP 09 koncem koňského října Foto: Občanská demokratická strana
Konzervativní přístup k Ústavě a k Listině základních práv a svobod nebo minimalizaci legislativních změn slibuje ve svém programu koalice SPOLU (Občanská demokratická strana, KDU-ČSL a TOP 09). Česká justice má program k dispozici. Tak, jako většina politických stran v minulých letech, slibuje SPOLU dokončení nového trestního a občanského soudního řádu. Chce také větší odpovědnost státních zástupců.
Autorem justiční části programu je současný předseda ústavně právního výboru Marek Benda (ODS). „S velkým respektem budeme přistupovat k případným změnám ústavních zákonů. Ústava musí být garancí demokratického vývoje naší země a garancí ochrany hodnot, na kterých stojí naše civilizace. Proto vnímáme jako důležité definování některých zásadních mantinelů pro jednání státu i občanů, jako je např. ústavní ochrana vody,“ vyzdvihuje nutnost chránit ústavu koalice. Názorovou pluralitu a právo na svobodu projevu považují její zástupci za základ demokratické společnosti. Omezování svobody projevu je podle autorů nutné bránit a to i v digitálním prostoru. Právě verbální trestné činy v prostředí sociálních sítí se v posledních letech velmi rozmáhají.
Minimalizace legislativních změn
V koncepci legislativní činnosti chce koalice prosazovat princip „méně je více“ a „kvalita je více než kvantita“. „Prosekáme právní džungli, zrušíme zbytečné zákony a úřady, prosadíme zásadu: za jednu novou povinnost zrušíme dvě stávající. Budeme klást důraz na jasnost a přehlednost legislativy. Ke každému právnímu předpisu budeme vyžadovat tabulku práv a povinností. Zavedeme pravidlo, že každý nový zákon a každá vyhláška musejí být po pěti letech vyhodnoceny z hlediska jejich praktických dopadů a případně zrušeny,“ uvádí se v programu. Právě za poslaneckým návrhem na zrušení starých, vyhaslých zákonů stála ODS v tomto volebním období. Posílíme centralizaci legislativní činnosti pro její lepší provázanost včetně přístupů k evropské normotvorbě. Vytvoříme přehledný a komplexní právní informační systém dostupný zdarma a on-line. Občané musejí mít možnost přehledně a rychle najít potřebné informace včetně vzorových podání.
Dokončení nových moderních procesních předpisů
Koalice by také chtěla dokončit odbornou debatu a předložit ke schválení nové moderní procesní předpisy – občanský soudní řád a trestní řád. Jde o ambiciózní plán. O práci na kodexech se snažilo již několik vlád, vše zatím ale skončilo pouze u obrysů či věcných záměrů. Po nových procesních pravidlech přitom roky volá odborná i laická veřejnost. „Cílem musí být zrychlení a zefektivnění řízení při zajištění práv jeho účastníků. I v oblasti nalézání práva musí platit, že soudní moc je v první řadě službou spravedlnosti a občanům,“ uvádí SPOLU.
V přípravném trestním řízení musí podle koalice odpovídat státní zástupce za zachovávání práv a principu presumpce neviny účastníků. Strany také chtějí prosadit zákon o hromadných žalobách – ty ale nemají sloužit jako prostředek k výdělku za jejich zastupování. Koalice by chtěla také více využívat alternativní tresty a snažit se vězně rychleji a lépe vracet do života.
Předseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Marek Benda Foto: Radek Čepelák
V programu SPOLU také najdeme slib na prosazení novely exekučního řádu a občanského soudního řádu s cílem nalézt vyvážené řešení respektující pomoc zodpovědným dlužníkům i práva věřitelů. Dluhy se podle SPOLU mají platit, ale nikdo se nemá stát doživotním nevolníkem jen pro neschopnost dostát svým závazkům. „Budeme se prioritně snažit vyřešit problematická exekuční řízení včetně těch nezákonných z let minulých a nastavit takový systém, který bude reálně funkční a bude garancí řešení jak sociálních problémů, tak i zajištěním dodržování principů vymahatelnosti práva. V rámci insolvencí budeme postupovat ve stejném duchu s respektem ke zvlášť zranitelným skupinám osob,“ uvádí se v kapitole Spravedlnost a právo.
Boj proti korupci
Koalice chce také provést revizi volebních zákonů a prosadit možnost volit korespondenčně.
Počet kontrol není podle zástupců koalice přímo úměrný jevům korupce. „Budeme se řídit principem 3P: prevence – průhlednost – postih,“ uvádí autoři programu. Pozornost musí být podle SPOLU směřována k potírání skutečné korupce, nesmí docházet k bezdůvodným pokusům o kriminalizaci obecních samospráv apod.
Chránit chce SPOLU také rodinu v rámci legislativního procesu. Po vzoru RIA chce proto zavést povinnost u všech vládních legislativních návrhů zpracování a předložení zprávy FIA (Family inspect assessment), tedy posouzení vlivu a dopadu legislativy na rodinu. „Rodina a její poslání zasahuje do všech politik. Hájit zájmy rodiny v rámci veškeré legislativy považujeme za jednu z našich priorit,“ stojí v programu.
Jdeme do toho SPOLU je volební koalice složena z bloku konzervativních opozičních stran: Občanská demokratická strana, KDU-ČSL a TOP 09. Koalice byla zpočátku nazývána jako Trojkoalice, od 9. prosince 2020 po oznámení spolupráce a představení je nazývána jako SPOLU, pod tímto názvem budou strany kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny.
I když většinu poskytovatelů zdravotní péče v současnosti naplno zaměstnává covid a současný těžký stav, čeká jejich zástupce v nadcházejících měsících úkol dohodnout se se zdravotními pojišťovnami na tom, jak budou vypadat úhrady v příštím roce. Situaci pochopitelně komplikuje obtížná předvídatelnost, kterou s sebou přinesla pandemie, jinak ovšem dohodovací řízení běží obdobně jako v minulých letech. Do dnešního dne přitom měly zdravotní pojišťovny dodat data analytické komisi, která je do 22. března předá poskytovatelům.
Dohodovací řízení o úhradách pro příští rok letos oficiálně odstartovalo 10. února. Na 24. března je pak naplánováno jednání analytické komise, na přelomu března a dubna proběhne přípravná fáze jednání pojišťoven s poskytovateli, 19. a 20. května bude následovat schvalovací fáze, načež dohodovací řízení završí závěrečná fáze připadající na 18. červen. Poslední červnový den by mělo proběhnout předání výsledků ministerstvu zdravotnictví. Dohodovacímu řízení 14 segmentů se zdravotními pojišťovnami přitom letos bude předsedat zástupce segmentu ambulantních gynekologů Vladimír Dvořák.
V tuto chvíli je dohodovací řízení na začátku, takže zatím některé segmenty buď o požadavcích ještě nemají jasno, nebo ještě nechtějí odkrývat karty. „První jednání přípravné fáze dohodovacího řízení proběhne až 1. 4. 2021, do té doby budeme seznámeni s výstupy Analytické komise, pak předsednictvo a výbor Sdružení praktických lékařů teprve projedná požadavky a strategii do dohodovacího řízení,“ uvádí koordinátor segmentu praktických lékařů v dohodovacím řízení a místopředseda Sdružení praktických lékařů Michal Bábíček. „Abychom mohli tvořit návrhy, musíme dostat výstupy Analytické komise, a ty zatím nemáme. Máme je slíbené během příštího týdne, pak na tom začneme pracovat,“ podotýká předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Konkrétní zatím nechtějí být ani zástupci domácí péče a hemodialýzy.
„Nemocnice žádají, aby se úhradové mechanismy pro rok 2022 řešily komplexně, a to s ohledem na konečné nastavení úhradových mechanismů pro roky 2020 a 2021. Tyto roky jsou výrazně ovlivněny situací způsobenou šířením onemocnění covid-19. Dále nemocnice požadují stanovit finanční rámce na straně příjmů i nákladů systému všeobecného zdravotního pojištění jako výstupy z dosud zatím neproběhlé Analytické komise dohodovacího řízení pro rok 2022,“ konstatuje tajemník Asociace nemocnic ČR Josef Svoboda.
Platy v lázních padaly
Jisté je, že letošní dohodovací řízení bude vzhledem k covidu velkou výzvou. „Vstup do dohodovacího řízení je vždy vstupem do neznámé vody. Víme, že to nikdy není jen jednání mezi poskytovateli a plátci. Letos to je obzvlášť dobrodružné. Nevíme, jak dopadla doba minulá, jaké dopady bude mít doba současná a nikdo si netroufne odhadnout dobu budoucí,“ říká ředitel Hamzovy léčebny Luže-Košumberk a zástupce segmentu dlouhodobé lůžkové péče v dohodovacím řízení Václav Volejník.
Situace v dlouhodobé lůžkové péči je nyní přitom velmi specifická. Zatímco nemocnice následné péče a pneumologické léčebné ústavy jsou podle Václava Volejníka plné, rehabilitační léčebny jsou zčásti nechtěně odstaveny a pro psychiatrie v transformaci je současná doba další ranou. „Jediný cíl je poskytovat stále kvalitní péči, dnes i akutním covidovým pacientům, pocovidovým pacientům a té části pacientů, kteří to prostě stále nezbytně potřebují. To platí pro všechny typy zařízení v následné péči. Někteří mají i složitý úkol přežít v situaci, která rozhodně není ani odhadnutelná. Řada zařízení řeší prostředky na platy,“ popisuje Václav Volejník. Proto je podle něj v dohodovacím řízení nutno zavést nezvyklý…
Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU. Přístupný je pro předplatitele.
Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit
Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit
Případ vyšetřují kriminalisté Foto: Tiskový odbor Policie ČR
Pokus o diskreditaci insolvenční správkyně Petry Hýskové nevyšel. Policie odložila trestní oznámení, podle kterého měla požádat podnikatele Františka Savova v roce 2015 o úplatek, a insolvenční soud v Českých Budějovicích shodil ze stolu návrh věřitele spřízněného s podnikatelem Františkem Savovem. Ten žádal, aby byla Hýsková pro podjatost vyloučena z insolvence vydavatelství Mladá fronta. Trestní oznámení medializoval reportér Janek Kroupa na serveru Seznam zprávy.
Obvinění insolvenční správkyně Petry Hýskové z korupce, které zaznělo od podnikatele Františka Savova a jeho spolupracovníka Daniela Sourala a o kterém obsáhle informoval v prosinci 2020 server Seznam zprávy, se nezakládá na pravdě. Konstatovala to policie, když trestní oznámení na Hýskovou odložila. „Policie ČR doručila přípis, v jehož rámci konstatovala odložení věci,“ potvrdila Hýsková v dokumentu, který je zveřejněn v insolvenčním rejstříku.
Insolvenční správkyně řeší insolvence dvou společností, které úzce souvisí s podnikatelem Františkem Savovem: lounské vagónky, kterou podle bývalých manažerů Savov skrytě ovládal, a vydavatelství Mladá fronta, kde se k vlastnictví oficiálně přiznal.
Podnikatel Savov podle serveru Seznam zpráv a reportéra Janka Kroupy loni v prosinci uvedl, že ho správkyně měla žádat o úplatek 7 milionů korun za to, že bude chránit jeho zájmy v rámci insolvence vagónky v Lounech.
Trestní oznámení na Hýskovou podal Savovův známý, podnikatel Daniel Soural loni v červnu. Právě on měl totiž fungovat jako prostředník mezi Savovem a Hýskovou a podílel se na organizaci dvou cest Hýskové do Londýna za Savovem. Tam se kontroverzní český podnikatel přestěhoval v souvislosti s tím, že v ČR začalo jeho trestní stíhání za daňové podvody. Nyní vede bitvu proti svému vydání do ČR. K němu už se loni schylovalo, ale Savov si podal žádost o britské občanství, která má odkladný účinek.
Vydavatelství Mladá fronta Foto: Eva Paseková
Trestní oznámení podal po opuštění věznice
Podnikatel si v minulosti několikaletý trest odnětí svobody za podvod, propuštěn byl loni. Podání trestního oznámení na Petru Hýskovou byla podle Seznam zpráv jedna z prvních věcí, kterou udělal po opuštění věznice. Žádost o úplatek přitom měla padnout o pět let dříve, v roce 2015.
Hýsková upozorňuje, že na ni ve skutečnosti mířila trestní oznámení dvě – jedno podané Souralem a druhé samotným Savovem. Správkyně je stíhanému podnikateli dlouhodobě trnem v oku kvůli insolvenci na jeho vydavatelství Mladá fronta. Od počátku kauzy tvrdila, že informace v trestním oznámení se nezakládají na pravdě a že ji chce Savov zničit. „Nic z toho, co se však pan Soural, patrně na objednávku od pana Savova, snaží předestřít, se nestalo. Pan Savov se mne snažil ovlivňovat skrze různé osoby od prvního dne, kdy jsem byla ustanovena do funkce, existují o tom písemné důkazy a PČR má na toto téma rovněž zaevidovány odposlechy telefonických hovorů, ze kterých jednoznačně plyne, že jsem ‚ovlivňovatele‘ poslala k čertu,“ uvedla už dříve.
Hýsková zůstává insolvenční správkyně Mladé fronty
Na podání trestních oznámení Savovem a Souralem navazoval další krok: PAD Group a.s. (PG), jeden z věřitelů Mladé fronty, jehož jediným akcionářem a členem správní rady je Daniel Petruška, podal návrh na vyloučení Hýskové z role insolvenční správkyně Mladé fronty z důvodu pojatosti. Odvolával se přitom právě na nové skutečnosti, které zveřejnil server Seznam zprávy. S návrhem ale neuspěl. „Insolvenční správkyně není podjatá v konkurzu na vydavatelství Mladá fronta,“ konstatoval podle zápisu v insolvenčním rejstříku Krajský soud v Českých Budějovicích 2. února. PAD Group se proti rozhodnutí českobudějovického soudu odvolal k Vrchnímu soudu v Praze.
Insolvenční správkyně označila v insolvenčním rejstříku podání návrhu na své odvolání ze strany PAD Group za „poměrně emotivní“. „V rámci předložených podání (…) nepředkládají žádné relevantní odvolací důvody a pouze se opakovaně snaží vyvolat dojem, že IS (insolvenční správce, pozn. red.) nepostupuje při výkonu své funkce nestranně či nezaujatě, což dokreslují smyšlenými závěry o tom, jak IS nově zjištěné skutečnosti (míněno skutečnosti zveřejněné v médiu Seznam zprávy, pozn. red.) všemožně zatajoval, a pokud by je investigativní novinář (Janek Kroupa, pozn. red.) Seznam zprávy na webových portálech nezveřejnil, nikdy by se nikdo tyto informace, pro dané řízení z pohledu odvolatelů zcela zásadní, nedozvěděli,“ uvádí Hýsková ve zprávě pro odvolací soud s tím, že obsah trestního oznámení šířila loni odvolaná předsedkyně představenstva Mladé fronty Markéta Nováková.
Vazby věřitele na Savova
Hýsková zároveň v insolvenčním rejstříku připomněla vazbu Daniela Petrušky a PAD Group na Savova: „Rovněž PG, pokud by se v trestním oznámení uváděná informace skutečně zakládala na pravdě a nebyla vytvořena později a zcela účelově, by se s touto jistě seznámil mnohem dříve, když její představitel Ing. Daniel Petruška, byl panu Františku Savovovi v létě předešlého roku svědkem na svatbě a jistě by tuto informaci obdržel obratem poté, co se v řízení objevil v pozici přihlášeného věřitele,“ uvádí správkyně.
V insolvenčním řízení s Mladou frontou se s pohledávkami přihlásilo přes 400 věřitelů, kteří žádají asi 400 milionů korun. Soud loni opakovaně rozhodl, že úpadek vydavatelství vyřeší konkurzem, protože už podle něj žádný jiný způsob nepřichází v úvahu. „Toto rozhodnutí s přihlédnutím ke stádiu, v němž se insolvenční řízení nachází, považuje (soud) rovněž za souladné se zásadou rychlého a hospodárného insolvenčního řízení vedoucího k dosažení co nejvyššího uspokojení uplatněných pohledávek věřitelů,“ uvedl v odůvodnění soudce Miloš Vondráček. Rozhodnutí o konkurzu ale bylo napadeno částí věřitelů souvisejících s Františkem Savovem a bude o něm definitivně rozhodovat Vrchní soud v Praze.
Stěžovatel žije trvale v Německu, ale dopisy dostával na adresu v Mostě Foto: Pixabay
Úřady podle veřejného ochránce práv Stanislava Křečka nemohou doručovat dopisy na adresy, které si určí bez souhlasu adresáta. Křeček to dnes uvedl v tiskové zprávě na webu veřejného ochránce práv. Ombudsman vycházel z případu muže žijícího v Německu, jemuž úřady doručovaly písemnosti na adresu, na které neměl trvalý pobyt, ani nežádal, aby mu na ni písemnosti chodily. Muž se na ombudsmana obrátil.
Magistrát Ústí nad Labem mu totiž doručoval ve správním řízení písemnosti na adresu, na které nežil, ani na ní neměl trvalý pobyt.
Stěžovatel žije trvale v Německu, ale dopisy dostával na adresu v Mostě. Bylo to proto, že v evidenci obyvatel neměl žádnou adresu trvalého pobytu a mostecká adresa byla v úředním záznamu policistů, kteří s ním řešili jeho dopravní přestupek. Muž ale úřední záznam nepodepsal a policisté vycházeli z údajů v registru řidičů.
„V posuzovaném případě však stěžovatel žádným svým úkonem správní orgán nepožádal, aby na výše uvedenou adresu v Mostě doručoval a už vůbec ne, aby tak činil v budoucích řízeních. Je sice pravdou, že tato adresa je uvedena v úředním záznamu policistů, ale zde je třeba mít na paměti, že jde o dokument, který sepsali policisté sami a stěžovatelův podpis na něm není přítomen – nejde tedy o projev vůle stěžovatele jakožto budoucího účastníka řízení. Tím samozřejmě není dotčena možnost na tuto adresu zásilku odeslat – je pouze vyloučena možnost takzvaného náhradního doručení,“ uvedl Křeček.
Magistrát podle ombudsmana jeho argumenty akceptoval. Cítí se však vázaný právním názorem Krajského úřadu Ústeckého kraje, který trvá na tom, že doručování příkazu bylo v souladu s právními předpisy. Ombudsman tak případ medializoval.
Pětadvacetiletý Lukáš Kalina podle obžaloby ukradl pečivo 2. dubna, šlo o pět bulek pizza a jeden kus stál 12,50 koruny Foto: Pixabay
Přibližně rok po vyhlášení prvního covidového nouzového stavu by měl Nejvyšší soud (NS) příští týden vnést jasno do trestání krádeží a některých jiných činů během pandemie. Velký senát zváží, zda měly přísnější tresty dopadat prakticky na všechny krádeže za nouzového stavu, anebo jen na ty, které mají vazbu na aktuální hrozby, případně pachatelé zneužili situace, což je výklad, který do budoucna plyne z pandemického zákona. Jednotlivé senáty NS mají různé názory.
Pravomoc určit, který právní názor je správný, má devítičlenný velký senát. Obrátil se na něj v lednu šestý senát, který zaujal liberálnější názor, než jaký se objevil v jednom starším rozhodnutí NS.
Podle šestého senátu by měli zloději za činy spáchané v nouzovém stavu dostávat přísnější tresty jen za předpokladu, že se prokáže bližší vazba způsobu provedení činu na momentální situaci, tedy nikoliv automaticky. Jinak hrozí „přepětí trestní represe“. Konkrétně se šestý senát zabýval případem muže, který na čerpací stanici ukradl balíček bonbonů a pak vyhrožoval obsluze. Dostal 2,5 roku nepodmíněně.
Členem velkého senátu je také předseda NS Petr Angyalossy, který loni v létě v rozhovoru s ČTK uvedl, že přísnější tresty za drobné krádeže v době nouzového stavu odpovídají zákonu i okolnostem. Trestní zákoník u některých trestných činů spáchaných v nouzovém stavu zvyšuje sazbu oproti jejich spáchání v běžnému období. Podle Angyalossyho jde o varování pro potenciální pachatele, aby nezneužívali situaci, kdy stát a jeho obyvatelé mají závažné problémy.
Trest za krádež pečiva kritizovala Benešová
S odlišným názorem nedávno přišla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Podala k NS stížnost pro porušení zákona v případu muže, který v Brně v době nouzového stavu ukradl pět kusů pečiva. Krajský soud jej za to poslal pravomocně na 1,5 roku do vězení.
Podle Benešové není smyslem sporného ustanovení trestního zákoníku postihovat zvýšenou trestní sazbou všechny krádeže, k nimž dojde v nouzovém stavu, ale „pouze takové krádeže, které se vyznačují vyšší mírou společenské škodlivosti s ohledem na jejich bližší souvislost s nouzovým stavem“.
Podobným způsobem upravuje situaci do budoucna pandemický zákon. Zvýšená sazba se má aplikovat jen v případech, kdy je trestným činem poškozen či ohrožen zájem společnosti na zvládání epidemie covid-19.
NS ovšem tuto část pandemického zákona před jeho přijetím kritizoval, nebyla podle něj projednána s odborníky na trestní právo, navíc jde o nepřímou novelou trestního zákoníku, která omezuje soudy v individuálním uplatňování trestní odpovědnosti. NS oproti tomu avizoval, že plánuje sporné ustanovení trestního zákoníku vyložit tak, aby o jeho uplatňování nepanovaly žádné pochybnosti.
